Amand Hermann

Amand Hermann OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • provinciál české františkánské provincie (1687-1690)
  • generální definitor františkánského řádu
  • kvardián kláštera v Olomouci (1681-1682, 1685-1686/87)
Osobní údaje
Datum narození1639
Místo narozeníNysa
Datum úmrtí26. listopadu 1700 (ve věku 60–61 let)
Místo úmrtíPraha
Povoláníteolog, filozof
Řády a oceněníScriptor Ordinis, lector iubilatus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amand (Amandus) Hermann OFM (1639, Nysa – 1700, Praha), někdy též Herrmann, byl slezský a český františkán, filozof a teolog.

Život

V františkánském řádu působil bratr Amand nejprve v různých konventech jako kvardián, například v Olomouci v letech 1681–1682 a 1685 až 1686 nebo 1687.[1] Z pověření generálního řádového ministra nebo komisaře jakožto osvědčený teolog a bratr zkušený ve vedení řádu vizitoval Amand Hermann zahraniční františkánské provincie. V roce 1680 vizitoval provincie tyrolskou a velkopolskou, 1693 zase rakouskou a bosensko-chorvatskou (zvanou tehdy kraňská).[2] V rámci české provincie byl zvolen jako její kustos, posléze český provinciál (1687–90) a rovněž generální definitor stojící v čele celého františkánského řádu. Působil jako učitel – lektor filozofie na františkánských klášterních studiích v Olomouci (1675), kde byl rovněž kvardiánem, v Praze, Vratislavi a Hlubčicích.[3] Hermannův věhlas učitele bohosloví se však dostal i mimo hranice františkánských škol. Jako profesor vyučoval teologii augustiniánů kanovníků v Třeboni (1669) a v blíže neznámém cisterciáckém klášteře.[pozn. 1]

Pro svou dlouhodobou pedagogickou činnost ve františkánském řádu získal titul lector theologiae iubilatus a roku 1700 byl za své zásluhy na poli vědy jmenován řádovým písařem (scriptor ordinis). Spolu se zeměpánem hrabětem Františkem Ferdinandem Gallasem se jako tehdejší provinciál zasadil o založení kláštera v Hejnicích. Zemřel 26. 11. 1700 v konventu v Praze jako generální definitor františkánského řádu.[4]

Dílo

Tiskem vyšly následující knihy Amanda Herrmanna:[5]

  • Sol triplex in eodem Universo, sive Philosophiae Cursus integer ...,[pozn. 2] nazývaný někdy zkráceně jen Cursus philosophicus.[pozn. 3] Učebnici o více než 1000 stranách velkého foliového formátu vytiskli v Sulzbachu Michael a Johann Friedrich Endterové roku 1676. Již podle titulu svou příručku neurčil jen františkánům, ale také studujícím řeholníkům z řádů augustiniánů kanovníků a cisterciáků, u nichž teologii dříve vyučoval. V knize je několik celostránkových mědirytin, list před titulní stranou zobrazuje znaky augustiniánů, cisterciáků a františkánů dle představitelů tří církevních řádů, z nichž dílo vychází. Cenzory díla byli mj. františkáni Antonín Brouček, Bernard Sannig, Antonín Bruodin nebo Antonín Hartmann.
  • Desertum Pharan Mystice explicatum, cum Quadraginta duabus in eo Mansionibus Filiorum Israel ad Palaestinam pergentium .[pozn. 4] Knihu s více než pěti sty stranami a alegorickým mapovým frontispisem Izraele[pozn. 5] v osmerkovém formátu vytiskla jezuitská tiskárna v Kališu v roce 1685. Zaměřila se na postní dobu srovnávajíc ji s putováním Izraelitů po poušti a dle titulu měla sloužit především jako podklad či podnět k tvorbě postních kázání. Přestože se dle dochovaných exemplářů většina františkánských klášterů vybavila vícero exempláři prvního vydání knihy, vyšla znova v o něco skromější podobě o dva roky později u pražského tiskaře Konráda Mullema.[pozn. 6] Týž tiskař měl dílo vytisknout ještě jednou v roce 1696.[pozn. 7]
  • Pium vademecum continens pientissima exercitia[pozn. 8] Asi třísetstránkovou příručku duchovních cvičení v praktickém kapesním (dvanácterkovém) formátu vytiskl v Praze tiskař Jiří Černoch v roce 1678. Ve druhém vydání spatřila světlo světa v Olomouci v tiskařské dílně Jana Josefa Kiliana roku 1678 nebo 1679.[pozn. 9]
  • Die andächtige Dienst-Magd/ die grössere servilia und amabilia die schöne Freyle – rozjímání a duchovní příklady zejména pro služebné ženy, v starší literatuře též uváděné jako Servilia et amabilia. Německé dílo o asi 120 stranách kapesního formátu vytiskl zřejmě soused pražských františkánů Jan Mikuláš Hampel mezi lety 1690 a 1694.[pozn. 10] Knihu autor dedikoval a zřejmé též sponzoroval Jiří Adam Ignác Lachnicht, farář v kladském Mezilesí, zřejmě Hermannův osobní přítel.
  • Capistranus Triumphans, seu Historia fundamentalis de Sancto Joanne Capistrano vytištěné v Kolíně nad Rýnem Balthasarem Joachimem Endterem v roce 1700. S téměř tisíci stranami foliového formátu se údajně jednalo o nejrozsáhlejší soudobé hagiografické dílo o sv. Janu Kapistránovi, představující světce jako vítězného na oblaku rovněž na frontispisovém mědirytu.[pozn. 11] Cenzory díla byli mj. Antonín Hartmann, Sebastian Schambogen, Řehoř Jeřábek, Apolinaris Khytribius nebo Castulus Martin. Kniha je věnována hraběti Františku Antonínu Šporkovi.
  • Ethica sacra scholastica speculativo-practica s obvyklým rozvláčným barokním titulem[pozn. 12] tvoří pandán k čtyřsvazkovému dílu Tractatus theologici. Dohromady pokrývají celou látku teologického kurzu skotistické školy. Jako i jiná Hermannova díla byla vytištěna a vydána mimo české království, konkrétně ve Würzburgu roku 1698.
  • Tractatus theologici sacramentis censuris et poenis ecclesiasticis... představovala dvoudílnou učebnici etiky pro františkánská studia, vydanou roku 1696 norimberským knihkupcem Johannem Ziegerem.[6] Cenzory díla byli mimo jiné františkáni Řehoř Jeřábek, Martin Castulus, Sebastian Schambogen nebo hyberni z pražské koleje. Kniha je dedikována hradišťskému opatovi Norbertu Želeckému z Počenic.
  • Tractatus theologici in {primum|secundum|tertium|quartum} sententiarum librum. Ve čtyřech svazcích postupně rozebírá Knihy sentencí Petra Lombardského v duchu skotistické školy (ad mentem Ioannis Dunsii). Dílo vyšlo v letech 1690–1694 ve Frankfurtu a Kolíně nad Rýnem.[pozn. 13] Dle mědyritových rytin a následných dedikací za titulními listy byly jednotlivé díly věnovány plaskému cisterciáckému opatovi Ondřeji Trojerovi, olomouckému biskupovi Karlu z Lichtenštejna, knížeti Janu Adamovi I. z Lichtenštejna a knížeti Janu Antonínu z Eggenbergu.[pozn. 14] Cenzory díla byli mimo jiné františkáni Antonín Hartmann, Hermann Zorisch nebo hyberni z pražské koleje. Zahraniční tiskař a čelné osoby církve v dedikacích dokládají velkolepost, s jakou bylo zveřejnění nejobjemnějšího Hermannova díla provedeno.

Zatímco díla většiny jiných českých františkánů byla tištěna v místních tiskárnách, s nimiž měl klášter nezřídka osobní vztah, Hermannova díla byla většinou tištěna v německých zemích (Frankfurt, Kolín, Kališ), což naznačuje jeho vliv jako teologa a učitele i mimo české země.

V rukopise se dochovala Hermannova díla:

  • Vademecum seu exercitis religiosa, Menses Hebraeorum – autograf[pozn. 15]
  • Itinerarium Romanum seu descriptio viae quam Romam versus fecerunt… Anno 1679 incipiendo a prima Martii ex conventu neo-Pragensi B.M. ad Nives – autograf popisující Hermannovu cestu na řádovou generální kapitulu v Římě, k čemuž si připojil latinsko-italský slovníček a další deník Diarium triennale provincialatus P. F. Amandi Hermann [1687-1690][pozn. 16]
  • Visitatio almae provinciae Tyrolensis Ordinis Minorum Reformatorum facta per... patrem Amandum Herman... anno Domini 1680 die 26. Aprilis... – poznámky z řádové vizitace tyrolské provincie františkánů[pozn. 17]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Srov. titulní list knihy „Nucleus minoriticus“ s funkcemi autora.
  2. ↑ ...(pokr. názvu:) trium solemnissinorum doctorum ... nempe augusti et magni Augustini; melliflui et lactei Bernardi; atque subtilissimi doctoris Joanis Duns Scoti
  3. ↑ Popis viz VD 17 23:270736N, vč. kopií titulních stran. Dig. kopie celého díla: Google-Books
  4. ↑ Dig. kopie titulní strany
  5. ↑ Dig. kopie mapy před titulním listem
  6. ↑ Dochováno v Národní knihovně ČR, signatura 46 F 28. Digitální kopie dostupná na Goole Books (cit. 26.9.2019).
  7. ↑ Údajně dochováno v Bibliothèque Nationale de France, signatura D.5244. Viz též Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků 1501–1800: BCBT34925 (online). (cit. 26.9.2019).
  8. ↑ ...(pokr. názvu:)ad Dei, sanctorumque cultum pertinentia, et ad omnes actiones ad finem supernaturalem dirigendas.
  9. ↑ Kopie titulní strany
  10. ↑ Konkrétní exemplář knihy byl prodáván na serveru aukro.cz 25. září 2019 - [ https://aukro.cz/svata-kniha-1699-13-5x8-3cm-252-str-6954546384]. Spodní řádek impresa na titulní straně téměř nedochován, přečíst lze s nejistotou jen "S ... Maria...", což by mohlo odpovídat frázi "prope S. Mariam ad Nives" užívané dle K. Chyby tiskařem J.M. Hampelem v letech 1990-1694. Viz CHYBA, Karel. Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Praha: [s.n.], 1966-1975. Vycházelo jako příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna. Dostupné také online v přepisu do databáze: http://www.clavmon.cz/chyyba/ (cit. 25.9.2019). . Autor je zde uveden jen jako "cura et opera servulini F. A. H."
  11. ↑ VD 17: 12:118494H. Katalog jihočeské vědecké knihovny (vč. dig. kopií vybraných stran).
  12. ↑ Úplný titul tištěného díla je: Ethica Sacra, Scholastica, Speculativo-Practica, Seu Tractatus & Disputationes Morales De Virtutibus, Tam in communi, quam in particulari, Fide, Spe Et Charitate, Theologicis, Et Moralibus Prudentia, Temperantia, Fortitudine, Iustitia Commutativa Secundum Se, ac in Contractibus, & Iudiciis: Item de Distributiva in Officiis ac Beneficiis, Iureque Patronatus, & Restitutione: De Religione, & Eius actibus principalioribus, Decimarum redditione, Festorum celebratione, & Ecclesiastica Immunitate, &c. &c. ac de Partibus Subiectivis, & Potentialibus eiusdem Religionis; Nec non de singularum Virtutum Oppositis Vitiis : Ad mentem Joannis Duns Scoti Doctoris Subtilissimi, & profundissimi.
  13. ↑ Srov. VD 17 VD17 23:731962Q.
  14. ↑ Srov. digitální kopii frontispisu 1. dílu v bázi VD 17: [1] nebo kopie frontispisů a titulních listů v katalogu Jihočeské vědecké knihovny
  15. ↑ Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, signatura Pb 22.
  16. ↑ Národní knihovna ČR, deponát františkánů u P. Marie Sněžné, signatura s.s. 43.
  17. ↑ Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, signatura O d 93.

Reference

  1. ↑ DIVINA, Teodor. Dějiny kláštera františkánů u sv. Bernardina v Olomouci a kostela N.P. Marie (dnes dominikánský) do roku 1784. Olomouc, 1958. 54 s.. Olomouc: [s.n.], 1958. 
  2. ↑ GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 772.  Čerpal dle odkazu knihy Severina Vrbčanského, Nucleus minoriticus, s. 50–52.Srov. Hermannovy zápisky z vizitace níže.
  3. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 142 – strojopisný přepis – Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54. SOUKUP, Daniel. Co medle jiného od chudého františkána k očekávání? : postila Trojí chléb nebeský františkána Damascena Marka. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2012. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 146–178, zde s. 148.
  4. ↑ Více informací o Hermannovi podává SOUSEDÍK, Stanislav. Jan Duns Scotus : doctor subtilis a jeho čeští žáci. Praha: Vyšehrad, 1989. HENELIUS AB HENNENFELD, Nicolaus. Silesiographia renovata. Pars II.. Wratislaviae & Lipsiae: apud Christianum Bauchium, 1704. S. 371. . Srov. též Hermannův životopis od Klemense Minaříka – Moravský zemský archiv, Františkáni U. Hradiště, i.č. 6.(ososbní pozůstalost K. Minaříka)
  5. ↑ Srov. SOUSEDÍK, Jan Duns Scotus... (cit.). WRBCZANSKY, Severin. Nucleus minoriticus. Praha: [s.n.], 1746. 
  6. ↑ K okolnostem jejího vydání a dohody františkánů s knihkupcem srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí'. Ostrava, 2007. Rigorózní práce. FF Ostravské Univerzity. . s. 144–145. Dostupné online. BAJGER, Matyáš Franciszek. Knihovny ve františkánských klášterech od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323–355.KAŠPAR, Jan. Knihovna františkánů u Panny Marie Sněžné v Praze (dějiny, knižní fond a současný stav). In: Historia Franciscana II.. Kostelní Vydří: : Karmelitánské nakladatelství, 2005. S. 225–268.. (edice textu smlouvy s knihkupcem – orig. Národní archiv, Řád františkánů, inv.č. 2592). BENEŠ, Petr Regalát OFM ... [et al.]. Historia Franciscana : katalog výstavy pořádané k 400. výročí příchodu bratří františkánů do kláštery Panny Marie Sněžné v Praze (1604-2004). Praha: Provincie bratří františkánů, 2004. S. 63–65.  (reprodukce 1. strany smlouvy). Viz též VD 17 12:109160T, kde se uvádí rok vydání 1698.

ELBEL, Martin. The great Comet of 1680. Amandus Hermann between theory and experience. Archivum Franciscanum Historicum. 2022, roč. 115, čís. 1–4, s. 409–436. 

Média použitá na této stránce