Amiot 354

Amiot 354
Amiot 351
Amiot 351
Určeníbombardér
VýrobceAvions Amiot, (SECM)
První let25. července 1937
Zařazeno1940
Charaktervyřazen
UživatelFrancouzské letectvo
Luftwaffe
Výroba1937 - 1940
Vyrobeno kusůasi 87[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amiot 354 představoval poslední verzi ze série rychlých dvoumotorových bombardérů rodiny letounů Amiot 350, který bojoval v rámci francouzského letectva v omezených počtech během bitvy o Francii v roce 1940 na počátku 2. světové války.

Vývoj

Prototyp Amiot 340

Série letounů Amiot 350 má svůj původ ve stejných požadavcích francouzské vlády jako jeho hlavní rival Lioré-et-Olivier LeO 451. Letoun byl poprvé představen jako maketa poštovního letounu na letecké výstavě „Salon l´Aéronautique“ v roce 1936.[1] Nový aerodynamický celokovový středoplošník se zatahovacím podvozkem vzbudil velkou pozornost a představoval výrazný odklon od předchozích zastaralých typů. V roce 1935 konstruktéři spočítali teoretické výkony navrhovaných typů Amiot 340 a Amiot 341, které se lišily jen skladbou výzbroje a umístěním pilotní kabiny – Amiot 341 ji měl v ose trupu.[1] Vývoj pokračoval i nadále, ačkoliv poměry ve francouzském leteckém průmyslu byly v druhé polovině 30. let 20. století víc než složité. Letecký průmysl byl zahlcen množstvím nejrůznějších objednávek, studií a programů od mnoha státních institucí. Nesporné kapacity francouzského leteckého průmyslu se tak tříštily v množství prototypů a návrhů, které se nikdy nedostaly do výroby.

V roce 1936 bylo rozhodnuto oslavit desáté výročí přeletu Atlantského oceánu Lindberghem rekordním letem z Paříže do New Yorku. Pro tento účel byl vybrán vyvíjený stroj Amiot 340. Tak vznikl letoun Amiot 370, který byl poháněn dvojicí motorů Hispano-Suiza 12Yjrs/Ykrs s výkonem 632 kW (860 hp).[1] Letoun, který neměl vystouplý kryt pilotní kabiny, byl poprvé zalétán 25. července 1937. K plánovanému letu nakonec nedošlo, ale Francie s tímto letounem získala několik leteckých rekordů.[1]

Konstruktéři museli zohlednit další požadavky vládní institucí, které požadovaly letoun se zdvojenou svislou ocasní plochou pro lepší ovladatelnost letounu a větší střelné pole hřbetního střelce. V té samé době byla zrušena kategorie letounů B5 (pětimístný bombardovací) a nahrazena kategorií B4. Také tomu se musel nový letoun přizpůsobit.[1] V průběhu roku 1937 tak vznikl projekt série čtyřmístných letounů pod názvy Amiot 341, 342 (bombardéry), 343 (silná obranná výzbroj), 344 (bitevní letoun), 345 (dálkový bombardér), 346 a 347 (torpédové bombardéry). Drtivá většina však zůstala jen na papíře.[1]

S téměř ročním zpožděním za konkurenčním letounem LeO.45 vzlétnul prototyp Amiot 340-01 6. prosince 1937.[1] Tento prototyp se zúčastnil propagandistického dezinformačního recipročního letu do Berlína v roce 1938, aby přesvědčil Němce, že Francie má ve službě moderní bombardéry. Po dalších zkouškách byl letoun v roce 1938 upraven na prototyp Amiot 351-01 se zdvojenou ocasní plochou.

Tak vznikla typová řada 350, která zahrnovala letouny Amiot 350 (bombardér s motory Hispano-Suiza 12Y-50/51), Amiot 351 (motory Gnome-Rhône 14N-38/39), Amiot 352 (motory Hispano-Suiza 12Y-50/51), Amiot 353 (britské motory Rolls-Royce Merlin III), Amiot 354 (motory Gnome-Rhône 14N-48/49), Amiot 355 (Gnome-Rhône 14R-2/3), Amiot 356 (britské motory Rolls-Royce Merlin X) a Amiot 357-A4 (průzkumná verze s motory Hispano-Suiza 12Z-89 nebo 12Y-89).[1]

Sériová výroba se však rozbíhala velice pomalu a typová řada musela být s přicházející 2. světovou válkou výrazně redukována. Nakonec bylo rozhodnuto o stavbě strojů Amiot 351 (s dvojitou ocasní plochou) a Amiot 354 (s jednoduchou ocasní plochou). Objednávka těchto moderních strojů dosáhla čísla 880. Nicméně skutečně bylo dodáno kolem 87 strojů.[1]

První sériový letoun Amiot 351-B4 byl dodán v červenci 1939. Výroba se však soustředila na typ Amiot 354. Do zahájení německého útoku v roce 1940 jich bylo dokončeno jen 42 kusů.[1]

Amiot 351 měl být osazen po jednom kulometu 7,5 mm MAC 1934 v nose letounu a na břiše letounu. Na hřbetu letounu měl být namontován jeden letecký kanón Hispano-Suiza HS.404 ráže 20 mm. Kvůli technickým problémům s instalací výzbroje mnoho letounů vstupovalo do služby u operačních jednotek pouze s lehkým kulometem Darne nebo MAC 1934 ráže 7,5 mm na této pozici.

Operační historie

V květnu 1940 byly letouny Amiot 351/354 právě vybavovány dvě bombardovací „groupes“ – GB 1/21 (6 strojů) a GB II/21 (2 stroje) na základně v Avignonu.[1] Dalších 5 strojů sloužilo u GB I/34. Zbytek boje schopných strojů byl rozptýlen po skladech, ve zkušebních a výcvikových střediscích.[1] Několik desítek letounů bylo v té době rozpracováno v továrnách v konečné fázi výroby. Tato situace byla dána tím, že letouny byly vyráběny ve třech továrnách. Dvě z nich byly později bombardovány Němci. 16. května 1940 provedly Amioty 351/354 ozbrojené průzkumné lety nad nizozemským Maastrichtem, což byly první akce letounů tohoto typu.

Od června byly Amioty 351/354 dodávány i k GB II/34. Letuschopné stroje byly používány na málo účinné noční nálety a průzkumné akce. K 5. červnu 1940, kdy byla zahájena 2. fáze německého tažení, měly zmíněné skupiny ve stavu 25 letounů, z kterých bylo 13 operačně způsobilých.[1] V té době všechny Amioty 351/354 působily v severní Francii. Tři byly ztraceny v boji a dalších 10 při nehodách. Opožděné dodávky letounů Amiot 351-B4 byly zahájeny až 25. května 1940.[1]

Letouny se účastnily poslední akce v noci ze 14. na 15. června a všechny dostaly 17. června 1940 rozkaz k evakuaci do Afriky, kam jich odletělo 39. Po podepsání příměří se jich do Francie vrátilo 29.[1] Protože byl jejich počet příliš malý, Itálie o letouny neměla zájem. Proto byla většina v srpnu 1940 zrušena.

Pět letounů Amiot 351/354 pokračovalo ve službě i po bitvě o Francii jako poštovní letouny. Čtyři letouny Amiot 351/354 byly převeleny k Luftwaffe jako transportní letouny a sloužily i u speciální německé jednotky KG200.

Motory odebrané z těchto letounů byly později použity na transportních letounech Messerschmitt Me 323.

Varianty

Amiot 350
Amiot 354
Amiot 356
Amiot 370

Amiot 340.01

Jeden prototyp letounu s jednoduchou ocasní plochou poháněný dvojicí motorů Gnome-Rhône 14P s výkonem 686 kW (920 hp).

Amiot 350

Jeden letoun 351 s dvojicí motorů Hispano-Suiza 12Y-28/29 s výkonem 677 kW (920 hp).

Amiot 351.01

Prototyp letounu Amiot 351.

Amiot 351

Sériové letouny poháněné dvojicí motorů Gnome-Rhône 14N-38/39 s výkonem 699 kW (950 hp) se zdvojenou ocasní plochou.

Amiot 352

Jeden letoun 351 s dvojicí motorů Hispano-Suiza 12Y-50 / Hispano-Suiza 12Y-51 s výkonem 809 kW (1 100 hp).

Amiot 353

Jeden letoun 351 s dvojicí motorů Rolls-Royce Merlin III s výkonem 757 kW (1 030 hp).

Amiot 354

Letouny poháněné dvojicí motorů Gnome-Rhône 14N-48/49 s výkonem 787 kW (1 070 hp) s jednoduchou ocasní plochou. Postaveno nejméně 42 strojů.[1]

Amiot 355.01

Jeden letoun 351 s dvojicí motorů Gnome-Rhône 14R-2/3 s výkonem 883 kW (1 200 hp).

Amiot 356.01

Jeden letoun 354 s dvojicí motorů Rolls-Royce Merlin X s výkonem 831 kW (1 130 hp).

Amiot 357

Jeden prototyp s přetlakovou kabinou pro létání ve velmi vysokých výškách pro průzkum. Letoun byl poháněn dvojicí přeplňovaných motorů Hispano-Suiza 12Z-89 s výkonem 883 kW (1 200 hp).

Amiot 358

Jeden letoun 351 vybavený po válce motory Pratt & Whitney R-1830 s výkonem 895 kW (1 200 hp).

Amiot 370

Jeden závodní letoun s jednoduchou ocasní plochou poháněný dvojicí motorů Hispano-Suiza 12Yjrs / Hispano-Suiza 12Yjrs s výkonem 632 kW (860 hp). Letoun byl speciálně postaven pro letecký závod (později zrušený) z Paříže do New Yorku.

Specifikace (Amiot 354-B4)

Technické údaje pocházejí z publikací „Letadla 1939–45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska“[1] a „War Planes of the Second World War: Volume Seven Bombers and Reconnaissance Aircraft“.[2]

Technické údaje

Amiot 356
  • Posádka: 4 (pilot, druhý pilot, navigátor a bombometčík)
  • Rozpětí: 22,83 m
  • Délka: 14,50 m
  • Výška: 4,08 m
  • Nosná plocha: 67 m²
  • Plošné zatížení: 168 kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 6 600 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 11 300 kg
  • Pohonná jednotka: 2x hvězdicový motor Gnome-Rhône 14N-48/49
  • Výkon pohonné jednotky: 1 070 k (787 kW)

Výkony

  • Cestovní rychlost: 350 km/h (217 mph) ve výšce ? m
  • Maximální rychlost: 480 km/h (298 mph) ve výšce 4 550 m
  • Dolet: 3 500 km (rychlostí 350 km/h, 800 kg pum)
  • Dostup: 11 310 m
  • Výstup do 4 000 m: 8 min. 7 s

Výzbroj

Uživatelé

FrancieFrancie Francie

Německá říše Třetí říše

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amiot 354 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r Schmid 2003, str. 18.–22.
  2. ↑ Green 1967, str.92.

Literatura

  • Breffort, Dominique & Jouineau, André. French Aircraft from 1939 to 1942
  • Green, William. War Planes of the Second World War: Volume Seven Bombers and Reconnaissance Aircraft. London:Macdonald, 1967.
  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45: Stíhací a bombardovací letadla Francie a Polska. Plzeň: Nakladatelství FRAUS, 2003. 127 s. ISBN 80-7238-284-5. Kapitola 2, s. 18–22. (česky) 
  • Weal, Elke C., Weal, John A., Barker, Richard F. Combat Aircraft of World War Two

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Amiot-SECM 350 1938.jpg
Aspect d'un AMIOT-S. E. C. M. 350, à moteurs HISPANO-SUIZA 12 Y 28 et 29.
Amiot 354 photo L'Aerophile February 1940.jpg
Amiot 354 photo from L'Aerophile February 1940
Amiot 351.jpg
Francuski samolot bombowy Amiot 351.
Amiot 370 photo L'Aerophile February 1938.jpg
Amiot 370 photo from L'Aerophile February 1938
Amiot 340.jpg
Francuski samolot bombowy Amiot 340.
Amiot 356 3-view L'Aerophile December 1942.jpg
Amiot 356 3-view drawing from L'Aerophile December 1942
Amiot 356 front photo L'Aerophile December 1942.jpg
Amiot 356 front photo from L'Aerophile December 1942