Amalafrid

Amalafrid
Narození531
Úmrtí551 (ve věku 19–20 let)
Povolánívoják
DětiArtachis
RodičeHerminafried[1] a Amalaberga[1]
RodAmalové
PříbuzníRodelinda (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Amalafrid (latinsky Amalafridas) (531? - 551[2]?)[pozn. 1] byl syn posledního durynského krále Herminafrieda a jeho manželky Amalabergy, dcery Amalafridy a neteře ostrogotského krále Theodoricha Velikého.[3]

Krátce po Amalafridově narození, v roce 531 franský král Theuderich I. durynské království. Po pádu durynského sídla v Metách, uprchl s rodiči a sestrou Rodelindou k ostrogótskému králi Theodahadovi. Později byli společně s ostrogótským králem Witigesem zajati byzantským generálem Flaviem Belisarem a posláni do Konstantinopole. Císař Justinián I. z Amalafrida v dospělosti udělal generála svých vojsk a jeho sestru Rodelindu dal za ženu langobardskému králi Audoinovi.[4]

Když lombardský král požádal byzantského císaře Justiniána I. o pomoc proti Gepidům, poslal císař Langobardům římskou armádu pod velením konzula Justinem. Tažení se účastnil také Amalafrid a další germánští královští synové Aratius a Suartuas. V Ilýrii měli rozhodnout ve sporu mezi místními křesťany. Amalafrid vedl část římské armády proti Gepidům a společně s lombardským králem Audoinem Gepidy porazili.

Amalafrid měl syna Artachise.[5] O jeho dalším osudu se nedochovaly žádné informace.

Poznámky

  1. ↑ V datech narození i úmrtí Amalafrida nejsou historici jednotní a tak ve zdrojích nepanuje jednotný názor. Je jisté, že v roce 531, kdy Theuderich I. napadl Durynky, ho prameny již zmiňují. O konci jeho života se nedochovaly zdroje, přesto v knize Thüringische und Obersächsische Geschichte bis zum Anfalle Thüringens an die Markgrafen von Meißen im Jahre 1247 se uvádí rok 551 jako rok jeho úmrtí

Reference

  1. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Thüringische und Obersächsische Geschichte bis zum Anfalle Thüringens an die Markgrafen von Meißen im Jahre 1247: 1.2 [online]. Hartmann z orig. v Rakouské národní knihovně, 2014-02-26 [cit. 2016-11-06]. Dostupné online. (německy) 
  3. ↑ FRIES-KNOBLACH, Janine, Heiko Steuer, John Hines. The Baiuvarii and Thuringi: An Ethnographic Perspective. [s.l.]: Boydell & Brewer Ltd, 2014. 338 s. Dostupné online. ISBN 9781843839156. (anglicky) 
  4. ↑ MARTINDALE, John R. The Prosopography of the Later Roman Empire 2 Part Set: Volume 3, AD 527-641. [s.l.]: Cambridge University Press, 1992. 1626 s. ISBN 9780521201605. (anglicky) 
  5. ↑ Venantius Fortunatus, Carm. App. 3