Alois Podhajský

Alois Podhajský
Alois Podhajský v roce 1929
Narození	18. února 1864 Blatná Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	24. prosince 1946 (ve věku 82 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Národnost	Česká
Choť	Josefina Podhajská
Vojenská kariéra
Hodnost	Armádní generál
Doba služby	1881–1933
Sloužil	Rakousko-Uhersko Československo
Složka	Císařsko-královská zeměbrana Československá armáda
Války	I. světová válka
multimediální obsah na Commons

Alois Podhajský (18. února 1864 Blatná^[1] – 24. prosince 1946 Praha) byl rakousko-uherský polní podmaršálek a později československý armádní generál.

Za první světové války bojoval na srbské, ruské a italské frontě, po válce složil přísahu nově vzniklé Československé republice. V jejích službách pak bojoval proti maďarským bolševikům a potlačil oslavanské povstání.^[2]

Byl jediným synem četnického strážmistra Františka Podhajského a Anny Tiché. Rané dětství prožil v Jablunkově, kde navštěvoval německou základní školu. V deseti letech jej otec přihlásil na kadetku v Sankt Pölten, ale zranění jej vyřadilo z přijímacích zkoušek. Ve studiu pak pokračoval na německém gymnáziu v Těšíně, ale po incidentu s profesorem zpěvu musel školu v tercii opustit a nastoupil jako telegrafista ke dráze. Jako šestnáctiletý se přihlásil na pěchotní kadetku v Košicích, pak přešel do Prešpurku a po 4 letech ukončil školu jako nejlepší v ročníku. Pak nastoupil k pěšímu pluku č. 98 a postupoval v hodnostech přiměřeně meziválečné době. Jako poručík byl vyslán na Válečnou školu ve Vídni a po dvou letech byl přidělen ke generálnímu štábu. Ve třiceti byl určen k mapovacímu oddělení vojenského zeměpisného úřadu generálního štábu a otevřela se před ním kariéra vysokého štábního důstojníka.

Generální štáb opouštěl Alois Podhajský jen když byl pověřen povinnou praxí u jednotek, jinak vyučoval v kursu štábních důstojníků zeměbrany a shodou okolností byl velitelem zeměbranecké pěší brigády č. 42 v Praze, když jej v hodnosti plukovníka zastihla světová válka. Po mobilizaci byla jeho brigáda vyslána v sestavě VIII. sboru 5. armády na srbskou frontu. Úspěšně překročila řeku Drinu, ale po oslabení fronty byli Rakušané nuceni ustoupit. Podhajský se vyznamenal jako velitel zadního odřadu a jeho zásluhou se dostaly zbytky ustupujících vojsk do bezpečí. Obdobně vynikl i při ústupu za řeku Sávu. Roku 1915 byl Podhajský vyslán na ruskou frontu a počátkem června 1917 se s celou divizí přesunul na frontu italskou. Až v srpnu 1917 byl konečně poslán na zdravotní dovolenou a v září téhož roku obdržel hodnost polního podmaršálka. Na italské frontě bojoval až do konce války, v říjnu 1918 dokonce i proti vojskům britského XIV. sboru u Cimetty.

Od prosince 1918 do roku 1927 byl zemským vojenským velitelem pro Moravu a Slezsko, v letech 1927–1933 generálním inspektorem československé branné moci.^[3]

Když generál Syrový působil jako ministr národní obrany v druhé Černého vládě, byl zastupován třemi generály. Jedním z nich byl Alois Podhajský, který tuto prestižní pozici zastával krátce, od 1. září do 14. (18.) října 1926. Šlo však spíše o náhodu, protože mu přitěžovalo to, že nebojoval v legiích.

Obsazení míst klíčových generálů bylo v předválečném Československu spíše výsledkem politických her, a proto byl uvnitř ozbrojených sil připuštěn boj mezi legionáři a nelegionáři, což Podhájského po celou jeho kariéru poškozovalo. 31. prosince 1933 odešel jako generální inspektor čs. branné moci do výslužby. Dne 12. 5. 1945 byl zatčen a obviněn z kolaborace spočívající v údajné spolupráci s agrárníky, pobírání protektorátní penze pro rakousko-uherské vysloužilce a v členství v Českém svazu válečníků. Zemřel na Štědrý den roku 1946.^[4][3]

Je pochován na Malvazinkách.^[5]

	Vojenský služební odznak, II. třídy pro důstojníky
	Řád koruny, II. třídy
	Vojenský záslužný kříž, III. třídy
	Vojenský služební odznak, III: třídy pro důstojníky
	Vojenský záslužný kříž, III. třídy
	Řád Leopolda, V. třídy – rytíř
	Železný kříž, II. třídy
	Řád červené orlice, II. třidy s meči
	Vojenská záslužná medaile, bronzová
	Vojenský záslužný kříž, II. třídy
	Řád železné koruny, II. třídy
	Železný kříž, I. třídy
	Řád Leopolda, III. třída – komtur
	Řád italské koruny, II. třídy – velkodůstojník
	Řád čestné legie, III. třídy – komandér
	Řád svatého Sávy, II. třídy – velkodůstojník
	Řád rumunské hvězdy, II. třídy s meči
	Řád svatého Sávy, I. třídy – velkokříž
	Řád tří hvězd, I. třídy – komandér velkého kříže
	Řád velkonížete Gediminase, II. třídy – velkodůstojník

• FUČÍK, Josef. Generál Podhajský. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2009. 344 s. ISBN 978-80-7185-962-8. 
• PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2. 
• ŠEBOR, Miloš. Alois Podhajský, voják. Řím: Křesťanská akademie, 1983. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Podhajský na Wikimedia Commons
• Ecce Homo – Alois Podhajský (Český rozhlas Brno)
• Polní podmaršálek Alois Podhajský (1864-1946)
• válka.cz, Podhajský Alois armádní generál
• Internetová encyklopedie Brna, armádní generál Alois Podhajský
• www.researchgate.net