Alois Sivek

Prof. PhDr. Alois Sivek, CSc.
Narození	10. února 1920 Dolní Suchá Československo Československo
Úmrtí	7. října 1971 (ve věku 51 let) nebo 12. října 1971 (ve věku 51 let) Havířov Československo Československo
Povolání	pedagog, spisovatel, etnograf, učitel, publicista, folklorista, literární historik a literární kritik
Alma mater	Masarykova univerzita Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Alois Sivek (10. února 1920 Dolní Suchá – 7. října nebo 12. října 1971 Havířov) byl moravský^[zdroj⁠?!] literární historik a kritik, bohemista, polonista, folklorista, editor literárních textů a vysokoškolský pedagog.

Po maturitě (1938) na reálném gymnáziu v Českém Těšíně^[1] vystudoval obory bohemistika a germanistika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (vzhledem k uzavření českých vysokých škol okupačními úřady absolutorium v roce 1948),^[2] doktorát filozofie zde získal v roce 1950, titul kandidát věd r. 1960.^[3] Již od roku 1946 se paralelně s dokončováním studií věnoval pedagogické práci na různých typech středních škol ostravského regionu (Český Těšín, Karviná, Orlová), v letech 1950 – únor 1952 byl lektorem českého jazyka a literatury na Univerzitě Adama Mickiewicze v Poznani.^[1]

V roce 1953 spoluzakládal Vyšší pedagogickou školu v Opavě,^[4] kde zastával funkci proděkana a vedoucího katedry filologie (1953–1957).^[5] Po dosažení docentury (1957)^[6] vyučoval na olomoucké Filozofické fakultě Univerzity Palackého (vedoucí katedry bohemistiky 1959–1961),^[7] v dalším období se ujal vedení katedry českého jazyka a literatury na ostravském Pedagogickém institutu (1961–1964) a po jeho transformaci na Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity stál v letech 1964–1970 v jejím čele jako děkan.^[2] V roce 1968 byl jmenován mimořádným profesorem,^[1] v etapě tzv. normalizace odmítl propustit pedagogy vyloučené z KSČ a byl z funkce děkana odvolán.^[2] V důsledku vážného onemocnění rok poté (1971) skonal ve věku 51 let.

Jako žák prof. Franka Wollmana^[2] soustředil svůj hlavní vědecký a badatelský zájem ve sféře folkloristiky na zkoumání vztahu literatury a lidové slovesnosti v národnostně, společensky i sociálně složité oblasti širšího Ostravska, Slezska a moravsko-slovensko-polského pomezí. V dílčích studiích věnoval mj. pozornost krajovým variantám baladických látek v ústních tradicích, hornickému folklóru i motivům pokladů v pověstech, pohádkách a vyprávěních. Monograficky se zabýval zvláště problematikou zbojnictví (Ondráš z Janovic) v širších souvislostech jejího reflektování v lidové slovesnosti, literatuře a umění.

Jeho literárněhistorické práce byly zaměřeny především na díla Petra Bezruče (textologické problémy Slezských písní, Stužkonosky modré, příležitostných básní a edice korespondence), Vojtěcha Martínka a Viléma Závady. Jako literární kritik a recenzent pozorně sledoval vznikající regionální literární tvorbu českého a polského původu, organizoval setkání se začínajícími spisovateli a jejich čtenáři, na vědeckých konferencích (např. Bezručovy Opavy) přednášel o poezii, próze, dramatu i literatuře pro děti a mládež. Byl iniciátorem a spoluautorem třídílné bibliografie polských silesiak z oblasti Těšínska, spoluzakladatelem, autorem řady statí, předsedou a členem redakční rady měsíčníku Červený květ,^[8] předsedou ediční rady nakladatelství Profil, členem vědecké rady Památníku Petra Bezruče, členem redakčních rad Slezského sborníku a Radostné země, do nichž také autorsky přispíval.^[1] Dále publikoval v česky i polsky psaných periodikách Listy Památníku Petra Bezruče, Těšínsko, Bílovecko, Ostravský kulturní zpravodaj, Dějepis ve škole, Zlatý máj, Sobótka, Zwrot,^[9] Poglądy, Mazury, Warmia^[10] a deníku Nová svoboda.^[5]

V rámci svého pedagogického působení pomohl vychovat řadu učitelů českého jazyka základních a středních škol, kteří oceňovali jeho pozorný přístup k jejich osobním i výukovým problémům, vědecké vzdělávání a schopnost přehledně a metodicky utříděně vyložit přednášené učivo. Výrazně se rovněž podílel na organizačním vybudování systému vysokého pedagogického školství na Ostravsku.^[9]

• Zbojnické motivy: se zvl. zřením k tematice janošíkovsko-ondrášovské (Brno 1950)
• Bezručova Stužkonoska modrá (Opava 1955, 1958)
• Ondráš z Janovic: příspěvek k poznání zbojnické problematiky v slovesnosti slezské oblasti (Ostrava 1958)
• Milan Rusinský 50letý: metodické materiály k lit. večerům (Ostrava 1959)
• Zbojník Ondráš a ondrášovská tradice v slovesnosti slezské oblasti (Praha 1959)
• Vybrané kapitoly ze světových dějin: francouzská literatura: teze cyklu přednášek k individuálnímu studiu pracovníků knihoven (Ostrava 1970)

• Bibliografie polských silesiak, 3 svazky (s A. Grobelným a M. Kudělkou, Opava 1952–1954)
• Cestami k Polnímu kvítí: metodické materiály o poesii zasloužilého umělce Víléma Závady (Ostrava 1957)
• Ondráš z Janovic (Ostrava 1957)
• Tři studie o moderní české literatuře: sborník studentských prací (Praha 1962)
• Ostrava: sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města (Ostrava 1963)

• Počátkové školních let Františka Palackého – z "Vlastních životopisů Františka Palackého" (Hodslavice 1958)
• Pohádky: výbor – Vojtěch Martínek (Ostrava 1958)
• Ze slezské domoviny: pohádky a pověsti (Ostrava 1960)
• Bajki śląskie – do polštiny přeložil Władysław Czaja. (Ostrava 1962)
• Od tří řek: pohádky a pověsti od Olzy, Ostravice a Opavice (Ostrava 1964)
• Voda z dračí studánky – Vojtěch Martínek (Ostrava 1965)
• Dopisy Otakara Bystřiny Petru Bezručovi (Nový Jičín 1967)
• Stará píseň: zkazky a lidová vyprávění – Karel Dvořáček (Ostrava 1967)
• Školní poznámky – Vojtěch Martínek (Ostrava 1967)
• Větévky jalovcové, romance ze starých časů – Vojtěch Martínek (Ostrava 1967)
• Z korespondence o Slezských písních: Bezruč – Duša – Klír – Konůpek (Frýdlant nad Ostravicí 1967)

• Čítanka pro šestý ročník základní devítileté školy s polským jazykem vyučovacím (Praha 1965)
• Slezské písně – Petr Bezruč: Edice mimočítanková četba (Praha 1960)

• Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí – Doupalová Eva. Praha: SPN, 1988
• Bibliografie 1945–1971 – Sivek Alois: zpracoval Martin Tomášek. Ostrava: Ostravská univerzita, 1997. 37 s. ISBN 80-7042-513-X.
• Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Ostrava: Ostravská univerzita; Opava: Optys, 1993. 112 s. ISBN 80-85819-05-8. S. 95–96.
• Biografický slovník širšího Ostravska. 3. sešit – zpracoval Viktor Ficek. Opava: Slezský ústav ČSAV, 1979. 126 s. S. 99–102.
• KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760: biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: SPN, 1972. 560 s. S. 424. 
• Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 2. svazek: M–Ž. 2. vydání. Ostrava: Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 575 s. ISBN 978-80-7464-387-3. S. 323.
• Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 1 sv. Praha: Mladá fronta, 2007. 284 s. ISBN 978-80-204-1711-4. S. 198–199.
• Literární slovník severní Moravy a Slezska (1945–2000) – Iva Málková, Svatava Urbanová a kol. Olomouc: Votobia; Ostrava: Ústav pro regionální studia OU, 2001. 367 s. ISBN 80-7198-515-5. S. 265–266.
• SKALIČKA, Jiří. Alois Sivek. In Zakladatelé a pokračovatelé: památník osobností obnovené univerzity. Olomouc: Vydavatelstvi Univerzity Palackého, 1996. 260 s. ISBN 80-7067-614-0. S. 197–198.
• ŠULEŘ, Oldřich. Laskavé podobizny: zapomínaní a zapomenutí literáti ze Slezska a severní Moravy. Ostrava: Repronis, 2005. 221 s. ISBN 80-7329-086-3. S. 163–165.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Sivek
• Alois Sivek v souborném katalogu Akademie věd ČR
• Alois Sivek v katalogu Univerzitní knihovny Ostravské univerzity
• Alois Sivek v katalogu regionálních osobností Vědecké knihovny v Olomouci
• Radim Prokop: Před třiceti lety zemřel prof. Alois Sivek : Těšínsko 1/2002, s. 32