Amfibrach

Dvojslabičné
ᐡ ¯jamb
¯ ᐡtrochej
¯ ¯spondej
Trojslabičné
ᐡ ᐡ ᐡtribrachys
¯ ᐡ ᐡdaktyl
ᐡ ¯ ᐡamfibrach
ᐡ ᐡ ¯anapest
Kombinované
¯ ᐡ ᐡ ¯ ᐡdaktylotrochej
Legenda
¯dlouhá, přízvučná slabika
krátká, nepřízvučná slabika

Amfibrach (z řec. amphíbrachys, oboustranně krátký) je v metrice stopa, skládající se ze tří slabik, v pořadí nepřízvučná-přízvučná-nepřízvučná (či v časoměrném verši krátká-dlouhá-krátká).[1]

V českém sylabotónickém verši jsou amfibrachy realizovány jako katalektické daktyly s předrážkou (přízvučné slabiky jsou vyznačeny tučně):

„... ať řilo slunce, ať večer se šeřil,
semknutou brvou jsem vrahy ty řil...“
(Petr Bezruč: Kdo na moje místo?)

Amfibrachický verš (z důvodu přízvuku, který je umístěn na předposlední slabice) je typický pro polskou literaturu:

Grał w lesie Matysek na skrzypkach z jedliny —
I wygrał, i wygrał — płacz zmarłej dziewczyny.
O, płaczu bezbrzeżny, dlaczego tak płaczesz?
Dlaczego w pnie drzewne, jak we drzwi, kołaczesz?
Zapomnij o klęsce, a świat się odmieni, —
I rosą spłyń w zieleń, i spocznij w zieleni!
(Bolesław Leśmian, Matysek)

Reference