Alois Liška
Arm. gen. Alois Liška, CBE, DSO[1] (20. listopadu 1895, Záborčí, Rakousko-Uhersko – 7. února 1977, Londýn, Spojené království) byl československý generál.[2]
V roce 1915 během první světové války byl odveden do rakousko-uherské armády a nasazen na válečná bojiště. V roce 1916 přeběhl k ruské armádě, kde čekal v zajateckém táboře, aby se posléze připojil ke vznikajícím československým legiím, kde byl zařazen k dělostřelectvu. Na podzim roku 1920 se s posledním transportem ruských legionářů vrací již do samostatné Československé republiky. Jako důstojník z povolání sloužil u Dělostřeleckého pluku 51 ve Brandýse nad Labem, kde dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem tohoto útvaru. Při mobilizaci v září 1938 byl pro své vysoké kvality jmenován velitelem dělostřelectva 1. rychlé divize. Zde jej zastihla mnichovská dohoda a později i okupace německými vojsky. Z tohoto důvodu v roce 1940 z vlasti odešel. Při bojích ve Francii byl jmenován velitelem 1. dělostřeleckého pluku, po kapitulaci francouzské vlády však byl nucen stejně jako ostatní opustit kontinentální Evropu a přeplavit se do Spojeného království, kde velel dělostřelectvu v rámci 1. čs. smíšené brigády a od 21. března 1943 celé 1. československé samostatné obrněné brigádě. Dne 30. července 1943 byl povýšen do hodnosti brigádního generála.[3]
Mezi jeho velké akce patřilo obléhání Dunkerque v letech 1944 a 1945. Liška a další velitelé si ovšem přáli, aby byla brigáda nasazena při osvobozování Československa, a Liška to osobně požadoval na setkání s britským velitelem, generálem Bernardem Montgomerym. Ten to ale nedovolil s tím, že nemá k dispozici útvar, který by brigádu nahradil, a poukázal též na logistické problémy takového přesunu. Povolil pouze vyslání symbolického oddílu o 140 mužích.[4]
Po válce byl povýšen na divizního (1. 6. 1945) a poté armádního generála (1. 4. 1946)[3] a zastával funkci velitele Vysoké školy válečné v Praze.
Po únoru 1948 byl perzekvován komunistickým režimem stejně jako většina mužů sloužících na západní frontě. Tentýž rok 1948 opouští rodinu i vlast potřetí a odjíždí do Londýna. V nepřítomnosti byl degradován na vojína v záloze. Rehabilitován byl až posmrtně po listopadu 1989 kdy mu byla vrácena hodnost armádního generála.
V roce 1990 mu město Brandýs nad Labem – Stará Boleslav udělilo Čestné občanství.[5] V roce 2010 proběhly ve francouzském městě Dunkerque oslavy 65. výročí osvobození a při této příležitosti byla jedna z ulic města pojmenována po Aloisi Liškovi.[6]
Útěk Aloise Lišky z Československa před komunistickým režimem
K politickým čistkám v československé armádě došlo ihned po komunistickém převratu v únoru 1948. 29. února 1948 byl zaslán dopis podepsaný Alexejem Čepičkou, v němž jsou vysloveny požadavky na odchod některých generálů z činné služby. Mezi nimi byl i generál Alois Liška.[7] Jak plyne z rozhovoru s vnukem Aloise Lišky panem Miroslavem Pelikánem, po zatčení generála Heliodora Píky v květnu 1948 měl být dalším na řadě právě Alois Liška.[8] V tomto rozhovoru se zmiňuje, že Alois Liška se ztratil z dohledu StB při pobytu v lázních Houštka a byl odvezen na kbelské letiště, odkud v den zvolení Klementa Gottwalda presidentem odletěl do Velké Británie. Podle jiného zdroje skutečně generál Alois Liška utekl v letadle Dakota DC3 (C47) dne 14. června 1948 asi v 1 hodinu ráno.[9] To potvrzuje i syn Ervína Syptáka, bývalého majitele pražské restaurace v pasáži Černá růže, který s rodinou cestoval v letadle spolu s Aloisem Liškou, plukovníkem Hugo Hrbáčkem, letcem RAF Karlem Šťastným a dalšími.[10][11] Letadlo pak podle těchto vzpomínek Ivo Syptáka nemělo dostatek paliva, přistálo proto na prvním nejbližším letišti v Anglii, v Manstonu. Generál Alois Liška tak zachránil holý život, svoji milovanou vlast ale už nikdy nemohl spatřit. Tři roky před svou smrtí napsal příteli Ing. Vlčkovi: „Každý kámen, každý strom na Záborčí bych políbil, kdybych se tam mohl vrátit.“[12]
Reference
- ↑ Catalogue description Recommendation for Award for Liska, Alois Rank: Major General Regiment: .... [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ FOLPRECHT, Radek. Byl výtečným velitelem, přivedl naše tankisty, ale komunisté mu to nedarovali. iDNES.cz [online]. 2024-05-08 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online.
- ↑ a b STEHLÍK, Eduard. LIŠKA Alois. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 174–175.
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 226–229.
- ↑ Čestná občanství a ceny: Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. www.brandysko.cz [online]. [cit. 2024-05-13]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.acr.army.cz [online]. [cit. 2016-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24.
- ↑ Politické čistky v armádě po únoru 1948 [online]. 2014-04-22 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Archivovaná kopie. www.novinyprostor.cz [online]. [cit. 2017-11-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-10.
- ↑ FCAFA. They Flew to Exile 1948 [online]. 2011-02-13 [cit. 2024-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Československá emigrace do Kanady po roce 1948 [online]. [cit. 2024-05-13]. [soc.nidv.cz/data/2005/16-1.pdf Dostupné online].
- ↑ http://www.neviditelneobeti.cz/soubory/HODBO%C4%8E,%20J.%3B%20GOLL,%20J.%3B%20ULVR,%20V.%20(2006).%20Neviditeln%C3%A9%20ob%C4%9Bti%20komunismu%20v%20zemi%20javor%C5%AF.%20Liberec_%20Gymn%C3%A1zium%20F.%20X.%20%C5%A0aldy_0.pdf strana 97
- ↑ Rota Nazdar | arm. gen. Alois Liška [online]. [cit. 2024-05-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Liška na Wikimedia Commons
- Alois Liška na stránkách Československé obce legionářské
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ribbon bar: Legion Honour, Officer rank
OBE (Military) Ribbon
Stužka: Vojenský řád Milana Rastislava Štefánika III. třídy – Česká a Slovenská Federativní Republika (1990-1992).
Stužka: Československá vojenská medaile "Za zásluhy" prvního stupně.
Stužka: Československá revoluční medaile – Československo.
Stužka: Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem – Československo.
Autor: Mirmircze, Licence: CC BY-SA 4.0
Alois Liška na fotografii jako plukovník u dělostřeleckého pluku 51, který sídlil v Jičíně.
Stužka: Československý válečný kříž 1939 – vyznamenání 3 krat.
Ribbon bar: Badge of Distinction – "George's Cross" 4th Grade – Russian Federation.
Ribbon for the World War I Victory Medal awarded by the Allies:
- w:World War I Victory Medal (United States) awarded by the w:United States Department of Defense
- w:Victory Medal (United Kingdom) also called the Inter-Allied Victory Medal
- w:Médaille Interalliée 1914–1918 (France)
- w:Inter-Allied Victory Medal (Greece)
- w:Allied Victory Medal (Italy)
- etc.
Autor: Mboro, Licence: CC0
Stužka: Československá vojenská pamětní medaile se štítky: "F" a "VB" (Francie a Velká Británie).
Autor: McOleo, Licence: CC BY 3.0
Ribbon bar of the Croix de guerre 1939-1945 with palm (France)
Stužka: Československý válečný kříž 1914-1918.
Autor: Michal Louč, Licence: CC BY-SA 4.0
PD Aloise Lišky.