Altair
| Altair | |
|---|---|
 | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
| Souhvězdí | Orel (Aquila) |
| Rektascenze | 19h 50m 49,9990s[1] |
| Deklinace | 08°52′52,959″[1] |
| Paralaxa | 194,45±0,94 |
| Vzdálenost | 16,77±0,08 ly (5,14±0,02 pc) |
| Barevný index (U-B) | 0,08 |
| Barevný index (B-V) | 0,22 |
| Barevný index (V-R) | 0,14 |
| Barevný index (R-I) | 0,13 |
| Zdánlivá hvězdná velikost | +0,77 |
| Absolutní hvězdná velikost | +2,21 |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | 536,23 mas/rok |
| Vlastní pohyb v deklinaci | 385,29 mas/rok |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Typ proměnnosti | proměnná hvězda typu delta Scuti |
| Spektrální typ | A7V[1] |
| Hmotnost | ? kg (1,79 M☉) |
| Poloměr | ? km (1,63 až 2,03 R☉) |
| Zářivý výkon (V) | 10,6 L☉ |
| Povrchová teplota | 6900 až 8500 K |
| Stáří | <109 |
| Rotační perioda | 8,9 hodin |
| Oscilační perioda | ? |
| Další označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 187642 |
| Bonner Durchmusterung | BD +08°4236 |
| Bright Star katalog | HR 7557 |
| 2MASS | 2MASS J19504698+0852060 |
| SAO katalog | SAO 125122 |
| Katalog Hipparcos | HIP 97649 |
| Tychův katalog | TYC 1058-3399-1 |
| General Catalogue | GC 27470 |
| Argelanderovo označení | AG+08 2636 |
| Glieseho katalog | GJ 768 |
| Bayerovo označení | α Aql |
| Flamsteedovo označení | 53 Aql |
| Synonyma | ADS 13009 A, CCDM J19508+0852A, FK5 745, GSC 01058-03399, IDS 19459+0836 A, IRAS 19483+0844, LHS 3490, NLTT 48314, PPM 168779, WDS J19508+0852A |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Altair (α Aql, zkráceně: α Aquilae) je nejjasnější hvězdou v souhvězdí Orla a dvanáctá nejjasnější hvězda noční oblohy. Je hvězdou hlavní posloupnosti spektrální třídy A a má zdánlivou hvězdnou velikost 0,77 mag a spolu s Vegou a s Denebem tvoří Letní trojúhelník.[1][2][3]
Altair má velkou rychlost rotace, její rychlost na rovníku je přibližně 286 km/s.[4] Dle výzkumů dalekohledu Palomar Testbed Interferometer není Altair kulatý, ale vlivem velké rychlosti rotace má tvar silně zploštělého elipsoidu. Další interferometrická měření vícenásobnými teleskopy v infračerveném oboru spektra potvrdila tento jev.
Fyzikální vlastnosti
.jpg)
Altair je vzdálen od Země 16,8 světelných let a patří mezi nejbližší hvězdy viditelné pouhým okem.[5] Altair je hvězdou hlavní posloupnosti spektrální třídy A o 1,8 hmotnosti Slunce, svítivost je 11 svítivosti Slunce. Altair má velkou rychlost rotace, hvězda se otočí kolem vlastní osy za přibližně 9 hodin. Pro srovnání, Slunce potřebuje na jednu otočku kolem vlastní osy 25 dní. Má tvar zploštělého elipsoidu, polární průměr je o 20 procent menší než rovníkový.[4] Satelit Wide Field Infrared Explorer v roce 1999 změřil změny jasnosti v tisícinách magnitudy. Bylo potvrzeno, že hvězda patří k proměnným hvězdám typu delta Scuti. Světelná křivka hvězdy má tvar sinusoidy a mění se v periodě 0,8 a 1,5 hodiny. Altair vyzařuje více světla v ultrafialovém oboru spektra.
Altair má stáří jen několika set miliónů let, jeho zásoby vodíku budou stačit pouze další miliardu let, než se změní v červeného obra nebo proměnnou cefeidu a odhodí své vnější vrstvy a změní se v bílého trpaslíka.[6]
Etymologie
Arabové přeložili v 8. a 9. století spisy Klaudia Ptolemaiose. Nové jméno hvězdy pochází společně ze staré arabské mytologie a řeckého pojmenování hvězdy. Arabský název hvězdy Altaïr ze zkráceného arabského „Al-Nasr al-Taïr“ (arabsky النسر الطائر) النسر الطائر, „Útěk orla“, „Letící orel“), přičemž „Al-Taïr“ odkazuje na „padlý“, „letící“ a „na útěku“.
Jako synonymum se dá použít slovo „A-Tair“ pro „ptáka“, což značí s ním spojené vlastnosti letu, nelze jej ale přeložit doslovně.
Astronomické pojmenování Alpha Aquilae má původ ve „Al-Nasr“ („Orel“).
Altair ve science-fiction
Altair je zmiňován v mnoha fikcích, například ve Star Treku[7] či Stargate,[8] či v počítačové hře Master of Orion. Ve vesmírné simulaci je na jedné z jeho planet lidmi obydlená kolonie v 8. galaxii, a v pokračování Final Frontier má hvězda dvě Zemi podobné planety, dva plynné obry a jednoho plynného nadobra. Ve videohře Assassin's Creed je Altaïr jméno hlavního hrdiny, což vychází z podobnosti s orlem a také z toho, že hra se odehrává ve Svaté Zemi.[9]
Altaïr je dále jméno civilní kosmické lodě v seriálu Battlestar Galactica a ve Stopařově průvodce v galaxii je zmínka o měně altairský dolar.[10]
Související články
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Object query : alf aql [online]. [cit. 2010-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DARLING, David. Altair (Alfa Aquilae) [online]. The Internet Encyclopedia of Science [cit. 2010-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DARLING, David. Summer Triangle [online]. The Internet Encyclopedia of Science [cit. 2010-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MONNIER ET AL., John D. Imaging the Surface of Altair [online]. Science [cit. 2010-11-13]. Dostupné online. DOI 10.1126/science.1143205. (anglicky)
- ↑ KUBALA, Petr. Letní trojúhelník aneb příběh tří hvězd [online]. IAN [cit. 2010-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-08-28.
- ↑ Altair [online]. Sol Company. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TIN MAN (Montér) [online]. CZ Kontinuum Star Trek Fan Klub [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.
- ↑ Centrální nemocnice Altair IV [online]. [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.
- ↑ ŠKÁCHA, Marek. Assassins Creed 2 [online]. GameSport.cz - pc hry, hry na pc [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.
- ↑ PINKAVA, Václav. Douglas Noel Adams RIP, aneb tak skončil jeden vesmír [online]. Občanské sdružené Britské listy [cit. 2010-11-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Altair na Wikimedia Commons - (anglicky) Secrets of Sun-like star probed
- (anglicky) Astronomers Capture First Images of the Surface Features of Altair Archivováno 29. 6. 2009 na Wayback Machine.
- (německy) Vier Teleskope ermöglichen Blick auf Altair
Média použitá na této stránce
Image of the rapidly rotating star Altair, made with the MIRC imager on the CHARA Array on Mt. Wilson.