Alojz Lorenc

Genpor. Ing. Alojz Lorenc, CSc.
Narození21. června 1939 (84 let)
Trenčín
Povolánípolicista
ZaměstnavateléPenta Financial Services
Sbor národní bezpečnosti
Politická stranaKomunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alojz Lorenc (* 21. červen 1939 Trenčín) je bývalý československý policista slovenské národnosti. V období 1985–1989 působil jako první náměstek federálního ministra vnitra Československé socialistické republiky, pověřený řízením centrálních kontrarozvědných správ Státní bezpečnosti. Prakticky celou svoji kariéru působil v bezpečnostních složkách.

Kariéra v bezpečnostních složkách

Po absolutoriu Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně nastoupil v roce 1970 na ministerstvo vnitra ČSSR v Praze, kde pracoval ve zvláštním odboru federálního ministerstva vnitra [1]. Alojz Lorenc se věnoval kryptografii. Řídil vývoj šifrovacího automatu, jehož byl autorem. Svými nadřízenými byl opakovaně výborně hodnocen a rychle postupoval vzhůru po kariérním žebříčku.[1] V roce 1977 se stal náčelníkem zvláštní správy SNB, což byl ústřední orgán šifrové služby ČSSR.[zdroj?] Od 1. května 1980 velel správě SNB hl. města Bratislavy a Západoslovenského kraje.

Nejvyššího postu dosáhl generál Lorenc v roce 1985, kdy se stal prvním náměstkem ministra vnitra Vajnara. Zpočátku (do roku 1988) generál Lorenc řídil Správu ekonomické kontrarozvědky a Správu vnitřní kontrarozvědky, též ale Vysokou školu SNB a Technickou správu FMV, Správu vývoje automatizace, Zvláštní správu (Ústřední orgán šifrové služby státu) a Technickou správu (vývoj zpravodajské techniky). Řídil Státní komisi pro ochranu státního tajemství, byl členem Vládního výboru pro obranný průmysl a členem Vládní havarijní komise. V čase mimořádných bezpečnostních opatření byl pověřován řízením celostátního operačního štábu na FMV. Od reorganizace FMV v roce 1988 mu byly podřízeny Hlavní správa kontrarozvědky, Hlavní správa vojenské kontrarozvědky a Správa kontrarozvědky v Bratislavě. Řídil a komplexně kontroloval protišpionážní, ekonomickou, vojenskou i politickou kontrarozvědnou práci v celém Československu.

V průběhu sametové revoluce vydal generál Lorenc rozkaz, podle kterého nemají složky StB nijak zasahovat do situace. Tento rozkaz později odůvodnil tím, že nechtěl více pobouřit občany.[2] Později nařídil skartaci mnoha dokumentů z archivu StB.[3][4]

Po roce 1989

Po revoluci byla StB zrušena a generál Lorenc z řad bezpečnostních složek propuštěn. Za své činy z doby socialismu byl v říjnu 1993[5] Vyšším vojenským soudem v Táboře (předseda senátu Jiří Bernát) odsouzen ke čtyřletému nepodmíněnému trestu. Trest si však nikdy neodpykal a odjel na Slovensko, jehož orgány v roce 2000 trestní stíhání zastavily.[6] Teprve v roce 2002 byl Lorenc odsouzen k patnácti měsícům odnětí svobody podmíněně.[6] Lorenc odmítl, že by překročil své pravomoci.[6]

Po roce 1990 se Alojz Lorenc zabýval komerční poradenskou činností v oboru IT bezpečnosti. Později několik let pracoval jako ředitel firemních rizik pro investiční skupinu Penta.[6] Alojz Lorenc o úloze a akcích MV a StB vydal knihu Ministerstvo strachu? Neskartované vzpomínky generála Lorence (Bratislava, 1992). V roce 2000 vydal společně se spisovatelem Pavolem Janíkem další knihu „Dešifrovaný svět“.

Václav Bartuška, bývalý člen parlamentní komise pro dohled na vyšetřování událostí 17. listopadu, charakterizoval Lorence takto: „Za největšího protivníka – který byl často nad moje síly – jsem považoval generála Lorence. [..] Mluvil jsem s ním na jaře 1990 desítky hodin. Inteligentní, velmi dobře informovaný, nebezpečný.“[7]

Kontroverze vzbudilo Lorencovo vystoupení v rámci debaty pořádané FSV UK v listopadu 2018.[8][9]

Dílo

  • 1992 – Ministerstvo strachu?: neskartované spomienky generála Lorenca – Tatrapress, Bratislava, ISBN 80-85260-20-4
  • 1992 – Ministerstvo strachu?: neskartované vzpomínky generála Lorence – Tatrapress, Bratislava, ISBN 80-85260-19-0
  • 2000 – Dešifrovaný svet (rozhovory s Alojzem Lorencem vedl Pavol Janík) – Forza, Banská Bystrica, ISBN 80-968475-1-1
  • 2018 – Je štátny prevrat, na víkend domov neprídem (rozhovor s Alojzem Lorencem vedl Karol Lovaš) – VSSS, Bratislava, ISBN 978-80-8202-054-3

Reference

  1. ↑ a b ŽÁČEK, Pavel: Alojz Lorenc. Dostupné online. Archivováno 24. 10. 2008 na Wayback Machine.
  2. ↑ Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 3) b) – Úloha mocenských orgánů, [cit. 2009-05-09]. Dostupné online.
  3. ↑ CHURÁŇ, Milan. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [online]. Praha: Nakladatelství Libri, 1998 [cit. 2008-11-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-28. 
  4. ↑ Pokyn I. náměstka MV ČSSR ze dne 1. 12. 1989. Dostupné online. Archivováno 7. 10. 2008 na Wayback Machine.
  5. ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00: Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 276. 
  6. ↑ a b c d BAROCH, Pavel. Posledního náčelníka StB Lorence zaměstnala Penta. Aktuálně.cz [online]. Economia, 18. listopadu 2008 [cit. 2012-01-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ On-line ke kauze StB: Minulost? Češi zvolili zapomnění. Aktuálně.cz [online]. Economia, 30. 5. 2007 [cit. 30. 3.2009]. Dostupné online. 
  8. ↑ Děkanka Fakulty sociálních věd vysvětluje pozvání Lorence. Poslechněte si, co řekl na debatě bývalý šéf StB. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2018-11-27, rev. 2018-11-27 [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ MAZANCOVÁ, Hana; WIRNITZER, Jan. Studentům vyprávěl o revoluci poslední šéf StB. Byl mocnější než ministr a nelituje toho, co dělal [online]. Deník N, 2018-11-28 [cit. 2023-03-28]. Dostupné online.