Amand Hermann

Amand Hermann OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • provinciál české františkánské provincie (1687-1690)
  • generální definitor františkánského řádu
  • kvardián kláštera v Olomouci (1681-1682, 1685-1686/87)
Osobní údaje
Datum narození1639
Místo narozeníNysa
Datum úmrtí20. listopad 1700
Místo úmrtíPraha
Povoláníteolog, filozof
Řády a oceněníScriptor Ordinis, lector iubilatus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amand (Amandus) Hermann OFM (1639, Nysa – 1700, Praha), někdy též Herrmann, byl slezský a český františkán, filozof a teolog.

Život

V františkánském řádu působil bratr Amand nejprve v různých konventech jako kvardián, například v Olomouci v letech 1681–1682 a 1685 až 1686 nebo 1687.[1] Z pověření generálního řádového ministra nebo komisaře jakožto osvědčený teolog a bratr zkušený ve vedení řádu vizitoval Amand Hermann zahraniční františkánské provincie. V roce 1680 vizitoval provincie tyrolskou a velkopolskou, 1693 zase rakouskou a bosensko-chorvatskou (zvanou tehdy kraňská).[2] V rámci české provincie byl zvolen jako její kustos, posléze český provinciál (1687–90) a rovněž generální definitor stojící v čele celého františkánského řádu. Působil jako učitel – lektor filozofie na františkánských klášterních studiích v Olomouci (1675), kde byl rovněž kvardiánem, v Praze, Vratislavi a Hlubčicích.[3] Hermannův věhlas učitele bohosloví se však dostal i mimo hranice františkánských škol. Jako profesor vyučoval teologii augustiniánů kanovníků v Třeboni (1669) a v blíže neznámém cisterciáckém klášteře.[pozn. 1]

Pro svou dlouhodobou pedagogickou činnost ve františkánském řádu získal titul lector theologiae iubilatus a roku 1700 byl za své zásluhy na poli vědy jmenován řádovým písařem (scriptor ordinis). Spolu se zeměpánem hrabětem Františkem Ferdinandem Gallasem se jako tehdejší provinciál zasadil o založení kláštera v Hejnicích. Zemřel 26. 11. 1700 v konventu v Praze jako generální definitor františkánského řádu.[4]

Dílo

Tiskem vyšly následující knihy Amanda Herrmanna:[5]

  • Sol triplex in eodem Universo, sive Philosophiae Cursus integer ...,[pozn. 2] nazývaný někdy zkráceně jen Cursus philosophicus.[pozn. 3] Učebnici o více než 1000 stranách velkého foliového formátu vytiskli v Sulzbachu Michael a Johann Friedrich Endterové roku 1676. Již podle titulu svou příručku neurčil jen františkánům, ale také studujícím řeholníkům z řádů augustiniánů kanovníků a cisterciáků, u nichž teologii dříve vyučoval. V knize je několik celostránkových mědirytin, list před titulní stranou zobrazuje znaky augustiniánů, cisterciáků a františkánů dle představitelů tří církevních řádů, z nichž dílo vychází. Cenzory díla byli mj. františkáni Antonín Brouček, Bernard Sannig, Antonín Bruodin nebo Antonín Hartmann.
  • Desertum Pharan Mystice explicatum, cum Quadraginta duabus in eo Mansionibus Filiorum Israel ad Palaestinam pergentium .[pozn. 4] Knihu s více než pěti sty stranami a alegorickým mapovým frontispisem Izraele[pozn. 5] v osmerkovém formátu vytiskla jezuitská tiskárna v Kališu v roce 1685. Zaměřila se na postní dobu srovnávajíc ji s putováním Izraelitů po poušti a dle titulu měla sloužit především jako podklad či podnět k tvorbě postních kázání. Přestože se dle dochovaných exemplářů většina františkánských klášterů vybavila vícero exempláři prvního vydání knihy, vyšla znova v o něco skromější podobě o dva roky později u pražského tiskaře Konráda Mullema.[pozn. 6] Týž tiskař měl dílo vytisknout ještě jednou v roce 1696.[pozn. 7]
  • Pium vademecum continens pientissima exercitia[pozn. 8] Asi třísetstránkovou příručku duchovních cvičení v praktickém kapesním (dvanácterkovém) formátu vytiskl v Praze tiskař Jiří Černoch v roce 1678. Ve druhém vydání spatřila světlo světa v Olomouci v tiskařské dílně Jana Josefa Kiliana roku 1678 nebo 1679.[pozn. 9]
  • Die andächtige Dienst-Magd/ die grössere servilia und amabilia die schöne Freyle – rozjímání a duchovní příklady zejména pro služebné ženy, v starší literatuře též uváděné jako Servilia et amabilia. Německé dílo o asi 120 stranách kapesního formátu vytiskl zřejmě soused pražských františkánů Jan Mikuláš Hampel mezi lety 1690 a 1694.[pozn. 10] Knihu autor dedikoval a zřejmé též sponzoroval Jiří Adam Ignác Lachnicht, farář v kladském Mezilesí, zřejmě Hermannův osobní přítel.
  • Capistranus Triumphans, seu Historia fundamentalis de Sancto Joanne Capistrano vytištěné v Kolíně nad Rýnem Balthasarem Joachimem Endterem v roce 1700. S téměř tisíci stranami foliového formátu se údajně jednalo o nejrozsáhlejší soudobé hagiografické dílo o sv. Janu Kapistránovi, představující světce jako vítězného na oblaku rovněž na frontispisovém mědirytu.[pozn. 11] Cenzory díla byli mj. Antonín Hartmann, Sebastian Schambogen, Řehoř Jeřábek, Apolinaris Khytribius nebo Castulus Martin. Kniha je věnována hraběti Františku Antonínu Šporkovi.
  • Ethica sacra scholastica speculativo-practica s obvyklým rozvláčným barokním titulem[pozn. 12] tvoří pandán k čtyřsvazkovému dílu Tractatus theologici. Dohromady pokrývají celou látku teologického kurzu skotistické školy. Jako i jiná Hermannova díla byla vytištěna a vydána mimo české království, konkrétně ve Würzburgu roku 1698.
  • Tractatus theologici sacramentis censuris et poenis ecclesiasticis... představovala dvoudílnou učebnici etiky pro františkánská studia, vydanou roku 1696 norimberským knihkupcem Johannem Ziegerem.[6] Cenzory díla byli mimo jiné františkáni Řehoř Jeřábek, Martin Castulus, Sebastian Schambogen nebo hyberni z pražské koleje. Kniha je dedikována hradišťskému opatovi Norbertu Želeckému z Počenic.
  • Tractatus theologici in {primum|secundum|tertium|quartum} sententiarum librum. Ve čtyřech svazcích postupně rozebírá Knihy sentencí Petra Lombardského v duchu skotistické školy (ad mentem Ioannis Dunsii). Dílo vyšlo v letech 1690–1694 ve Frankfurtu a Kolíně nad Rýnem.[pozn. 13] Dle mědyritových rytin a následných dedikací za titulními listy byly jednotlivé díly věnovány plaskému cisterciáckému opatovi Ondřeji Trojerovi, olomouckému biskupovi Karlu z Lichtenštejna, knížeti Janu Adamovi I. z Lichtenštejna a knížeti Janu Antonínu z Eggenbergu.[pozn. 14] Cenzory díla byli mimo jiné františkáni Antonín Hartmann, Hermann Zorisch nebo hyberni z pražské koleje. Zahraniční tiskař a čelné osoby církve v dedikacích dokládají velkolepost, s jakou bylo zveřejnění nejobjemnějšího Hermannova díla provedeno.

Zatímco díla většiny jiných českých františkánů byla tištěna v místních tiskárnách, s nimiž měl klášter nezřídka osobní vztah, Hermannova díla byla většinou tištěna v německých zemích (Frankfurt, Kolín, Kališ), což naznačuje jeho vliv jako teologa a učitele i mimo české země.

V rukopise se dochovala Hermannova díla:

  • Vademecum seu exercitis religiosa, Menses Hebraeorum – autograf[pozn. 15]
  • Itinerarium Romanum seu descriptio viae quam Romam versus fecerunt… Anno 1679 incipiendo a prima Martii ex conventu neo-Pragensi B.M. ad Nives – autograf popisující Hermannovu cestu na řádovou generální kapitulu v Římě, k čemuž si připojil latinsko-italský slovníček a další deník Diarium triennale provincialatus P. F. Amandi Hermann [1687-1690][pozn. 16]
  • Visitatio almae provinciae Tyrolensis Ordinis Minorum Reformatorum facta per... patrem Amandum Herman... anno Domini 1680 die 26. Aprilis... – poznámky z řádové vizitace tyrolské provincie františkánů[pozn. 17]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Srov. titulní list knihy „Nucleus minoriticus“ s funkcemi autora.
  2. ↑ ...(pokr. názvu:) trium solemnissinorum doctorum ... nempe augusti et magni Augustini; melliflui et lactei Bernardi; atque subtilissimi doctoris Joanis Duns Scoti
  3. ↑ Popis viz VD 17 23:270736N, vč. kopií titulních stran. Dig. kopie celého díla: Google-Books
  4. ↑ Dig. kopie titulní strany
  5. ↑ Dig. kopie mapy před titulním listem
  6. ↑ Dochováno v Národní knihovně ČR, signatura 46 F 28. Digitální kopie dostupná na Goole Books (cit. 26.9.2019).
  7. ↑ Údajně dochováno v Bibliothèque Nationale de France, signatura D.5244. Viz též Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků 1501–1800: BCBT34925 (online). (cit. 26.9.2019).
  8. ↑ ...(pokr. názvu:)ad Dei, sanctorumque cultum pertinentia, et ad omnes actiones ad finem supernaturalem dirigendas.
  9. ↑ Kopie titulní strany
  10. ↑ Konkrétní exemplář knihy byl prodáván na serveru aukro.cz 25. září 2019 - [ https://aukro.cz/svata-kniha-1699-13-5x8-3cm-252-str-6954546384]. Spodní řádek impresa na titulní straně téměř nedochován, přečíst lze s nejistotou jen "S ... Maria...", což by mohlo odpovídat frázi "prope S. Mariam ad Nives" užívané dle K. Chyby tiskařem J.M. Hampelem v letech 1990-1694. Viz CHYBA, Karel. Slovník knihtiskařů v Československu od nejstarších dob do roku 1860. Praha: [s.n.], 1966-1975. Vycházelo jako příloha Sborníku Památníku národního písemnictví Strahovská knihovna. Dostupné také online v přepisu do databáze: http://www.clavmon.cz/chyyba/ (cit. 25.9.2019). . Autor je zde uveden jen jako "cura et opera servulini F. A. H."
  11. ↑ VD 17: 12:118494H. Katalog jihočeské vědecké knihovny (vč. dig. kopií vybraných stran).
  12. ↑ Úplný titul tištěného díla je: Ethica Sacra, Scholastica, Speculativo-Practica, Seu Tractatus & Disputationes Morales De Virtutibus, Tam in communi, quam in particulari, Fide, Spe Et Charitate, Theologicis, Et Moralibus Prudentia, Temperantia, Fortitudine, Iustitia Commutativa Secundum Se, ac in Contractibus, & Iudiciis: Item de Distributiva in Officiis ac Beneficiis, Iureque Patronatus, & Restitutione: De Religione, & Eius actibus principalioribus, Decimarum redditione, Festorum celebratione, & Ecclesiastica Immunitate, &c. &c. ac de Partibus Subiectivis, & Potentialibus eiusdem Religionis; Nec non de singularum Virtutum Oppositis Vitiis : Ad mentem Joannis Duns Scoti Doctoris Subtilissimi, & profundissimi.
  13. ↑ Srov. VD 17 VD17 23:731962Q.
  14. ↑ Srov. digitální kopii frontispisu 1. dílu v bázi VD 17: [1] nebo kopie frontispisů a titulních listů v katalogu Jihočeské vědecké knihovny
  15. ↑ Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, signatura Pb 22.
  16. ↑ Národní knihovna ČR, deponát františkánů u P. Marie Sněžné, signatura s.s. 43.
  17. ↑ Knihovna františkánů u P. Marie Sněžné v Praze, signatura O d 93.

Reference

  1. ↑ DIVINA, Teodor. Dějiny kláštera františkánů u sv. Bernardina v Olomouci a kostela N.P. Marie (dnes dominikánský) do roku 1784. Olomouc, 1958. 54 s.. Olomouc: [s.n.], 1958. 
  2. ↑ GREIDERER, Vigilius OFM. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 772.  Čerpal dle odkazu knihy Severina Vrbčanského, Nucleus minoriticus, s. 50–52.Srov. Hermannovy zápisky z vizitace níže.
  3. ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 142 – strojopisný přepis – Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54. SOUKUP, Daniel. Co medle jiného od chudého františkána k očekávání? : postila Trojí chléb nebeský františkána Damascena Marka. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2012. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 146–178, zde s. 148.
  4. ↑ Více informací o Hermannovi podává SOUSEDÍK, Stanislav. Jan Duns Scotus : doctor subtilis a jeho čeští žáci. Praha: Vyšehrad, 1989. HENELIUS AB HENNENFELD, Nicolaus. Silesiographia renovata. Pars II.. Wratislaviae & Lipsiae: apud Christianum Bauchium, 1704. S. 371. . Srov. též Hermannův životopis od Klemense Minaříka – Moravský zemský archiv, Františkáni U. Hradiště, i.č. 6.(ososbní pozůstalost K. Minaříka)
  5. ↑ Srov. SOUSEDÍK, Jan Duns Scotus... (cit.). WRBCZANSKY, Severin. Nucleus minoriticus. Praha: [s.n.], 1746. 
  6. ↑ K okolnostem jejího vydání a dohody františkánů s knihkupcem srov. BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí'. Ostrava, 2007. Rigorózní práce. FF Ostravské Univerzity. . s. 144–145. Dostupné online. BAJGER, Matyáš Franciszek. Knihovny ve františkánských klášterech od reformace až do moderní doby. In: Františkánský kontext teologického a filozofického myšlení. Praha: Univerzita Karlova : Filosofia, 2002. ISBN 978-80-7308-436-3. S. 323–355.KAŠPAR, Jan. Knihovna františkánů u Panny Marie Sněžné v Praze (dějiny, knižní fond a současný stav). In: Historia Franciscana II.. Kostelní Vydří: : Karmelitánské nakladatelství, 2005. S. 225–268.. (edice textu smlouvy s knihkupcem – orig. Národní archiv, Řád františkánů, inv.č. 2592). BENEŠ, Petr Regalát OFM ... [et al.]. Historia Franciscana : katalog výstavy pořádané k 400. výročí příchodu bratří františkánů do kláštery Panny Marie Sněžné v Praze (1604-2004). Praha: Provincie bratří františkánů, 2004. S. 63–65.  (reprodukce 1. strany smlouvy). Viz též VD 17 12:109160T, kde se uvádí rok vydání 1698.

ELBEL, Martin. The great Comet of 1680. Amandus Hermann between theory and experience. Archivum Franciscanum Historicum. 2022, roč. 115, čís. 1-4, s. 409-436. 

Média použitá na této stránce