Altair
| Altair | |
|---|---|
 | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Orel (Aquila) |
| Rektascenze | 19h 50m 49,9990s[1] |
| Deklinace | 08°52′52,959″[1] |
| Paralaxa | 194,45±0,94 |
| Vzdálenost | 16,77±0,08 ly (5,14±0,02 pc) |
| Barevný index (U-B) | 0,08 |
| Barevný index (B-V) | 0,22 |
| Barevný index (V-R) | 0,14 |
| Barevný index (R-I) | 0,13 |
| Zdánlivá hvězdná velikost | +0,76 |
| Absolutní hvězdná velikost | +2,21 |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | 536,23 mas/rok |
| Vlastní pohyb v deklinaci | 385,29 mas/rok |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Typ proměnnosti | proměnná hvězda typu delta Scuti |
| Spektrální typ | A7V[1] |
| Hmotnost | ? kg (1,79 M☉) |
| Poloměr | ? km (1,63 až 2,03 R☉) |
| Zářivý výkon (V) | 10,6 L☉ |
| Povrchová teplota | 6900 až 8500 K |
| Stáří | <109 |
| Rotační perioda | 8,9 hodin |
| Oscilační perioda | ? |
| Další označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 187642 |
| Bonner Durchmusterung | BD +08°4236 |
| Bright Star katalog | HR 7557 |
| 2MASS | 2MASS J19504698+0852060 |
| SAO katalog | SAO 125122 |
| Katalog Hipparcos | HIP 97649 |
| Tychův katalog | TYC 1058-3399-1 |
| General Catalogue | GC 27470 |
| Glieseho katalog | GJ 768 |
| Bayerovo označení | α Aql |
| Flamsteedovo označení | 53 Aql |
| Synonyma | ADS 13009 A, CCDM J19508+0852A, FK5 745, GSC 01058-03399, IDS 19459+0836 A, IRAS 19483+0844, LHS 3490, NLTT 48314, PPM 168779, WDS J19508+0852A |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Altair (α Aql, zkráceně: α Aquilae) je nejjasnější hvězdou v souhvězdí Orla a dvanáctá nejjasnější hvězda noční oblohy. Jedná se o hvězdu hlavní posloupnosti spektrální třídy A se zdánlivou hvězdnou velikostí 0,76 mag. Spolu s Vegou a Denebem tvoří známý Letní trojúhelník.[1][2][3]
Altair má vysokou rychlost rotace – na rovníku se otáčí asi 286 km/s.[4] Podle měření dalekohledu Palomar Testbed Interferometer nemá Altair kulovitý tvar, ale je vlivem rychlé rotace výrazně zploštělý. Další interferometrická měření z infračerveného oboru tento jev jen potvrdila.
Fyzikální vlastnosti
.jpg)
Altair se nachází ve vzdálenosti 16,8 světelných let a patří tudíž mezi nejbližší hvězdy viditelné pouhým okem.[5] Jde o hvězdu hlavní posloupnosti spektrální třídy A, která má zhruba 1,8násobek hmotnosti Slunce a asi 11krát vyšší svítivost. Kolem své osy se otočí asi za 9 hodin (pro srovnání, Slunce potřebuje k jedné otočce 25 dní). Díky velmi rychlé rotaci má Altair tvar výrazně zploštělého elipsoidu, přičemž polární průměr je zhruba o 20 % menší než rovníkový.[4] Satelit Wide Field Infrared Explorer v roce 1999 naměřil změny jasnosti v tisícinách magnitudy, čímž potvrdil, že Altair patří mezi proměnné hvězdy typu delta Scuti. Světelná křivka hvězdy má sinusový charakter a mění se s periodami 0,8 a 1,5 hodiny. Altair vyzařuje také značné množství záření v ultrafialovém oboru spektra. Altair je starý jen několik stovek miliónů let; jeho zásoby vodíku mu vystačí zhruba na další miliardu let. Poté se z něj stane červený obr či proměnná cefeida a po odvržení vnějších vrstev se změní v bílého trpaslíka.[6]
Etymologie
Arabové v 8. a 9. století překládali spisy Klaudia Ptolemaia. Nové jméno hvězdy tak vzešlo jak ze staroarabské mytologie, tak z řeckého pojmenování. Arabský název „Altaïr“ pochází ze zkráceného „Al-Nasr al-Taïr“ (arabsky النسر الطائر) neboli „Letící orel“ („Al-Taïr“ bývá vykládáno i jako „padlý“ či „na útěku“). Astronomické pojmenování Alpha Aquilae zase pochází z arabského základu „Al-Nasr“ („Orel“).
Altair ve science-fiction
Altair je zmiňován v mnoha fiktivních dílech, například ve Star Treku[7], Stargate,[8] nebo v počítačové strategii Master of Orion. V některých vesmírných simulacích je na jedné z planet v 8. galaxii lidmi osídlená kolonie, v pokračování Final Frontier jsou zde dvě Zemi podobné planety, dva plynné obry a jeden plynný nadobr. Ve videohře Assassin's Creed je zase Altaïr jméno hlavního hrdiny, což odkazuje na symboliku orla i zasazení děje do Svaté země.[9]
Další zmínky o Altairu najdeme například v seriálu Battlestar Galactica, kde nese jméno jedna z civilních lodí, a ve Stopařově průvodci po Galaxii se vyskytuje měna zvaná altairský dolar.[10]
Související články
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Object query : alf aql [online]. [cit. 2010-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DARLING, David. Altair (Alfa Aquilae) [online]. The Internet Encyclopedia of Science [cit. 2010-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DARLING, David. Summer Triangle [online]. The Internet Encyclopedia of Science [cit. 2010-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MONNIER ET AL., John D. Imaging the Surface of Altair [online]. Science [cit. 2010-11-13]. Dostupné online. doi:10.1126/science.1143205. (anglicky)
- ↑ KUBALA, Petr. Letní trojúhelník aneb příběh tří hvězd [online]. IAN [cit. 2010-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-28.
- ↑ Altair [online]. Sol Company. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TIN MAN (Montér) [online]. CZ Kontinuum Star Trek Fan Klub [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.
- ↑ Centrální nemocnice Altair IV [online]. [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.
- ↑ ŠKÁCHA, Marek. Assassins Creed 2 [online]. GameSport.cz - pc hry, hry na pc [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.
- ↑ PINKAVA, Václav. Douglas Noel Adams RIP, aneb tak skončil jeden vesmír [online]. Občanské sdružení Britské listy [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Altair na Wikimedia Commons - (anglicky) Secrets of Sun-like star probed
- (anglicky) Astronomers Capture First Images of the Surface Features of Altair Archivováno 29. 6. 2009 na Wayback Machine.
- (německy) Vier Teleskope ermöglichen Blick auf Altair
Média použitá na této stránce
Image of the rapidly rotating star Altair, made with the MIRC imager on the CHARA Array on Mt. Wilson.