Alojz Rebula

Alojz Rebula
(c) Miran Hladnik, CC BY-SA 2.5 si
Narození	21. července 1924 San Pelagio
Úmrtí	23. října 2018 (ve věku 94 let) Topolšica
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Loka pri Zidanem Mostu
Povolání	jazykovědec, překladatel, spisovatel, dramatik, esejista, dramaturg, filolog, biblista a básník
Národnost	slovinská
Alma mater	Univerzita v Lublani
Manžel(ka)	Zora Tavčarová
Děti	Alenka Rebula Tuta
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alojz Rebula (21. července 1924 San Pelagio – 23. října 2018) byl slovinský spisovatel, dramaturg, esejista a překladatel.

Životopis

Alojz Rebula se narodil ve Slovinci obydlené vesničce San Pelagio (slovinsky: Šempolaj) v Itálii. Protože zde sídlila antislavistická italská policie fašistického režimu, nemohl studovat v rodném jazyce. Navštěvoval italsky mluvící školy, kde se setkal s italskou kulturou a literaturou. Později navštěvoval klasické gymnázium v Gorici mezi lety 1936 až 1940, poté, od roku 1940 do roku 1944, pokračoval v tehdejším Vidmu (moderně Udine), kde také maturoval. Po konci druhé světové válka se odstěhoval do Jugoslávie. Roku 1949 vystudoval klasickou filologii na Univerzitě v Lublani. V roce 1951 se odstěhoval zpět do Itálie, kvůli tlakům komunistického režimu. V roce 1956 měl zakázán vstup do Jugoslávie, z důvodu nesouhlasu ke komunistickému režimu. Roku 1960 v Římě dokončil doktorandské studium, jeho téma bylo Dante ve slovinských překladech. Tentýž rok mu podruhé zakázali vstup do Jugoslávie, jelikož veřejně protestoval v Terstských novinách Listina. Od roku 1960 žil Rebula v Terstu, kde pracoval jako učitel latinského a řeckého jazyka na střední škole s vyučováním slovinského jazyka. Také se zabýval kulturní činností s místní slovinskou komunitou. Společně s Borisem Pahorem, editovali časopis Zaliv. Byl také koeditorem literárního časopisu Sidro, Tokovi, Most. V roce 1975, Pahor a Rebula zveřejnili knihu rozhovorů napsanou Edvardem Kocbekem: Pričevalec naseta časa, ve kterém Rebula odsuzuje zabití dvanáctitisícové slovinské antikomunistické milice, v květnu a červnu roku 1945, komunistickými úřady. Kniha vyvolala v Jugoslávii skandál a jak Pahor, tak Rebula nemohli několik let do Jugoslávie vstoupit. Od demokratizace a osamostatnění Slovinska, v letech 1990-1991, Rebula pracoval jako fejetonista v několika katolických časopisech ve Slovinsku. Žil a pracoval v rodné vesničce v italské části regionu Kras.

Literární činnost

Alojz Rebula patří mezi nejdůležitější slovinské autory, je především důležitým terstským spisovatelem, stylem realistický filozofický spisovatel prózy inspirovaný symbolickými a expresionistickými prvky. Své vypravování proplétá s esejovým diskutováním a rozjímáním o národních, morálních, zamilovaných, uměleckých a politických otázkách. Ve svém díle zahrnul zvláště poválečnou problematiku slovinských lidí v Terstu a okolí, strastiplného a trpkého života venkovského lidu, vzdělanců a mládeže, a také starší generace, tudíž se ukázal jako dostatečně sofistikovaný pozorovatel a poutavý spisovatel přírody, trpké krásy pastvin a lesů. Je známý svými historickými romány, ve kterých v dalekém čase ukázal soudobý svět a rozměr, také s pomocí hlubokého psychologického portrétu svých hrdinů. Ve svých dílech spojuje témata antická, křesťanská a slovinská.

Uveřejnil mnoho sbírek esejí, deníků, románů, dramat, krátké prózy a jiných inspirovaných publicistických děl, která byla přeložena do několika cizích jazyků.

Za své úspěchy byl odměněn mnoha cenami; roku 1995 – Prešernova cena za literární práci, roku 1997 – mezinárodní cena Acerbi za italské překlady jeho románů V sibilinem vetru, a roku 2005 – cena kresnik za román Nokturno za Primorsko jako nejúspěšnější román roku.

Vybraná díla

Romány

• Zvonovi Nilandije (2005)
• Nokturno za Primorsko (2004)
• Jutranjice za Slovenijo (2000)
• Cesta s cipreso in zvezdo (1998)
• Duh velikih jezer (1997)
• Maranathà ali leto 999 (1996) (přeloženo do němčiny, 1998)
• Kačja roža (1994) (přeloženo do italštiny, 2005)
• Jutri čez Jordan (1988) (přeloženo do francouzštiny, 1997)
• Zeleno izgnanstvo (1981)
• Snegovi Edena (1977)
• Divji golob (1972)
• V Sibilinem vetru (1968) (přeloženo do italštiny, 1992)
• Senčni ples (1960) (přeloženo do srbochorvatštiny, 1981)
• Klic v Sredozemlje (1957)
• Vinograd rimske cesarice (1956)
• Devinski sholar (1954)

Drama

• Operacija Timava (1993)
• Savlov demon – šest her s religiozní tematikou (1985)
• Hribi, pokrijte nas! (1983)

Eseje

• Smer Nova zemlja
• Ob slovenskem poldnevniku (1995)

Deníky

• Iz partiture življenja. Dnevnik 1977–1981 (2002)
• Gorje zelenemu drevesu
• Oblaki Michigana
• Vrt bogov
• Koraki apostolskih sandal
• Previsna leta
• Ko proti jutru gre

Ostatní literární díla

• Arhipel (2002)
• Intervjuji o prihajajočem (2002)
• Pastir prihodnosti (1999)
• Pričevalci vstajenja (1999) (přeloženo do angličtiny, 1999)
• Severni križ (1994)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alojz Rebula na slovinské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alojz Rebula na Wikimedia Commons
• (slovinsky) Pomembne osebnosti, Alojz Rebula, Kras^{[nedostupný zdroj]}