Amelia Britská

Amelia Britská
Portrét
Portrét od sira Williama Beecheyho, asi 1797
Narození7. srpna 1783
Royal Lodge, Windsor, Spojené království
Úmrtí2. listopadu 1810 (ve věku 27 let)
Augusta Lodge, Windsor, Spojené království
PohřbenaKrálovská krypta, kaple svatého Jiří, Windsor
13. listopadu 1810
DynastieHannoverská
OtecJiří III. Britský
MatkaŠarlota Meklenbursko-Střelická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Princezna Amelia (7. srpna 1783, Windsor, Spojené království2. listopadu 1810, Windsor) byla britská princezna, patnácté, poslední dítě, a šestá dcera krále Jiřího III. Britského a jeho manželky Šarloty Meklenbursko-Střelické. Byla jejich třetím dítětem, které zemřelo před nimi.

Mládí

Princezna Amelia v roce 1785

Narodila se v Royal Lodge ve Windsoru jako nejmladší z patnácti dětí krále Jiřího III. a královny Šarloty a také jako jediné narozené na hradě Windsor.[1][2] Říká se, že byla otcovou oblíbenkyní; láskyplně jí říkal „Emily“. Narodila se po předčasné smrti svých starších bratrů, Oktavia (1779–1783) a Alfréda (1780–1782).[1] Tato úmrtí zanechala mezi Amelií a jejím věkově nejbližším žijícím sourozencem princeznou Žofií téměř šest let. Byla o jednadvacet let mladší než její nejstarší sourozenec Jiří a téměř o sedmnáct let mladší než její nejstarší sestra Šarlota.[1]

Amelia byla pokřtěna 17. září 1783 v královské kapli v St James's Palace Johnem Moorem, arcibiskupem z Canterbury. Jejími kmotry byli její sourozenci Jiří, Šarlota a Augusta Žofie.[1][3] Později byla 24. prosince 1799 arcibiskupem biřmována.[4]

Narodila se velice brzy po smrti prince Oktavia a krátce před koncem války mezi Velkou Británií a Spojenými státy americkými. Její narození bylo vnímáno jako začátek nového období naděje a mnoho se od ní očekávalo.[1] Když byl Amelii pouhý měsíc, princezna Šarlota napsala svému bratrovi Vilémovi: „Naše nejmladší sestra je bez výjimky jedno z nejhezčích dětí, jaké jsem kdy viděl.“[1] Očekávalo se od ní, že bude stejně krásná a okouzlující, jako býval Oktavius.[1][5][6]

Dospělost

Před rokem 1788 řekl král Jiří svým dcerám, že je vezme do Hannoveru a najde jim vhodné manžely[7] navzdory obavám, které měl a které pramenily z nešťastných manželství jeho sester. Poznamenal: „Nemohu popřít, že jsem si nikdy nepřál, aby se některá z nich vdala: jsem šťastný v jejich společnosti a ani v nejmenším si nepřeji odloučení.“[8] Král však toho roku utrpěl první záchvat šílenství, to bylo Amelii pět let. V letech 1801 a 1804 došlo k dalším záchvatům, čímž se předešlo řečem o svatbě jeho dcer. Otázka manželství byla vznášena zřídka; královna Šarlota se bála, že toto téma, které krále vždy zneklidňovalo, ho přivede zpět k nepříčetnosti. Kromě toho královna, pod tlakem své nemoci, chtěla, aby princezny zůstaly blízko ní.[6][8][7]

Amelia a její sestry Šarlota, Augusta Žofie, Alžběta, Marie a Žofie byly příliš chráněny a izolovány, což omezovalo setkání s vhodnými nápadníky jejich věku.[6]

Nemoc a smrt

V roce 1798 dostala princezna Amelia bolest v kloubu kolena a byla poslána do velkého přímořského města Worthing, aby se zotavila. Napsala svému otci: „Jistě pára a teplá mořská koupel jsou užitečné, a proto doufám, že tě budu moci ujistit, že je mi lépe.“[1][9] Následující rok se Amelia dočasně zotavila natolik, že se mohla připojit ke své rodině ve Weymouthu, kde trávila hodně času se svou neteří princeznou Šarlotou z Walesu.[1] V průběhu života byla Amelia často ve špatném zdravotním stavu; v patnácti letech začala trpět ranými příznaky tuberkulózy.[6]

V roce 1801 byla princezna poslána na přímořskou kúru do Weymouthu.[6] Mezi těmi, kteří s ní zůstali, byl ctihodný Charles FitzRoy, generála britské armády o 21 let starší než ona, a syn Charlese FitzRoye, 1. barona Southamptona.[5][10] Amelia se do FitzRoye zamilovala a toužila si ho vzít.[6] Královně o této záležitosti řekl sluha, ale ona to ignorovala. Doufalo se, že tato diskrétnost zabrání králi, aby se o páru dozvěděl, což by ho mohlo vystavit riziku, že se dostane do jednoho ze záchvatů duševní choroby, ke které byl stále náchylnější. I když se nikdy nevzdala naděje, že si ho vezme,[6] věděla, že se nemůže za FitzRoye legálně provdat kvůli ustanovením zákona o královských manželstvích přijatém parlamentem jejího otce (alespoň do dosažení věku 25 let, poté mohla získat povolení od tajné rady).[zdroj?] Později řekla svému bratru Bedřichovi, že se považuje za vdanou, přičemž se podepisovala iniciály A. F. R. (Amelia FitzRoyová).[6]

V roce 1808 dostala Amelia těžký záchvat spalniček. Úzkostlivý král Jiří se rozhodl poslat Amelii do Weymouthu v doprovodu její sestry Marie. Její zdravotní stav se zlepšil jen trochu. V roce 1809 mohla příležitostně podnikat krátké procházky po zahradě. Toto zlepšení bylo pouze dočasné a v říjnu 1810 ji zachvátil oheň sv. Antonína (erysipel). Král k sobě svolával lékaře své dcery každé ráno v sedm hodin a ještě třikrát nebo čtyřikrát během dne a podrobně se jich vyptával na její stav. K její smrti došlo ve 12:00 v den narozenin jejího bratra Eduarda, 2. listopadu.[11]

Umírající princezna nechala pro krále vyrobit smuteční prsten, ve kterém byl pod křišťálem posázeným diamanty pramen jejích vlasů. Údajně se po jeho obdržení rozplakal.[10] V její závěti stálo, že veškerý její majetek bude předán Charlesi FitzRoyovi.[10] Amelia byla pohřbena v královské kryptě v kapli svatého Jiří ve Windsoru.[10] Její nejstarší bratr, pozdější Jiří IV., si údajně vyžádal její posmrtnou masku.

Následky

Tisk z roku 1820 zobrazující apoteózu Amelie s jejími bratry Oktaviem a Alfrédem

Po Ameliině smrti se George Villiers, králův soudní vykonavatel a mladší bratr Thomase Villierse, 2. hraběte z Clarendonu, pokusil vydírat krále a královnu dopisy patřícími Amelii poté, co pod jeho kontrolou zmizelo 280 000 liber.[12] Villiers byl otcem pozdějšího diplomata a státníka George Villierse, 4. hraběte z Clarendonu.

Její smrt přispěla ke zhoršení zdraví jejího otce, což vyústilo v jeho nepříčetnost[5][10][11] a následné použití zákona o regentství z roku 1811.[zdroj?] Podle jeho lékaře, doktora Willise, král později křičel „divokým, monotónním, delirantním způsobem: 'Ach Emily [princezno Amelie], proč nezachráníš svého otce? Nenávidím všechny lékaře...“[10] Mezi další bludy krále Jiřího patřilo přesvědčení, že zdravá Amelie pouze pobývá v Hannoveru s vlastní velkou rodinou, kde „nikdy nezestárne a bude se mít vždy dobře“.[10]

Amelia byla popsána jako krásná dívka s rubínovými rty a kaštanovými vlasy. Údajně byla ta „nejbouřlivější ze všech princezen“. Říká se však také, že byla přívětivá, temperamentní, nesobecká a inteligentní. Tyto vlastnosti vedly její švagrovou princeznu Karolinu, o které bylo známo, že svými příbuznými ze strany manžela pohrdala, k tomu, aby o Amelii řekla, že je „nejpřátelštější z celé skupiny“. Amelia byla oblíbená jak princem z Walesu, tak vévodou ze Sussexu, který ji nazýval „půvabným tvorem“. Amelia prince z Walesu zbožňovala a jednou mu řekla, že ho vždy milovala víc než své ostatní bratry. On ji miloval možná víc než své ostatní sestry (snad s výjimkou princezny Marie) a byl zdrcen, když zemřela. Její smrt ho tak hluboce zasáhla, že po jejím pohřbu už nikdy nemohl spát v místnosti, která nebyla osvětlena několika voskovými svíčkami.[13] Při zmínce jejího jména více než tři roky po její smrti také propukal v pláč.

Tituly, oslovení a erb

Tituly a oslovení

Jako dcera panovníka byla od narození oslovována jako Její královská Výsost princezna Amelia.

Erb

(c) St Anne: Kew Cushions (103) by Basher Eyre, CC BY-SA 2.0
Erb princezny Amelie na polštáři v kostele sv. Anny v Kew

Od roku 1789, jako dcera panovníka, používala Amelia erb říše.[14]

Vývod z předků

Zdroj:[15]

 
 
 
 
 
Jiří I. Britský
 
 
Jiří II. Britský
 
 
 
 
 
 
Žofie Dorotea z Celle
 
 
Frederik Ludvík Hannoverský
 
 
 
 
 
 
Jan Fridrich Braniborsko-Ansbašský
 
 
Karolina z Ansbachu
 
 
 
 
 
 
Eleonora Sasko-Eisenašská
 
 
Jiří III. Britský
 
 
 
 
 
 
Fridrich I. Sasko-Gothajsko-Altenburský
 
 
Fridrich II. Sasko-Gothajsko-Altenburský
 
 
 
 
 
 
Magdaléna Sibyla Sasko-Weissenfelská
 
 
Augusta Sasko-Gothajsko-Altenburská
 
 
 
 
 
 
Karel Anhaltsko-Zerbstský
 
 
Magdalena Augusta Anhalttsko-Zerbstská
 
 
 
 
 
 
Žofie Sasko-Weissenfelská
 
Amelia Britská
 
 
 
 
 
Adolf Bedřich I. Meklenburský
 
 
Adolf Bedřich II. Meklenburský
 
 
 
 
 
 
Marie Kateřina Brunšvicko-Dannenberská
 
 
Karel Ludvík Fridrich Meklenbursko-Střelický
 
 
 
 
 
 
Kristián Vilém I. Schwarzbursko-Sondershausenský
 
 
Kristiana Emílie Schwarzbursko-Sondershausenská
 
 
 
 
 
 
Antonie Sybille of Barby-Mühlingen
 
 
Šarlota Meklenbursko-Střelická
 
 
 
 
 
 
Arnošt Sasko-Hildburghausenský
 
 
Arnošt Fridrich I. Sasko-Hildburghausenský
 
 
 
 
 
 
Žofie Henrieta Waldecká
 
 
Alžběta Sasko-Hildburghausenská
 
 
 
 
 
 
Jiří Ludvík I. z Erbachu-Fürstenau
 
 
Žofie Albertina z Erbach-Erbach
 
 
 
 
 
 
Amálie Kateřina Waldecko-Eistenburská
 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Amelia of the United Kingdom na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i FRASER, Flora. Princesses: The Six Daughters of George III. Londýn: John Murray, 2004. Dostupné online. ISBN 0-7195-6109-4. S. 76–79, 87, 182, 184. (anglicky) 
  2. WEIR, Alison. Britain's Royal Families, The Complete Genealogy. Londýn: Vintage Books, 2008. ISBN 978-0-09-953973-5. S. 300. (anglicky) 
  3. Yvonne's Royalty Home Page: Royal Christenings. web.archive.org [online]. 2011-08-06 [cit. 2023-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-06. 
  4. Bonhams : POLITICS, LAW and ROYALTY Collection of autograph letters etc.,. www.bonhams.com [online]. [cit. 2023-03-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c PANTON, James. Historical Dictionary of the British Monarchy. [s.l.]: Scarecrow Press, 2011. 724 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7497-8. S. 45–46. (anglicky) Google-Books-ID: BiyyueBTpaMC. 
  6. a b c d e f g h Sophia, Princess (1777–1848). Oxford Dictionary of National Biography [online]. [cit. 2023-03-17]. DOI: 10.1093/ref:odnb/42012. Dostupné online. DOI 10.1093/ref:odnb/9780198614128.001.0001/odnb-9780198614128-e-42012. (anglicky) 
  7. a b BLACK, Jeremy. George III: America's Last King. [s.l.]: Yale University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 0-300-11732-9. S. 156, 157. (anglicky) 
  8. a b SCHIFF, Stacy. 'Princesses': All the King's Girls. The New York Times. 2005-04-24. Dostupné online [cit. 2023-03-18]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  9. Princess Amelia. web.archive.org [online]. 2015-04-01 [cit. 2023-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-01. 
  10. a b c d e f g HIBBERT, Christopher. George III: A Personal History. [s.l.]: Basic Books, 2000. ISBN 0-465-02724-5. S. 278, 396–398, 400. (anglicky) 
  11. a b WILLSON, Beckles. George III, as man, monarch and statesman. [s.l.]: London, T. C. & E. C. Jack, 1907. 668 s. Dostupné online. S. 549. 
  12. ROBERTS, Jane. Royal Landscape: The Gardens and Parks of Windsor. [s.l.]: Yale University Press 620 s. Dostupné online. ISBN 978-0-300-07079-8. S. 289–290. (anglicky) Google-Books-ID: GYoMNbYfsQ4C. 
  13. HIBBERT, Christopher. George IV: The Rebel Who Would be King. [s.l.]: St. Martin's Griffin, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-4039-8379-4. S. 349, 437. (anglicky) 
  14. marks of cadency in the British royal family. www.heraldica.org [online]. [cit. 2023-03-17]. Dostupné online. 
  15. AMMON, Christoph Heinrich von. Genealogie ascendante jusqu'au quatrieme degre inclusivement de tous les Rois et Princes de maisons souveraines de l'Europe actuellement vivans, reduite en 114 tables .... [s.l.]: Aux Depens de L'Auteur, Se Vend Chez Etienne de Bourdeaux 144 s. Dostupné online. (francouzsky) Google-Books-ID: AINPAAAAcAAJ. 

Související články

Externí odkazy


Média použitá na této stránce

Princess Amelia (1783-1810).jpg
Princess Amelia (1783-1810)
Apotheosis of the Princes Octavius & Alfred, and of the Princess Amelia (Prince Octavius; Princess Amelia; Prince Alfred) by William Marshall Craig.jpg
This set of images was gathered by User:Dcoetzee from the National Portrait Gallery, London website using a special tool. According to the NPG's website the work was published prior to 1859, and so the author is reasonably presumed dead by 1939.
Coat of Arms of Amelia of the United Kingdom.svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Princess Amelia of the United Kingdom (7 August 1783 – 2 November 1810).
Hoppner - Princess Amelia, 1785.jpg
Princess Amelia (1783-1810), youngest daughter of King George III.
St Anne, Kew Cushions (103) - geograph.org.uk - 4539244.jpg
(c) St Anne: Kew Cushions (103) by Basher Eyre, CC BY-SA 2.0
St Anne: Kew Cushions (103) Edit this at Structured Data on Commons