Alois Kubíček

Alois Kubiček
Narození27. května 1887
Týniště nad Orlicí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. ledna 1970 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníarchitekt
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Kubiček, křtěný Alois Antonín, psán i Kubíček (27. května 1887, Týniště nad Orlicí[1]8. ledna 1970, Praha) byl český inženýr, architekt, památkář, historik architektury a publicista.

Život

V letech 19061911 studoval architekturu na c.k. České vysoké škole technické v Praze u profesora Josefa Schulze. Byl zaměstnancem ministerstva veřejných prací. Věnoval se regulačním plánům a projektům veřejného významu. Ve 20. letech 20. století navrhoval hornické kolonie v severních Čechách a ve Slezsku (Hlučín). V roce 1926 přepracoval původní návrh Hornického domu v Moravské Ostravě stavitelů Koláře a Rubého v intencích nového klasicismu.[2][3] Po válce pracoval ve stavebním úřadu hl. města Prahy, kde byl roku 1947 penzionován. Současně vedl odbor bytového stavebnictví na Ministerstvu ochrany práce a sociální péče.

Zabýval se především studiem architektonických památek, objevil Betlémskou kapli[4]. Od roku 1938 byl aktivním členem a předsedou (1938, 1956–1962) Klubu Za starou Prahu. Podílel se na obnově Karolína a ochraně staré Prahy.[5]

Architekt Kubiček obýval vilu na adrese Cukrovarnická 495/11 v Praze 6, kterou od něj koupil a od roku 1962 ji obýval známý český kreslíř, karikaturista, ilustrátor a humorista Jiří Winter - Neprakta.

Dílo

Architektonické projekty

  • hornické kolonie v severních Čechách a ve Slezsku
  • Hornický dům v Moravské Ostravě (úprava projektu)[2][3]
  • projekt spojení centra Prahy se severozápadní oblastí tunely pod Letnou a pod Strahovem, ve spolupráci s Balcárkem a Koppem, 1937

Knihy

  • Pražské paláce (1946)
  • Josef Zítek (1947)
  • Betlémská kaple (1960)
  • Stará Praha v nové kráse (1957)
  • Strahov (1955, spoluautor Dobroslav Líbal)
  • Barokní Praha v rytinách B. B. Wernera (1966)
  • Karolinum a historické koleje University Karlovy v Praze (1961)
  • Praha 1830 (Model Prahy Antonína Langweila) (1961)
  • Bohumil Hypšman (1961, monografie)

Odkazy

Reference

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1872-1908 v Týništi ad Orlicí , sign. 165-6097, ukn 9966, str.167. Dostupné online.
  2. a b VYBÍRAL, Jindřich. Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938. [s.l.]: [s.n.], 2003. ISBN 80-86517-94-2. S. 111. 
  3. a b Ostrava má opět proslulou Kavárnu Elektra. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2015-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-07. 
  4. STAŇKOVÁ, Jaroslava; VODĚRA, Svatopluk. Praha gotická a barokní. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0866-7. S. 74, 75,. 
  5. STRAKOŠ, Martin. Průvodce architekturou Ostravy. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2009. ISBN 978-80-85034-54-7. S. 399. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“