Amentotaxus

Amentotaxus
Amentotaxus poilanei – větev a kmen
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	tisovité (Taxaceae)
Rod	Amentotaxus Pilg., 1916
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amentotaxus je malý rod jehličnanů z čeledi tisovitých. Zahrnuje 7 druhů vyskytujících se v subtropické jihovýchodní Asii (od Tchaj-wanu na západ přes jižní Čínu až po Assam ve východním Himálaji a na jih až po Vietnam).^[1] V minulosti byl řazen spolu s torejou a hlavotisem do samostatné čeledi Cephalotaxaceae. Jedná se o vývojově starý rod, nejstarší fosilie, které lze k němu přiřadit, pocházejí ze středně až pozdně jurského podloží Daohugou v Číně. Ve třetihorách měl široký areál, který zasahoval i do Evropy.^[2]

Popis

Stálezelené keře a malé stromy dosahující výšky 2–15 m. Listy jsou na výhonech spirálovitě uspořádané, ale na bázi stočené tak, že leží ve dvou plochých řadách (s výjimkou vzpřímených předních výhonů); jsou čárkovitě kopinaté, 4-12 cm dlouhé a 6–10 mm široké, měkké, s tupou špičkou, nahoře zelené a dole se dvěma nápadnými bílými stomatálními pruhy. Od příbuzného rodu Cephalotaxus se liší širšími listy a od sesterského rodu Torreya tupými listy bez ostře špičatého zakončení.^[3]

Zástupci rodu jsou převážně dvoudomí. Samčí (pylové) šištice mají tvar jehnědy, jsou 3–15 cm dlouhé, seskupené do trsů po dvou až šesti a vyrůstají z jediného pupenu. Samičí (semenné) šišky jsou jednotlivé nebo seskupené po několika na krátkých stopkách; zpočátku jsou drobné, asi za 18 měsíců dozrávají do podoby peckovice s jediným velkým ořechovitým semenem dlouhým 1,5–3 cm, obklopeným dužnatým obalem (arilem), v plné zralosti oranžovým až červeným; vrchol semene obvykle mírně vyčnívá z dužnatého obalu.^[3]

Rozšíření a ekologie

Druhy rodu Amentotaxus obvykle rostou v keřovém patře, případně podúrovni stromového patra ve vlhkých, podhorských až horských, polostinných až stinných stálezelených lesích, v horských soutěskách i na prudkých severních svazích. Preferují dobře odvodněné půdy na různých typech substrátu od vápence přes pískovce až po žulu.^[4]

Zástupci

• Amentotaxus argotaenia – typový druh; velká část pevninské Číny až po Tibet, Tchaj-wan, severní Vietnam; zranitelný druh
• Amentotaxus assamica – pouze Indie, pohoří Arunáčala v provincii Assam, ohrožený druh
• Amentotaxus formosana – Tchaj-wan
• Amentotaxus hatuyenensis – Vietnam
• Amentotaxus hekouensis – Jün-nan
• Amentotaxus poilanei – Vietnam
• Amentotaxus yunnanensis – Vietnam, jižní Čína (provincie Jün-nan a Kuej-čou)

Pěstování

Některé druhy, především Amentotaxus argotaenia, se pěstují pro okrasu. V České republice je několik exemplářů tří různých druhů k vidění v Botanické zahradě hlavního města Prahy. Ve zdejších klimatických podmínkách není zcela otužilý a má pouze sbírkový význam.^[5]

Galerie

• 

  Amentotaxus poilanei v lesním porostu

• 

  Amentotaxus poilanei – detail kmene

• 

  Amentotaxus formosana – samčí šištice

• 

  Amentotaxus argotaenia – spodní strana jehlic s bílými proužky průduchů

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amentotaxus na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Amentotaxus na Wikimedia Commons