Alois Toufar

Alois Toufar
Narození28. dubna 1919
Brtnice
Úmrtí17. listopadu 1978 (ve věku 59 let)
Brtnice
Povolánímalíř, pedagog, organizátor, grafik a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Toufar (24. dubna 1919, Brtnice[1] – 17. listopadu 1978, Brtnice) byl český pedagog a výtvarník.[1]

Biografie

Alois Toufar se narodil v roce 1919 v Brtnici nedaleko Jihlavy, jeho otcem byl truhlář Josef Toufar a matkou byla Františka. Mezi lety 1925 a 1930 navštěvoval obecnou školu v Brtnici a v letech 1931 a 1933 tamtéž navštěvoval měšťanskou školu. V roce 1934 pak přešel na učební kurz do Jihlavy a mezi lety 1934 a 1938 vystudoval učitelský ústav ve Znojmě. V roce 1938 a na počátku roku 1939 působil jako hospitář na obecné škole v Brtnici a v březnu roku 1939 odešel na základní vojenskou službu, hned v dubnu téhož roku se vrátil do Brtnice, kde opět působil při hospitaci školy, posléze konal hospitaci i v Baťově. Od roku 1940 působil jako výpomocný učitel v Popelíně a od září téhož roku opět učil v Brtnici.[2][3]

V roce 1942 byl zatčen za činnost v odboji gestapem a byl vězněn postupně v Osvětimi, Buchenwaldu a Dora-Sangerhausenu. Po skončení druhé světové války se vrátil do Brtnice, kde se opět začal věnovat učení. V roce 1948 si vzal již rozvedenou Annu Svobodovou. Posléze také nastoupil na obor výtvarná výchova na Vysoké škole pedagogické v Brně, tam absolvoval v roce 1955. V roce 1959 odešel do Jihlavy, kde se začal věnovat výuce na Pedagogickém institutu, stal se vedoucím katedry výtvarné výchovy. Mezi lety 1965 a 1970 pak pracoval v Pedagogické škole v Třebíči a od roku 1970 působil na pedagogické škole v Boskovicích.[3]

Alois Toufar byl jedním z organizátorů výtvarných soutěží v Československu, např. Dítě 68 nebo Celostátní výstava amatérského výtvarnictví.[3]

Dílo

Věnoval se primárně vzdělávání dětí v oblasti výtvarné kultury. Na počátku své výtvarné kariéry se věnoval realistické malbě z okolí Brtnice, později se věnoval impresionismu a po roce 1959 kubismu. V polovině 60. let se začal věnovat biologickým strukturám a lyrickým dílům. Tvořil také tzv. autobusáže, kdy kresbu při cestě z práce ovlivňovalo natřásání vozu.[4] Je autorem pamětní desky Otakara Kubína v Boskovicích.[5]

V roce 2015 byla znovu vydána knížka o kostele sv. Jakuba v Brtnici, kterou roku 1946 sepsal a nikdy nevydal právě Alois Toufar. Kniha se stala nejkrásnější knihou vysočiny za rok 2015. Rukopis byl nalezen v domě dcery Aloise Toufara v Brtnici, brtnický farář Petr Balát tak knihu vydal.[6] Součástí vydání knihy byla i výstava v Brtnici.[7][8]

Výstavy

Autorské

  • 1969, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava (Alois Toufar: Obrazy a kresby)
  • 1970, Divadlo Viola, Praha (Alois Toufar)
  • 1974, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava (Alois Toufar)
  • 1979, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava (Alois Toufar: Kresby)
  • 1999, Brtnice (Alois Toufar: Obrazy a kresby)
  • 2015, Brtnice[7]
  • 2019, Brtnice (Výstava ke 100. výročí narození Aloise Toufara)

Kolektivní

  • 1965, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava (XVI. členská výstava Svazu československých výtvarných umělců (oblastní pobočka Jihlava))
  • 1966, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava (XVII. členská výstava Svazu československých výtvarných umělců (oblastní pobočka Jihlava))
  • 1968, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava (XIX. členská výstava Svazu československých výtvarných umělců (oblastní pobočka Jihlava))
  • 1969, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava (Phases)
  • 1969, Krajská galerie, Hradec Králové (Phases)
  • 1969, Dům umění města Brna, Brno (Phases)
  • 1971, Galeria Pod Mona Liza, Vratislav (Phases)
  • 1971, Muzeum Narodowe we Wrocławiu, Vratislav (Phases)
  • 1971, Galeria Sztuki BWA, Sopot (Phases)
  • 1971, Muzeum Pomorza Środkowego, Słupsk (Phases)
  • 1971, Galeria BWA, Poznaň (Phases)
  • 1971, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava (Výtvarníci Vysočiny)
  • 1976, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava (Současná tvorba na Vysočině (obrazy, kresby, plastiky))

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 43. 
  2. ↑ Významní rodáci a osobnosti Brtnice [online]. Brtnice: Brtnice, 2008-07-23 [cit. 2021-08-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c KŘIVÁNKOVÁ, Lucie. Alois Toufar v roli výtvarníka a pedagoga. , 2012 [cit. 2021-05-02]. 86 s. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Aleš Pospíšil, Ph.D.. s. 8–15. Dostupné online.
  4. ↑ ZELENÁ, Lucie. Alois Toufar [online]. [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ MALÝ, Zbyšek; MALÁ, Alena. Slovnik českých a slovenských výtvarných umělců / 18, Tik - U : 1950-2010.. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné Centrum Chagall, 2007. 391 s. ISBN 978-80-86171-35-7, ISBN 80-86171-35-3. OCLC 700001721 S. 119. 
  6. ↑ PECKOVÁ, Tamara. Knihu o brtnickém kostele našli v rukopise a v rukomalbě. Byl to malý zázrak, říká farář Petr Balát. ČRo Vysočina [online]. Český rozhlas, 2015-10-29 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b VARHANÍK, Jiří. Výstavou a reprintem knihy z roku 1946 Brtničtí vzpomínají na učitele Toufara | Jihlavské listy | Noviny Kraje Vysočina. Jihlavské listy [online]. Parola, 2015-09-17 [cit. 2021-05-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ HINKOVÁ, Zdeňka. Rodák má výstavu doma. Jihlavský deník. 2015-08-22. Dostupné online [cit. 2021-05-02]. 

Externí odkazy