Alois Klepsch-Kloth von Roden

Alois baron Klepsch-Kloth
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní podmaršál (1917), generálmajor (1914)
Narození	23. září 1863 Brno
Úmrtí	16. března 1957 (ve věku 93 let) Baden
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Titul	baron
Děti	Aloisia Klepsch-Kloth von Roden
Příbuzní	Eva Baronin von Isbary[1] (vnučka)
Profese	důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois svobodný pán Klepsch-Kloth von Roden (německy Alois Freiherr Klepsch-Kloth von Roden) ^{[pozn. 1]}(23. září 1863 Brno – 16. března 1957 Baden) byl rakousko-uherský generál a diplomat. Od mládí sloužil v armádě, v letech 1902–1908 byl vojenským diplomatem v Berlíně. Za první světové války se aktivně zapojil do bojů na východní frontě, již v roce 1914 se ale vrátil o Berlína, kde až do roku 1918 působil jako delegát rakousko-uherské armády u německého generálního štábu. Ve vojsku dosáhl hodnosti polního podmaršála (1917) a získal titul barona (1917).

Pocházel z brněnské podnikatelské rodiny, studoval na vojenské akademii v Hranicích a do armády vstoupil jako kadet k hulánskému pluku č. 2. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a poté byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. V hodnosti kapitána (1896) byl jako důstojník generálního štábu přidělen na ministerstvo války,^[2] posádkově byl příslušný k 10. hulánskému pluku v Olomouci.^[3] Jako podplukovník působil v letech 1902–1908 jako vojenský attaché v Berlíně.^[4] V letech 1903–1908 zastával také hodnost křídelního pobočníka (Flügel Adjutant) císaře Františka Josefa.^[5]Po návratu do Vídně byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem hulánského pluku č. 10 posádkově příslušného do Budapešti.^[6]

Na začátku první světové války krátce bojoval na východní frontě jako velitel 21. jezdecké brigády,^[7] ale ještě v roce 1914 se vrátil do Berlína, kde nadále zůstal rakousko-uherským vojenským delegátem u německého generálního štábu. Ještě v roce 1914 byl povýšen na generálmajora a v roce 1917 získal hodnost polního podmaršála.^[8] V Berlíně setrval do konce první světové války a v armádě byl penzionován k datu 1. ledna 1919,^[9] od té doby žil v soukromí.

Během služby v armádě a diplomacii získal řadu vyznamenání. Byl rytířem Řádu železné koruny III. třídy (1906), za první světové války se stal nositelem Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915) a Řádu železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1916), dále byl držitelem Vojenského záslužného kříže. Vzhledem ke svému dlouholetému působení v Německu byl nositelem pruského Řádu koruny II. třídy a Řádu červené orlice IV. třídy. Od dalších cizích panovníků získal Řád rumunské hvězdy a ruský Řád sv. Anny III. třídy.^[10]

V roce 1901 byl adoptován svým strýcem Eduardem Klepschem (1835–1909) a přijal jméno Klepsch-Kloth, zároveň získal strýcův šlechtický stav s titulem rytíř. Po nástupu Karla I. byl povýšen do stavu svobodných pánů (1916).^[11]

Byl ženatý s Marcelinou, rozenou Willnerovou (1866–1962).^[12] Jejich jediná dcera Aloisie (1899–1964) se provdala za průmyslníka Lothara Isbaryho (1887–1962).^[13] Alois Klepsch-Kloth zemřel v Badenu u Vídně v roce 1957 ve věku 93 let a je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni.

• Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2017; Praha, 2012; s. 224–226 ISBN 978-80-904241-8-0
• SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 512 s. ISBN 978-80-278-0059-9