Amacukaze (DDG-163)

Amacukaze (DDG-163)
Základní údaje
Vlajka
Typtorpédoborec
Číslo trupu163
Zahájení stavby29. listopadu 1962
Spuštěna na vodu5. října 1963
Uvedena do služby15. února 1965
Osudvyřazen 29. listopadu 1995
Následovníktřída Tačikaze
Takticko-technická data
Výtlak3050 t (standardní)
4000 t (plný)
Délka131 m
Šířka13,4 m
Ponor4,2 m
Pohon2 turbíny, 2 kotle
60 000 shp
Rychlost33 uzlů
Posádka290
Výzbroj4× 76,2mm kanón (2×2)
ASROC (8 hl.)
RIM-24 Tartar (40 střel)
Hedgehog (2×1)
6× 324mm torpédomet (2×3)
ElektronikaOPS-17
SPS-29
SPS-52
SPG-51
SPG-34
SQS-23

Amacukaze (DDG-163) byl torpédoborec Japonských námořních sil sebeobrany. Byl to první japonský (raketový) torpédoborec vyzbrojený řízenými střelami.[1][2] Ve službě byl v letech 1965–1995. Z hlediska protiletadlové výzbroje se jednalo o ekvivalent americké třídy Charles F. Adams.[2]

Stavba

Amacukaze (DDG-163)

Torpédoborec postavila loděnice Mitsubishi Heavy Industries. Kýl plavidla byl založen 29. listopadu 1962, trup byl na vodu spuštěn 5. října 1963 a torpédoborec byl do služby přijat 15. února 1965.[3]

Konstrukce

Dochovaný lodní šroub plavidla

Hlavňovou výzbroj plavidla představovaly čtyři 76,2mm kanóny ve dvoudělových věžích na přídi. K ničení vzdušných cílů sloužilo jednoduché odpalovací zařízení Mk 13 pro protiletadlové řízené střely RIM-24 Tartar umístěné na zádi. Neseno bylo celkem 40 střel. Protiponorkovou výzbroj tvořil osminásobný vrhač raketových torpéd ASROC, dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog a dva trojhlavňové 324mm torpédomety. Detekci ponorek zajišťoval trupový sonar SQS-23. Řízené střely naváděly dva radary SPG-51 umístěné na zádi.[1]

Pohonný systém tvořily dva kotle a dvě převodové turbíny, pohánějící dva lodní šrouby. Výkon pohonného systému byl 60 000 shp. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.[3]

Modernizace

Roku 1978 bylo plavidlo vyzbrojeno výkonnějšími řízenými střelami Standard SM-1MR a příslušnou elektronikou. Počet nesených střel se nezměnil.[1] Roku 1982 byly instalovány vrhače klamných cílů Mark 36 SRBOC a satelitní komunikační systém SATCOM.[2]

Reference

  1. a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 278–279. 
  2. a b c DDG 163 Amatsukaze (Guided Missile Destroyer) [online]. Globalsecurity.org [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Class Amatsukaze Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Naval Ensign of Japan.svg
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády
Screw propeller(right) of JS Amatsukaze(DDG-163) at JMSDF Yokosuka Naval Base June 1, 2008.jpg
Autor: Hunini, Licence: CC BY-SA 3.0
護衛艦あまつかぜ(DDG-163)の右舷スクリュープロペラ。 08年6月1日 海上自衛隊横須賀基地にて。