Aloys Skoumal

Aloys Skoumal
Narození	19. června 1904 Pačlavice
Úmrtí	4. července 1988 (ve věku 84 let) Praha
Místo pohřbení	Břevnovský hřbitov (50°5′8″ s. š., 14°21′4″ v. d.)
Pseudonym	Benjamin
Povolání	překladatel, redaktor, divadelní kritik, spisovatel, diplomat, literární kritik a publicista
Národnost	Češi
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	divadlo, literatura, kultura, publicistika a diplomacie
Manžel(ka)	Hana Skoumalová
Děti	Petr Skoumal Alois Skoumal Jan Skoumal Ludmila Hanzlíková
Příbuzní	Ilona Svobodová
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Aloys Skoumal (19. června 1904 Pačlavice, okres Kroměříž – 4. července 1988 Praha) byl český literární kritik a překladatel z němčiny a především z angličtiny.

Studoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži (1915–1922), filozofii a anglistiku na pražské univerzitě (1923–1928) a Vyšší knihovnickou školu (1928). Při pražských studiích ovlivnil jeho překladatelskou metodu Vilém Mathesius.

Pracoval v nakladatelství Melantrich, v pražské Universitní knihovně, v olomoucké Studijní knihovně (1929–1933), ve Vojenském ústavu vědeckém (1933–1936), jako lektor a redaktor nakladatelství Vyšehrad (1936–1944). Na konci války byl internován, po návratu se stal literárním ředitelem nakladatelství Vyšehrad, poté kulturním přidělencem v Londýně (1947–1950), pracovníkem ministerstva informací a osvěty, Státní knihovny společenských věd,^{[pozn. 1]} Universitní knihovny.

Hodně cestoval, publikoval literární a divadelní kritiky, recenze, glosy, předmluvy a doslovy. Hlavní jeho přínos je v překladech založených na dokonalé znalosti překládaných autorů a stylistickém mistrovství.

Je pohřben na břevnovském hřbitově v Praze.

• Erik Adolf Saudek: Labuť a růže (1966)
• Johann Wolfgang Goethe: Utrpení mladého Werthera (1968, doslov o autorovi, překlad E. A. Saudek)

• Joseph Conrad: Věrný Nostromo (1936); Gaspar Ruiz (1957, s úvodem); Náhoda (1973, se Slávkou Poberovou); „Výspa pokroku“ (1996, v knize Srdce temnoty, spolu s Janem Zábranou)
• Stephen Crane: „Otevřený člun“ (2001, v knize Modrý hotel a jiné prózy)
• Charles Dickens: Dombey a syn (1960, s Vladimírem Vařechou)
• Peter Fleming: Brazilské dobrodružství (1938, s Jaromírem Jedličkou)
• Margaret Friskeyová: Jak indiánek Cvoček našel koníčka (1965)
• Hugo von Hofmannsthal: Lucidor (1981)
• W. H. Hudson: El Ombú (1930)
• Henry James: Washingtonovo náměstí (1987)
• Beda Jarret: Karel IV. (1939)
• James Joyce: Odysseus (1976); Portrét umělce v jinošských letech (1983); Dubliňané (1988)
• Karl Kraus: Soudím živé i mrtvé (1974)
• Sinclair Lewis: Arrowsmith (1963)
• Katherine Mansfieldová: Duje vítr (1938, výbor povídek); Blaho a jiné povídky (1958); 2022 též uspoř. elektronické vydání
• Robert Musil: „Grigia“ (v knize Povídky; Pozůstalost za života, s Annou Siebenscheinovou, 1991)
• Edgar Allan Poe: Filosofie básnické skladby (1932)
• George Bernard Shaw: Major Barbara (1928, s Karlem Muškem a Miloslavou Davidovou); Majorka Barbara: hra o 3 dějstvích (1956 Dilia; 1960 Orbis, také doslov)
• William Shakespeare: Antická dramata (1983, většinu přeložil E. A. Saudek); „Hamlet“ (úryvek uveden v knize F. M. Dostojevského Zvláštní případy, 2002)
• Laurence Sterne: Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho (1963, s doslovem)
• Robert Louis Stevenson: Olalla (1927); Ostrov pokladů (1967, s doslovem)
• Lytton Strachey: Konec generála Gordona (1934)
• Jonathan Swift: Gulliverovy cesty (1931); Výbor z díla (1953, se studií o autorovi); Zakletý duch (1967)
• William Makepeace Thackeray: Jarmark marnosti (1965)
• Edith Whartonová: Věk nevinnosti (1933)
• Werner Winter: „Nemožnosti překladu“ (1970, Odeon; ve sborníku Překlad literárního díla, s. 519–535)

• Eva Bednářová, ed.: Orel z pobřeží: výbor anglických povídek (1969); A. Skoumal též výbor uspořádal a napsal úvod a medailóny
• Lewis Carroll: Alenčina dobrodružství a Za zrcadlem; Kočka Šklíba (1961)
• Thomas Hardy: Lesáci (1975)
• Henry James: Co všechno věděla Maisie (1971)
• Rudyard Kipling: Knihy džunglí (1965)
• Thomas Edward Lawrence: Bouře nad Asií (1935)
• Katherine Mansfieldová: Zahradní slavnost (1952); Aloe (1975)
• John Steinbeck: Ryzáček (1962)

Uspořádal antologii milostných novel a povídek Třicet podob lásky (1975), kterou přeložil kolektiv překladatelů. V jeho překladu Athertonové „Mlžný roh“, Musilova „Grigia“ a Wellsův „Kraj slepců“. (Čtyři z překladů Hana Skoumalová.)

• ČERNÝ, František, ed. Theater = Divadlo: vzpomínky českých divadelníků na německou okupaci a druhou světovou válku. Praha: Orbis, 1965. 442 s., 132 s. fot. příloh. S. 70–73, 368–369.
• ORNEST, Ota a VALTROVÁ, Marie. Hraje váš tatínek ještě na housle?: rozhovor Marie Valtrové s Otou Ornestem. Praha: Primus, 1993. 388 s. ISBN 80-85625-19-9. S. 184.
• SKOUMAL, Aloys et al. Spiritus agens Aloys Skoumal: korespondence Aloyse Skoumala s Janem Čepem a Františkem Halasem. 1. vyd. Praha: Torst, 2015. 395 s. ISBN 978-80-7215-494-4.

• Hana Skoumalová
• Petr Skoumal
• Překlad

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aloys Skoumal na Wikimedia Commons
• Osoba Aloys Skoumal ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Aloys Skoumal

• Profil Aloyse Skoumala v databázi Obce překladatelů
• Monografie o Skoumalovi s řadou dílčích informací