Alois Moc

Alois Moc
Narození16. srpna 1918
Radošovice
Úmrtí17. srpna 1995 (ve věku 77 let)
Brno
Alma materKatolická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníkatolický kněz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Jaroslav Moc OFM (16. srpna 1918 Radošovice – 17. srpna 1995 Brno) byl český františkánský kněz, politický vězeň, autor duchovní literatury, lektor teologie

Životopis

Alois Moc na oslavě křtin v Praze roku 1982

Během studia na gymnáziu v Praze vstoupil do Řádu menších bratří františkánů, provincie svatého Václava, přijat 15. 8. 1937, první sliby složil 19. 8. 1938.[1] V červnu roku 1940 maturoval na akademickém gymnáziu v Praze a od podzimu 1940 do jara 1945 studoval na Arcidiecésním bohosloveckém učilišti pražském.[2] Slavné sliby složil roku 1941. Kněžské svěcení mu roku 1944 udělil v Praze biskup Antonín Eltschkner. Do duchovní správy byl ustanoven v Hostinném nad Labem, kde byl převorem.[3] Tehdy byl též pověřen péčí o třetí řád. V roce 1948 volil bílým lístkem a patřil k odvážným kritikům nového režimu.[4] Roku 1949 byl za přečtení pastýřských listů a exkomunikačních dekretů odsouzen pro velezradu k sedmi letům vězení[5], ale propuštěn byl po šesti letech. Trest odpykával ve věznicích Praha-Ruzyně, Praha-Pankrác, Mladá Boleslav, Mírov a ve Valdicích.[6] Poté pracoval jako lesní dělník v Domašíně, pak ze zdravotních důvodů do roku 1959 pracoval jako administrativní pracovník v Kostelec nad Labem a později se vrátil do dělnické profese v národním podniku PAL Kbely. V letech 1964-1969 pracoval ve skladu knihkupectví Zlatý Klas. Roku 1967 mu byl trest na základě desetiletého řádného života zahlazen a kulturní správa NVP mu udělila 10. dubna 1968 souhlas k duchovní činnosti s pověřením výpomocí v duchovní správě v Praze Strašnicích. Od 1. června 1968 působil jako výpomocný duchovní ve farnosti v Praze Michli. Dne 27. března 1983 byl pro svoji činnost opět uvězněn, ale na nátlak ze zahraničí byl 27. května 1983 z vazby propuštěn s tím, že odešel do penze s úplným zákazem duchovní činnosti. Přesto mu byl výkon duchovní činnosti znovu povolen od 1. května 1988, a to pro farnost Kozmice a Okrouhlice na Benešovsku. Toho roku byl ještě souhlas rozšířen na výpomoc v kostele Panny Marie Sněžné v Praze. Od prosince roku 1989 byl opět pověřen výpomocí ve farnosti v Praze Michli.[7] Jeho jméno je na pomníku obětem válek a komunistické totality v rodných Radošovicích z roku 2018.[6]

Působení v Řádu menších bratří františkánů

Alois Moc se podílel na vzdělávání františkánů, vyučoval filozofii, morální teologii, dogmatickou teologii, přičemž zpracoval několik skript, ze kterých učil. Některým komunitám sester přednášel pravidelně spiritualitu.[8] Po roce 1983 se zapojil do skrytého života řádu, tedy vyučování teologie a organizování tajných komunit.[9] Naplno se věnoval pražským terciářům. Z jeho skupin „Praha – jih“ vznikly po roce 1990 místní společenství Praha – Krč, Praha – Spořilov, Praha – Dejvice, Černošice a Benešov.[10]

Dílo

  • Duchovní život z hlediska františkánského charismatu, INSTITUT FRANTIŠKÁNSKÝCH STUDIÍ, Praha, 2014[11]
  • Skripta: Prazjevení (osobní poznámky – strojopis), 45 s.(A5), Zjevení Boží, 9 s. (A5-strojopis), Theologie Boží milosti, 159 s. (A5-strojopis), Vývoj dogmatu, 5 s. (A5-strojopis), Theologie lásky, 10 s. (A5- strojopis), Theologie apoštolátu, 18 s. (A5-strojopis), Theologie řeholního stavu, 26 s. (A5-strojopis), Podivuhodná mariologie, rukopis(A5).[8]
  • Serafínská spiritualita - přednáška[12],
  • Duchovní cvičení: Víra (1985), František a jeho cesta (1986), Blahoslavenství – Horská řeč (1987), Podobenství (1988), Modlitba Páně (1989)[12]
  • Eucharistie[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Catalogus Provinciae Bohemiae s. Venceslai D. et M. Ordinis Fratrum Minorum: Pro anno Domini 1940. Pragae: sumptibus propriis, 1939, 1939(1940), s. 32. Dostupné online
  2. ↑ Archiv Univerzity Karlovy, fond Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, Arcidiecésní bohoslovecké učiliště pražské, knihy Seznam přednášek. Katalog posluchačů 1940-1941 až 1944-1945.
  3. ↑ Stát a církev v roce 1950 (2000 : Praha, Česko) et al. Stát a církev v roce 1950: sborník příspěvků z konference pořádané Českou křesťanskou akademií, Ústavem pro soudobé dějiny, Centrem pro studium demokracie a kultury ve spolupráci s Arcibiskupstvím pražským dne 21. června 2000 v Emauzském klášteře v Praze. Brno: CDK (Centrum pro studium demokracie a kultury), 2000, s. 55. ISBN 80-85959-71-2. Dostupné online
  4. ↑ KAFKA, Jan. V hodině velké zkoušky: církevní politika státu v severovýchodních Čechách v letech 1948-1960. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017, s. 251. ISBN 978-80-7465-260-8.
  5. ↑ VAŠKO, Václav. Neumlčená: kronika katolické církve v Československu po druhé světové válce. Praha: Zvon, 1990. sv. 2, s. 98. Dostupné online
  6. ↑ a b Pamětní místa na komunistický režim [online]. [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ VARHAUT, Stanislav. Proměny Krče a Michle, aneb, Stručný průvodce dějin Michelské farnosti. Praha: S. Varhaut, 2007. 128 s. ISBN 978-80-254-0265-8. S. 106-107. 
  8. ↑ a b SADÍLEK, Jakub František. Studium teologie v české františkánské provincii ve 20. století (Sonda do dějin české teologie). In: In Praha - konvent Panny Marie Sněžné, SC 50-75. Praha: Univerzita Karlova v Praze - Katolická teologická fakulta, 2006. Dostupné online. S. 67.
  9. ↑ VLČEK, Vojtěch. Františkáni v ilegalitě i před soudem: trestní stíhání členů řádu a soudní procesy s nimi v 70. a 80. letech. - Securitas imperii. Sv. 30/1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2017. 277 s. Kapitola a, s. 244-255. 
  10. ↑ Dějiny Sekulárního františkánského řádu v Čechách a na Moravě - Terciáři v období nesvobody a útlaku (1939 – 1989). Sekulární františkánský řád v Plzni [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  11. ↑ Moc Alois: Duchovní život z hlediska františkánského charismatu, INSTITUT FRANTIŠKÁNSKÝCH STUDIÍ, Praha, 2014dostupné online, v archivu
  12. ↑ a b Dějiny Sekulárního františkánského řádu – (1939 – 1989) | Co jsem přečetl pro sebe a případně pro Sekulární františkánský řád – Kolafa OFS. frantiskan.kolafa.name [online]. [cit. 2024-05-19]. Dostupné online. 
  13. ↑ Moc Alois, OFM: Eucharistie, článek online

Literatura

  • Mlčoch Lubomír: ALOIS JAROSLAV MOC OFM (1918 -1995) Obětavý duchovní asistent s velkým srdcem (medailon svědectví od - Zajíc Jiří, Smrčina Jan, Mlčoch Lubomír, Lízner Jaroslav, Reichel František) Dostupné v archivu pořízeném z originálu
  • Vítková Eva: P. Jaroslav Alois Moc, sborník vzpomínek farníků kostela sv. Františka v Krči na Habrovce, vlastním nákladem, 2005

Média použitá na této stránce

Alois Moc 1982.jpg
Autor: Jan Steinbauer, Licence: CC BY-SA 4.0
Alois Moc roku 1982
Alois Moc 1982 naslouchající.jpg
Autor: Jan Steinbauer, Licence: CC0
Alois Moc na oslavě křtin v Praze roku 1982