Aloisovská
| |||
|---|---|---|---|
 | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 9, Praha 14 | ||
| Část obce | Hloubětín | ||
| Poloha | 50°5′40,36″ s. š., 14°31′56,94″ v. d. | ||
| Začíná na | ulice Celniční, Třešňová | ||
| Končí na | slepé zakončení | ||
| Historie | |||
| Datum vzniku | po 1920 (pojmenována až 1952) | ||
| Pojmenováno po | Aloisov | ||
| Další údaje | |||
| Počet adres | 39[1] | ||
| PSČ | 198 00 | ||
| Kód ulice | 442747 | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Aloisovská je ulice v lokalitě Za Horou v katastrálním území Hloubětín na Praze 9 (západní úsek) a Praze 14 (východní úsek). Přerušuje ji most Průmyslové ulice, pod mostem je komunikace pouze pro pěší, a tak je ulice rozdělena na dva úseky. Západní úsek má na západě slepé zakončení, dále do něj ústí ulice Cedrová, poté ji protíná ulice Pokorného a nakonec na východě ústí do ulice Celniční. Východní úsek začíná na ulici Třešňové a na východním konci má opět slepé zakončení.
Ulice vznikla v souvislosti s výstavbou nouzové kolonie Za Horou po roce 1920, pojmenována byla však až v roce 1952 podle Aloisova, vsi založené v roce 1812 na břehu Kyjského rybníka na panství Aloise z Lichtenštejna (dnes součást Kyjí na Praze 14).[2][3]
Po obou stranách ulice jsou přízemní a jednopatrové rodinné domy se zahradou.
Budovy a instituce
- J SERVIS, Aloisovská 783/22, autoservis a pneuservis[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Územně identifikační registr ČR [online]. SEAL, s.r.o., Informačního systému o území (ISÚ) [cit. 2018-12-05]. Dostupné v archivu.
- ↑ LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 43.
- ↑ ČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav; JANÁČEK, Josef; LÍM, Václav. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška: názvy mostů, nábřeží, náměstí, ostrovů, sadů a ulic hlavního města Prahy, jejich změny a výklad. Praha: Orbis, 1958. 538 s. S. 82.
- ↑ J SERVIS [online]. Václav Jindra [cit. 2018-12-05]. Dostupné v archivu.
Literatura
- LAŠŤOVKA, Marek, a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, 1. díl (A-N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. S. 43.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aloisovská na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý horní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Levý dolní roh uliční tabule.
Autor: Pokud má díla používáte mimo projekty Wikimedia, ocenil bych upozornění.
Nekopírujte tento soubor nelegálně ignorováním licenčních podmínek níže jako by bylo volné dílo. Pokud byste rádi dostali speciální svolení, licenci nebo byste chtěli zakoupit tento obrázek, prosím, kontaktujte mě pro sjednání podmínek.
Více z mé práce najdete v mé osobní galerii., Licence: CC BY-SA 4.0Pravý dolní roh uliční tabule.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Jiří Sedláček, Licence: CC BY-SA 4.0
Východní pohled do ulice Aloisovská v Hloubětíně, Praha.