Alpské lyžování na Zimních olympijských hrách 2018 – smíšená družstva
Alpské lyžování na Zimních olympijských hrách 2018 | |||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Smíšená družstva | |||||||||||||||||||
Základní údaje | |||||||||||||||||||
Pořadatel | Mezinárodní lyžařská federace Mezinárodní olympijský výbor | ||||||||||||||||||
Dějiště | Čongson | ||||||||||||||||||
Datum | 24. února 2018 | ||||||||||||||||||
Startující | 16 družstev, 85 lyžařů (4 členové + 2 náhradníci) z 16 zemí | ||||||||||||||||||
Medailisté | |||||||||||||||||||
Švýcarsko | |||||||||||||||||||
Rakousko | |||||||||||||||||||
Norsko | |||||||||||||||||||
Soutěže | |||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||
|
Soutěž smíšených družstev na Zimních olympijských hrách 2018 se konala v sobotu 24. února 2018 jako poslední závod v alpském lyžování jihokorejské olympiády na sjezdovce lyžařského střediska Jongpchjong v okresu Pchjongčchang.[1] Závodu v paralelním slalomu se účastnilo 16 smíšených družstev, s celkovým počtem 85 lyžařů. Start vyřazovacích jízd proběhl v 11.00 hodin místního času (UTC+9).[2]
Medailisté
Historicky prvním olympijským vítězem ve smíšené soutěži družstev z alpského lyžování se stalo Švýcarsko ve složení Denise Feierabendová, Wendy Holdenerová, Daniel Yule, Ramon Zenhäusern a Luca Aerni. Holdenerová tak po slalomovém stříbru a superkombinačním bronzu v Pchjongčchangu zkompletovala olympijskou medailovou sbírku. Stříbrný kov získalo Rakousko, za nějž nastoupili Katharina Gallhuberová, Katharina Liensbergerová, Stephanie Brunnerová, Manuel Feller, Michael Matt a Marco Schwarz. Bronz si odvezlo Norsko po výhře v malém finále nad Francií. Norský tým tvořili Nina Haverová-Løsethová, Kristin Lysdahlová, Maren Skjøldová, Sebastian Foss-Solevåg, Leif Kristian Nestvold-Haugen a Jonathan Nordbotten.[3]
Zlato | Stříbro | Bronz |
---|---|---|
Švýcarsko | Rakousko | Norsko |
Luca Aerni Denise Feierabendová Wendy Holdenerová Daniel Yule Ramon Zenhäusern | Stephanie Brunnerová Manuel Feller Katharina Gallhuberová Katharina Liensbergerová Michael Matt Marco Schwarz | Sebastian Foss-Solevåg Nina Haverová-Løsethová Leif Kristian Nestvold-Haugen Kristin Lysdahlová Jonathan Nordbotten Maren Skjøldová |
Nově zařazené disciplíny do olympijského programu
V červnu 2015 Mezinárodní olympijský výbor schválil návrh na zařazení čtyř nových disciplín do programu Zimních olympijských her 2018. Premiéru tak v Pchjongčchangu zažily big air ve snowboardingu, curling smíšených dvojic, závod mužů a žen s hromadným startem v rychlobruslení a také smíšená soutěž družstev v alpském lyžování.[4]
V rámci světových šampionátů se týmová soutěž poprvé objevila na Mistrovství světa 2005 v italském Bormiu.
Pravidla
Účast v soutěži paralelního slalomu si zajistilo 16 nejlepších národních týmů podle celkového bodového hodnocení v žebříčku národů FIS. Každý tým tvořili čtyři lyžaři, z toho dvě ženy a dva muži. Družstvo mělo také právo nominovat dva náhradníky.
Formát soutěže vycházel z vyřazovacího systému, kdy se vždy utkala dvě družstva systémem KO; vítěz postoupil do dalšího kola, poražený soutěž opustil. V každém vzájemném duelu proti sobě na paralelních tratích slalomu nastoupily dvě dvojice mužů a dvě dvojice žen. V první a třetí jízdě startovaly ženy, ve druhé a čtvrté muži. Vítěz každé jízdy získal bod. Celkově tak došlo k rozdělení čtyř bodů, pokud do cíle dojeli oba závodníci jedné jízdy. V případě nerozhodného stavu po čtyřech jízdách, určil postupujícího nižší součet dvou nejrychlejších týmových časů, složený vždy z jednoho mužského a jednoho ženského.
Celkové pořadí národů FIS
Celkové pořadí národů dle žebříčku FIS před zahájením olympiády. Lichtenštejnsko, Chorvatsko, Srbsko, Japonsko, Nizozemsko, Finsko a Polsko se účasti v soutěži vzdaly.
Žebříček pořadí národu FIS[5] | |||
---|---|---|---|
P | stát (NOV) | body | N |
1. | Rakousko | 8 497 | 1. |
2. | Švýcarsko | 6 687 | 2. |
3. | Itálie | 5 457 | 3. |
4. | Norsko | 4 926 | 4. |
5. | Spojené státy americké | 3 593 | 5. |
6. | Francie | 3 569 | 6. |
7. | Německo | 3 086 | 4. |
8. | Švédsko | 2 366 | 8. |
9. | Slovinsko | 1 178 | 9. |
10. | Slovensko | 817 | 10. |
11. | Lichtenštejnsko | 697 | |
12. | Kanada | 620 | 11. |
13. | Velká Británie | 267 | 12. |
14. | Olympijští sportovci z Ruska | 178 | 13. |
15. | Chorvatsko | 131 | |
16. | Česko | 105 | 14. |
17. | Srbsko | 78 | |
18. | Japonsko | 42 | |
19. | Maďarsko | 18 | 15. |
20. | Nizozemsko | 16 | |
21. | Finsko | 15 | |
22. | Polsko | 14 | |
23. | Jižní Korea | 4 | 16. |
24. | Monako | 3 |
Složení družstev
Každé družstvo mohli tvořit čtyři závodníci doplnění o dva náhradníky.
|
|
Vyřazovací fáze
Soutěž se jela vyřazovacím systémem na trati paralelního slalomu od 11.00 hodin místního času (UTC+9).[6]
Osmifinále[7] | Čtvrtfinále[8] | Semifinále[9] | Velké finále o zlato[10] | |||||||||||||||
1 | Rakousko | 4 | ||||||||||||||||
16 | Jižní Korea | 0 | ||||||||||||||||
1 | Rakousko | 4 | ||||||||||||||||
8 | Švédsko | 0 | ||||||||||||||||
8 | Švédsko | 3 | ||||||||||||||||
9 | Slovinsko | 1 | ||||||||||||||||
1 | Rakousko | 3 | ||||||||||||||||
4 | Norsko | 1 | ||||||||||||||||
5 | Spojené státy americké | 2 | ||||||||||||||||
12 | Velká Británie | 2* | ||||||||||||||||
12 | Velká Británie | 2 | ||||||||||||||||
4 | Norsko | 2* | ||||||||||||||||
4 | Norsko | 4 | ||||||||||||||||
13 | Olympijští sportovci z Ruska | 0 | ||||||||||||||||
1 | Rakousko | 1 | ||||||||||||||||
2 | Švýcarsko | 3 | ||||||||||||||||
3 | Itálie | 3 | ||||||||||||||||
14 | Česko | 1 | ||||||||||||||||
3 | Itálie | 1 | Malé finále o bronz[10] | |||||||||||||||
6 | Francie | 3 | ||||||||||||||||
6 | Francie | 2* | 4 | Norsko | 2* | |||||||||||||
11 | Kanada | 2 | 6 | Francie | 2 | |||||||||||||
6 | Francie | 1 | ||||||||||||||||
2 | Švýcarsko | 3 | ||||||||||||||||
7 | Německo | 2* | ||||||||||||||||
10 | Slovensko | 2 | ||||||||||||||||
7 | Německo | 2 | ||||||||||||||||
2 | Švýcarsko | 2* | ||||||||||||||||
2 | Švýcarsko | 4 | ||||||||||||||||
15 | Maďarsko | 0 |
* – vítěz duelu dle součtu nejlepšího mužského a ženského času
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alpine skiing at the 2018 Winter Olympics – Mixed team na anglické Wikipedii.
- ↑ Venues [online]. Pyeongchang 2018 Olympic Organizing Committee for the 2018 Winter Olympics [cit. 2018-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-02-2018. (anglicky)
- ↑ Alpine Skiing, Alpine Team Event, Start List [PDF]. FIS, 2018-02-24 [cit. 2018-02-24]. Dostupné v archivu.
- ↑ ČTK, iDNES.cz. Rychlý konec. Čeští lyžaři vypadli v soutěži družstev hned v osmifinále. iDNES.cz [online]. 2018-02-24 [cit. 2018-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Adam Stites. IOC approves 4 new events for 2018 Winter Olympics [online]. SBNation, 2015-06-08 [cit. 2018-02-24]. Dostupné online.
- ↑ Cup standings, Nation cup 2018 [online]. FIS [cit. 2018-02-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-18.
- ↑ Alpine Skiing, Alpine Team Event, Bracket [PDF]. FIS, 2018-02-24 [cit. 2018-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Alpine Skiing, Alpine Team Event, 1/8 Finals Results [PDF]. FIS, 2018-02-24 [cit. 2018-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-24.
- ↑ Alpine Skiing, Alpine Team Event, Quaterfinals Results [PDF]. FIS, 2018-02-24 [cit. 2018-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-24.
- ↑ Alpine Skiing, Alpine Team Event, Semifinals Results [PDF]. FIS, 2018-02-24 [cit. 2018-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-24.
- ↑ a b Alpine Skiing, Alpine Team Event, Finals Results [PDF]. FIS, 2018-02-24 [cit. 2018-02-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-24.
Média použitá na této stránce
Pictograms of Olympic sports - Alpine skiing
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Flag of Liechtenstein
Olympijská vlajka
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Finská vlajka