Amis a Amil

Amis a Amil
Amis a Amil, rukopis, kolem roku 1200
Amis a Amil, rukopis, kolem roku 1200
Původní názevAmi et Amile
ZeměFrancie
Jazykstarofrancouzština
Žánrchansons de geste
Datum vydáníkolem roku 1200
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Amis a Amil (kolem roku 1200, Ami et Amile) je francouzský středověký hrdinský epos, jeden z tzv. chansons de geste. Společně s písní Jourdain de Blaye z počátku 13. století patří do tzv. Malého regionálního cyklu blaiveského.[1]

Původ a charakteristika písně

Nejstarší verze příběhu Amise a Amila je obsažena v díle francouzského latinského básníka a vzdělaného benediktýnského mnicha z Kláštera Saint-Benoît-sur-Loire Radulpha Tortaria vzniklá před rokem 1114. Z poloviny 12. století je anonymní latinské dílo Vita sanctorum Amici et Amelii (Život svatého Amise a Amila). Předpokládá se, že východiskem těchto skladeb i následující chanson de geste je dnes již ztracená starší epická skladba.[2] Francouzský romanista Gaston Paris odvozoval vznik písně z neznámé východní povídky.[3]

Píseň, vyprávějící o věrném přátelství, obsahuje folklórní, historické i hagiografické motivy a spojuje křesťanskou středověkou tradici s původní pohanskou. Pro své působivé verše byla ve středověku velmi oblíbená. Brzy vznikly její cizojazyčné verze (německá, anglonormanská, norská a další) a její příběh byl také ve 14. století zpracován jako mirákl Un Miracle de Notre Dame d’Amis et Amile.[2][4]

Navazující píseň Jourdain de Blaye vypráví příběhy Amilova vnuka Jourdaina, které připomínají starořecký román Příhody Apollonia, krále Tyru.[5]

Obsah písně

Amis a Amil jsou blíženci. Narodili se ve stejný den a jsou si k nerozeznání podobni. Oba vstupují do služeb Karla Velikého a spojí je nerozlučné přátelství. Amis se oženil s Lubias de Blaye a stane se blaiveským hrabětem, zatímco Amil byl jmenován královským senešalem. Zamiluje se do něho dcera Karla Velikého Belissent a Hardré, strýc Lubias, Amila obžaluje, že ji připravil o panenství. Amil musí svou nevinu dokázat pomocí souboje božího soudu. Využije své podobnosti s Amisem a požádá jej, zda by do souboje nenastoupil namísto něho, protože je vskutku vinen a také proto, že Amis je v boji lepší než on. Amil mezitím odjíždí do Blaye, kde je Lubias považován za manžela. Před cizoložstvím se pojistil tím, že mezi sebe a přítelovu ženu položil meč.[6]

Amis příteli vyhoví a v souboji zvítězí. Poté pojme Bellissent za ženu a odvede ji k jejímu skutečnému manželovi. Za tento podvod v němž se dopustil hříchu dvojženství, je Bohem potrestán malomocenstvím. Lubias, která je stejně podlá jako její strýc, Amise okamžitě pro jeho nemoc zapudí. Amis musí opustit Blaye a doprovázen pouze dvěma věrnými sluhy se živí jako žebrák. Tak jej po letech objeví Amil a okamžitě jej vezme do svého paláce. Zde se mu zjeví anděl, od kterého se dozví, že jeho přítele může vyléčit pouze koupel v krvi jeho dětí. Po krutém duševním boji Amil své dva syny opravdu zabije. Jejich krev Amise skutečně uzdraví a Bůh pak Amila odmění tím, že jeho děti vzkřísí. Oba přátelé se pak vydají na pouť do Palestiny ke Svatému hrobu.[6]

V písni Rytířské skutky Ogiera Dánského (asi 1215, La chevalerie Ogier de Danemarche) je popsáno, jak rytíř Ogier Dánský oba přátele zabije v bitvě, kde bojuje na straně langobardského krále Didiera, který povstal proti Karlovi Velikému. Oba přátelé zemřou téhož dne, ale každý na jiném místě. Jejich hroby se ale zázrakem spojí.[4]

Česká adaptace

Roku 1880 vydal český novoromantický básník a prozaik Julius Zeyer Román o věrném přátelství Amise a Amila inspirovaný touto chanson de geste.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ KIBLER, William W., a kol. Medieval France: An Encyclopedia. 1. vyd. New York & London: Garland Publishing, 1995. 2028 s. Dostupné online. ISBN 978-0824044442. S. 56-57.. (anglicky) 
  2. ↑ a b FRYČER, Jaroslav, a kol. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 760 s. ISBN 80-7277-130-2. S. 73.. 
  3. ↑ KOPAL, Josef. Dějiny francouzské literatury. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1949. 472 s. cnb000676850. S. 18. 
  4. ↑ a b Ami et Amile [online]. Imago Mundi [cit. 2017-09-01]. Dostupné online. (francouzsky) 
  5. ↑ Jourdain de Blaye [online]. La Chanson de Geste, 2016 [cit. 2017-09-01]. Dostupné v archivu. (francouzsky) 
  6. ↑ a b ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl první, Středověk: (od IX. stol. do renesance). 1. vyd. Praha: Sfinx, Bohuml Janda, 1947. 256 s. cnb000655571. S. 60–61. 
  7. ↑ HRABÁK, Josef; JEŘÁBEK, Dušan; TICHÁ, Zdeňka. Průvodce po dějinách české literatury. 1. vyd. Praha: Orbis, 1976. 511 s. cnb000119362. S. 289. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ami et Amile.jpg
Stránka rukopisu chanson de geste Amis a Amil