Alois Podhajsky

Alois Podhajsky
Stoitzner-Podhajsky.jpg
Narození24. února 1898
Mostar
Úmrtí23. května 1973 (ve věku 75 let)
Vídeň
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Povolánívoják, spisovatel a jezdec
Oceněnívelkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plukovník Alois Podhajsky (24. února 1898 Mostar - 23. května 1973 Vídeň) byl ředitel Španělské jezdecké školy ve Vídni, také olympijský medailista v drezuře, jezdecký instruktor a spisovatel.[1]

Působnost

Podhajsky byl ředitelem školy po celou dobu 2. světové války a tím také zůstal až do svého odchodu na odpočinek roku 1965.[2][3] I po odchodu na odpočinek pokračoval ve vyučování klasického jezdeckého stylu a napsal množství knih na toto téma. Podhajsky zemřel na mozkovou mrtvici roku 1973 ve Vídni.[3]

Přemístění stájí za druhé světové války

Během 2. světové války, kdy se obával o bezpečnost školy a koní z důvodu náletů na Vídeň, Podhajsky evakuoval většinu stájí z města do Sv. Martina v Horních Rakousích.[4] Množství klisen z Piberského chovu, chovná farma, která dodávala koně škole, byly rovněž evakuovány.[2]

Podhajsky upozornil generála George S. Pattona na další chov lipicánů. Mnoho lipicánských klisen a několik hřebců bylo vyčleněno Němci z rakouského chovu v Piberu a posláno do Hostouně do nacistické dostihové stáje v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava.[5] Když Hostouň spadala již pod sovětskou bojovou linii, zajatí němečtí důstojníci, pod výslechem vedeným americkým kapitánem Ferdinandem Sperlem, poskytli detaily ohledně umístění lipicánů a požádali Američany, aby zachránili koně dříve, než padnou do rukou Sovětů, jelikož měli obavu, že by koně byli utraceni pro koňské maso. Patton vydal rozkazy a 28. dubna 1945 plukovník Charles H. Reed se členy skupiny A, C a F ze 2. Kavalerie, provedli přepadení za sovětskou linii, přijali kapitulaci Němců v Hostouni a evakuovali koně.[5] Poté byla před generálem George Pattonem provedena parkurová přehlídka většiny koní. Lipicáni byli převezeni do Welsu, poté do Wimsbachu v Horním Rakousku.[2]

Podhajského odkaz

Podhajsky je vzpomínán především v souvislosti se záchranou lipicánů, jejich zachování během války, stejně jako pro svou oddanost myšlence zdokonalování klasické drezury, a pro jeho příspěvek v oblasti Španělské jezdecké školy.

„Musíme žít pro školu. Položit za ni naše životy. Pak snad, krůček za krůčkem, se opět rozsvítí světlo z malého plemene svíčky, který se nám podařilo uchovat a velké umění — haute école — nebude ztraceno.“
— Alois Podhajsky[1]

Po skončení války byli lipicáni navráceni do Vídně až na podzim roku 1955.[6][7]

Bibliografie

  • PODHAJSKY, Alois. The White Stallions of Vienna. City: Nymphenburger Verlagshandlung, 1963. 201 s. ISBN 9783485017107. 
  • PODHAJSKY, Alois. My Dancing White Horses: The Autobiography of Alois Podhajsky. City: Holt, Rinehart, and Winston, 1965. Dostupné online. 
  • Podhajsky, Alois. The Complete Training of Horse and Rider. [s.l.]: The Sportsman's Press, 1967 (Original). ISBN 0-948253-51-7. S. 292 pages. 
  • PODHAJSKY, Alois. The Lipizzaners.. Garden City: Doubleday, 1969. Dostupné online. ISBN 9780385028073. 
  • PODHAJSKY, Alois. The Art of Dressage. Garden City: Doubleday, 1976. Dostupné online. ISBN 0385015526. 
  • Podhajsky, Alois. The Riding Teacher: A Basic Guide to Correct Methods of Classical Instruction. North Pomfret, Vt: Trafalgar Square Publishing, 1993. ISBN 0-943955-84-X. S. 204 pages. 
  • Podhajsky, Alois. My Horses, My Teachers. North Pomfret, Vt: Trafalgar Square Publishing, 1997. ISBN 1-57076-091-8. S. 202 pages. 
  • Podhajsky, Alois. Meine Lehrmeister die Pferde. Erinnerungen an ein großes Reiterleben.. German: Franckh-Kosmos Verlag, 2001. ISBN 3-440-08075-7. S. 224 pages. 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alois Podhajsky na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Podhajsky, Alois. The Complete Training of Horse and Rider. [s.l.]: [s.n.], 2004. ISBN 0-948253-51-7. S. 292 pages. 
  2. ↑ a b c Spanish Riding School Vienna. The Rich History of the Spanish Riding School [online]. Spanish Riding School Vienna, 2007 [cit. 2007-10-08]. Dostupné v archivu. (English) 
  3. ↑ a b časopis Time. Obituaries [online]. časopis Time, 7. října 2007 [cit. 2009-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-14. (angličtina) 
  4. ↑ Time Magazine. The Last of the War Horses [online]. Time Magazine, October 7 2007 [cit. 2009-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-22. (angličtina) 
  5. ↑ a b Lipizzaner.com - White Stallion Productions. United States 2nd Cavalry Rescued Rare and Noble Lipizzaner Stallions [online]. White Stallion Productions, 2007 [cit. 2007-10-08]. Dostupné online. (English) 
  6. ↑ Spanish Riding School of Vienna. History of the Spanish Riding School of Vienna [online]. Spanish Riding School of Vienna, 7. října 2007 [cit. 2009-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-10-2007. (angličtina) 
  7. ↑ The Spanish Riding School. History of the Spanish Riding School [online]. The Spanish Riding School, October 7 2007 [cit. 2009-05-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-06. (angličtina) 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Stoitzner-Podhajsky.jpg
Autor: Siegfried Stoitzner, Licence: CC BY-SA 3.0
Colonel Alois Podhajsky, Director of the Spanish Riding School in Vienna