Alois Koldinský
Alois Koldinský | |
---|---|
![]() Alois Koldinský | |
Poslanec Českého zemského sněmu | |
Ve funkci: 1889 – 1913 | |
Starosta Smíchova | |
Ve funkci: 1906 – 1918 | |
Předchůdce | Alois Elhenický |
Nástupce | František Steiner |
Stranická příslušnost | |
Členství | mladočeši |
Narození | 8. září 1857 Jezbořice ![]() |
Úmrtí | 28. března 1934 (ve věku 76 let) Brno ![]() |
Alma mater | Karlo-Ferdinandova univ. |
Profese | advokát |
Commons | Alois Koldinský |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alois Koldinský (8. září 1857 Jezbořice[1] – 28. března 1934 Brno[2][pozn 1]) byl rakouský a český advokát a politik, na přelomu 19. a 20. století poslanec Českého zemského sněmu a starosta Smíchova.
Biografie
Roku 1876 dostudoval gymnázium v Chrudimi a pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde roku 1882 získal titul doktora práv. V roce 1887 vydal JUDr. Alois Koldinský (1857–1934) odbornou publikace Rakouské směnečné právo. Od roku 1888 působil jako advokát na Smíchově. Angažoval se ve veřejném a politickém životě. Byl členem Občanské besedy, Řemeslnicko-živnostenské besedy a dalších spolků. Od roku 1880 byl aktivní v Sokolu, tehdy ještě v Brně. V Sokolu se angažoval i po přesídlení na Smíchov, kde byl zakládajícím členem zdejší sokolské jednoty. V letech 1899–1901 byl dokonce starostou sokolské župy Jungmannovy. Dosáhl rovněž nejvyšších postů v místní a regionální samosprávě.
Od roku 1898 byl na Smíchově náměstkem starosty,[3] v letech 1899–1906 byl starostou samosprávného okresu smíchovského[4][5] a potom vykonával funkci starosty města Smíchova (1906–1918).[6] Předtím již byl na Smíchově členem městské rady, místní školní rady, Občanského klubu (od 1884, předseda od 1885), Občanské besedy, Řemeslnicko-živnostenské besedy a také se stal členem Sokola I Smíchov (založen 1868).[4] Jeho působení na postu starosty Smíchova skončilo v roce 1918. Na počátku toho roku čelil demonstraci dělnictva, na které byl obviňován z podílu na špatném zásobování potravinami. Reagoval rezignací.[7] Za zásluhy o obec mu byl udělen císařský Řád železné koruny III. třídy[8] a v lednu 1913 mu město Smíchov udělilo čestné občanství (čestný měšťan za zásluhy o rozvoj města Smíchova).[7]
Tento rakouský a český advokát a politik byl na přelomu 19. a 20. století za Mladočechy (Národní strana svobodomyslná) se koncem 80. let 19. století zapojil i do zemské politiky. Ve volbách v roce 1889 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Pardubice, Holice, Přelouč) do Českého zemského sněmu. Ve volbách v roce 1895 se do sněmu dostal znovu, nyní za městskou kurii, obvod Smíchov.[5] Uspěl zde i ve volbách v roce 1901[9] a volbách v roce 1908.[10][11] Na sněmu byl aktivní hlavně v odboru samosprávném a finančně politickém. Poslancem zůstal až do rozpuštění sněmu roku 1913.[12]
Dr. Alois Koldinský byl od roku 1888 majitelem usedlosti Demartinka.[13] Národní listy 18. dubna 1893 uvedly, že letohrádek Malinovka (Smíchov čp. 430 v Mozartově ulici) zakoupil advokát JUDr. Koldinský od továrníka Josefa Pavlíka za 12000 zlatých.[14] Teprve v tomto období získala vila své současné jméno Blaženka. Také koupil i dům U kněžny Libuše (Štefánikova čp. 6/57) s divadlem, které v roce 1891 asanoval. Potom Švandovo divadlo i Arénu na Smíchově řídil.[3] To souviselo s tím, že jeho manželkou od roku 1881 byla Marie, roz. Švandová ze Semčic (1853–1906), dcera Pavla Švandy ze Semčic a Elišky, roz. Peškové. Od své tchýně Elišky Švandové v srpnu 1892 koupil dům v Americké ul. čp. 517/1 na Vinohradech. Jeho žena Marie se po získání koncese v roce 1897 dostala jako ředitelka do čela Švandova divadla, které osobně řídila v letech 1903 až 1906. Podílel se i svým úsilím na stavebním rozšíření Švandova divadla, když v roce 1910 přikoupil sousední dům čp. 7/57a a umožnil tak rozšíření hlediště a zřízení foyeru scény.[15]
Byl i literárně činný.[5] Měl blízko k uměleckému světu. Sám rovněž psal divadelní hry. Již za vysokoškolských studií se pokoušel o dramatickou tvorbu, v roce 1879 četl v akademickém spolku Jungmann (byl jeho předsedou) ukázky ze své hry Komediant za salonu. Koncem osmdesátých let se vrátil k psaní divadelních her. Jako spisovatel a dramatik vždy signoval práce pseudonymem či šifrou "Anonym, Anonymus, A. Žert, A. K.". Debutoval 1889 tříaktovou fraškou Medium (uvedena takřka současně souborem J. Kubíka ve smíchovském divadle a P. Švandou st. v ND v Brně). Následující frašky a veselohry byly provedeny ve smíchovském divadle, pro něž byly psány (Švábova agentura, Malá Strana, Mostecká ulice číslo 4, Oběť lásky, Azorek z Chicaga, Hraběnka z Podskalí, Paroháči, Doktorka Rixyová).[8]
Koldinští pocházeli z původně holandské hraběcí rodiny Goldinků, která přesídlila do Polska, popolštila jméno na Koldinski. Jeden z předků, armádní důstojník se zde při vojenském cvičení v Čechách zamiloval do dcery hostinského ve Škvorci a oženil se s ní. Přišel tak pro mezalianci o hraběcí panství v Řešově v Polsku a v Čechách proto zakoupil tři statky v Jezbořicích, Bezděkově a Bylanech, kde hospodařil. Tento rodinný příběh Alois Koldinský později zdramatizoval a pod názvem Hraběnka z Podskalí se hrál po dlouhou dobu ve Švandově divadle, vyšel i knižně a byl i zfilmován.[16] Hraběnka z Podskalí byla zfilmována režisérem Karlem Lamačem jako první film natočený v ateliéru Kavalírka v roce 1925.[17] Na počátku 30. let až do své smrti dr. Koldinský bydlel ve spodní části Smíchova, ve Štefánikově 11.[18]
JUDr. Alois Koldinský zemřel 28. března 1934 v Brně při návštěvě příbuzných své druhé ženy Boženy, roz. Psotové, při návštěvě u svého zetě, brněnského chirurga prof. MUDr. Vladimíra Nováka, CSc. Alois Koldinský je pohřben v rodných Jezbořicích.[19]
Odkazy
Poznámky
- ↑ V publikaci Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913 uváděno chybné místo úmrtí Praha.
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matrika 16989, sn. 98 [online]. MZA [cit. 2023-02-02]. Dostupné online.
- ↑ a b LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861–1913. 1. vyd. Praha: Státní ústřední archiv, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 80-85475-13-8. S. 147.
- ↑ a b JIRODKOVÁ, Marta. Představitelé smíchovské samosprávy od roku 1825 [online]. Praha: starysmichov.cz [cit. 2025-01-28]. Dostupné online.
- ↑ a b c NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online.
- ↑ JUNGMANN, Jan. Smíchov: město za Újezdskou branou. 1. vyd. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 2007. 235 s. ISBN 978-80-85394-62-7. S. 227-228.
- ↑ a b M, G. Sedmdesát let života JUDra Al. Koldinského. Národní listy. 1927-09-08, roč. 67, čís. 247, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b Koldinský, Alois [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 2015 [cit. 2025-01-28]. Dostupné online.
- ↑ Seznam poslanců sněmu království českého. Národní listy. 1901-10-20, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Zemské volby v městech. Národní listy. 1908-02-28, roč. 48, čís. 58, s. 1-2. Dostupné online.
- ↑ Volby zemských poslanců v městské kurii. Národní politika. 1908-02-28, roč. 26, čís. 58, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Sedmdesát let života JUDra Al. Koldinského. Národní listy. Září 1927, roč. 67, čís. 247, s. 3. Dostupné online.
- ↑ JIROUDKOVÁ, Marta. Usedlost Blaženka (č. p. 430, Smíchov) [online]. Praha: Klub přátel starého Smíchova, 2008-07-29 [cit. 2025-01-27]. Dostupné online.
- ↑ Změny držebností. Národní listy. 1893-04-18, roč. 33, čís. 107, s. 4. Dostupné online.
- ↑ ERKUL. Alois Koldinský [online]. Praha: Filmová databáze (BigZoom) [cit. 2025-01-28]. Dostupné online.
- ↑ BŮCHOVÁ, Stáňa. Pivovar ve Škvorci [online]. Praha: Národní kronika (Národní muzeum), 2017-02-24 [cit. 2025-01-28]. Dostupné online.
- ↑ Hraběnka z Podskalí [online]. Praha: Národní filmový archív [cit. 2025-01-28]. Dostupné online.
- ↑ MOSSE, Rudolf. Adresář Republiky československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. 1. vyd. Praha: Rudolf Mosse, 1931. 2014 s. S. 1134.
- ↑ Dr. Alois Koldinský. Národ (Národní listy). 1934-03-31, roč. 74, čís. 64, s. 3. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Koldinský na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Koldinský
- Alois Koldinský v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Životopis v deníku Národní listy
Média použitá na této stránce




House colours of the House of Habsburg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Portrét – Alois Koldinský (1857 - 1934), český advokát a politik.