Amnestie

Amnestie (z řeckého amnéstia, zapomenutí) je rozhodnutí o hromadném, a to úplném nebo částečném prominutí trestu, a současně o zahlazení odsouzení pro trestný čin. Neruší tedy rozsudek ani občanskoprávní odpovědnost odsouzeného (například povinnost nahradit škodu), ale pouze trest. V České republice bývá doprovázena abolicí, to jest rozhodnutím o zastavení nebo nezahájení trestního řízení pro činy, na něž se vztahuje.

Historie a právo

Historicky je amnestie výsadní právo panovníka, který ji uděloval obvykle při nástupu na trůn. Až do středověku se často týkala odpuštění dluhů, to jest oddlužení zemědělců. Např. v Rakousku jí neomezeně disponoval císař.[1]

Na rozdíl od milosti, udělované individuálně, týká se amnestie všech anebo jen určitých skupin odsouzených a trestaných, například jen za určité zločiny, a může být také omezena například výší trestu. Bývá spojena i s dalšími podmínkami, například se může týkat jen trestaných, kteří neměli kázeňské přestupky, anebo naopak vyžadovat, že amnestovaný po jistou dobu nebude pravomocně odsouzen; pokud by byl, výkon amnestovaného trestu se tím obnoví.

V České republice jde podle čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy o rozhodnutí ústavně neodpovědného prezidenta, které pouze vyžaduje ke své platnosti kontrasignaci ze strany předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Tímto spolupodpisem ale vláda, která je již ústavně odpovědná, a to Poslanecké sněmovně, za amnestii přebírá odpovědnost.[2][3] Podle ústavy z roku 1960, která byla platná až do 31. prosince 1992, to ovšem byla zcela výhradní pravomoc prezidenta. Prezident přitom nemá pravomoc udělovat amnestii jen v případě trestů, ale současně i přestupků.[4]

V Rakousku a v některých spolkových zemích Německa je zvykem udělovat amnestie pravidelně před Vánoci vězňům, kteří by jinak byli propuštěni během Vánoc nebo krátce po nich. V Německu může amnestii udělit Spolkový sněm, v Itálii parlament, v USA prezident nebo Kongres, v Rusku Státní duma, v Gruzii parlament. V Rakousku ji uděluje prezident. Ve Francii je možnost omezené amnestie dána prezidentovi, přičemž od roku 2007 se prezidenti dobrovolně zavazují amnestii neudělovat. V Řecku vyhlašuje amnestii prezident na základě doporučení ministra spravedlnosti.[5]

Seznam československých a českých amnestií

Československo[6]
ze dneformačíslo
ve Sbírce
5. listopadu 1918Nařízení národního výboru28/1918
21. ledna 1919Rozhodnutí prezidenta republiky
–
22. července 1919Rozhodnutí prezidenta republiky
–
21. října 1919Rozhodnutí prezidenta republiky
–
27. května 1920Rozhodnutí prezidenta republiky
–
13. února 1922Rozhodnutí prezidenta republiky
–
5. června 1922Rozhodnutí prezidenta republiky
–
24. července 1922Rozhodnutí prezidenta republiky
–
2. září 1924Rozhodnutí prezidenta republiky
–
14. července 1925Rozhodnutí prezidenta republiky
–
2. června 1927Rozhodnutí prezidenta republiky
–
19. října 1928Rozhodnutí prezidenta republiky
–
16. června 1934Rozhodnutí prezidenta republiky
–
14. prosince 1935Rozhodnutí prezidenta republiky
–
6. března 1937Rozhodnutí prezidenta republiky
–
16. dubna 1938Rozhodnutí prezidenta republiky
–
7. října 1938Rozhodnutí vlády
–
2. prosince 1938Rozhodnutí prezidenta republiky
–
31. prosince 1938Rozhodnutí prezidenta republiky
–
13. července 1939Vládní nařízení192/1939
29. listopadu 1939Vládní nařízení290/1939
24. prosince 1941Rozhodnutí prezidenta republiky
–
24. prosince 1941Rozhodnutí prezidenta republiky
–
31. července 1945Rozhodnutí prezidenta republiky
–
29. srpna 1945Rozhodnutí prezidenta republiky
–
27. srpna 1946Rozhodnutí prezidenta republiky
–
19. června 1948Rozhodnutí prezidenta republiky
–
19. června 1948Rozhodnutí prezidenta republiky
–
4. května 1953Rozhodnutí prezidenta republiky a vlády
–
9. května 1955Rozhodnutí prezidenta republiky a vlády
–
1. prosince 1957Rozhodnutí prezidenta republiky a vlády
–
9. května 1960Rozhodnutí prezidenta republiky a vlády54/1960
9. května 1962Rozhodnutí prezidenta republiky46/1962
9. května 1965Rozhodnutí prezidenta republiky43/1965
9. května 1968Rozhodnutí prezidenta republiky55/1968
27. května 1969Rozhodnutí prezidenta republiky52/1969
25. února 1973Rozhodnutí prezidenta republiky10/1973
8. května 1975Rozhodnutí prezidenta republiky45/1975
8. května 1980Rozhodnutí prezidenta republiky52/1980
8. května 1985Rozhodnutí prezidenta republiky38/1985
27. října 1988Rozhodnutí prezidenta republiky167/1988
8. prosince 1989Rozhodnutí prezidenta republiky150/1989
1. ledna 1990Rozhodnutí prezidenta republikynečíslováno
5. ledna 1990Usnesení vládynečíslováno
16. února 1990Rozhodnutí prezidenta republikynečíslováno
Česko
ze dneformačíslo
ve Sbírce
3. února 1993Rozhodnutí prezidenta republiky56/1993
3. února 1998Rozhodnutí prezidenta republiky20/1998
1. ledna 2013Rozhodnutí prezidenta republiky1/2013

Amnestie v Československu po pádu komunismu

Udílet amnestie byl oprávněn prezident federace.

Amnestie Václava Havla z ledna 1990

Šlo o jeden z prvních kroků Václava Havla ve funkci prezidenta, kterým byly prominuty tresty uložené za předchozího režimu. Amnestie se týkala zhruba 23 tisíc osob (na území Česka 15 tisíc) z celkem 31 tisíc uvězněných.[7][8] Mezi domněle amnestovanými byl i za vraždu odsouzený Jozef Slovák, který po propuštění spáchal nejméně čtyři další vraždy. Jak ale uvádí např. novinář Ján Petrovič,[9] jeho propuštění s vyhlášenou amnestií nesouviselo (amnestie se na osoby odsouzené mj. za trestný čin vraždy nevztahovala, až na odpuštění jednoho roku trestu odnětí svobody), ale byl podmíněně propuštěn po odpykání dvou třetin trestu v souladu s tehdejšími platnými zákony. Mezi známé případy amnestovaných patří Josef Kott a Michael Kutílek, kteří po propuštění spáchali čtyři vraždy[10][11], Ján Molnár a Lubor Masár, kteří zavraždili nizozemskou turistku a jejího manžela těžce zranili[11][12], Jaroslav Gančarčík, který zavraždil tři ženy[13] nebo Jaroslav Oplištil, který znásilnil a zavraždil půlroční dítě.[14]

Amnestie Václava Havla z února 1990

Vyhlášena byla „v zájmu posílení záruk demokracie, veřejného klidu a pořádku“ a týkala se pouze abolice ve věcech nedovoleného ozbrojování, za podmínky dobrovolného odevzdání zbraní a výbušnin nejpozději do 1. března 1990.

Amnestie v samostatné České republice

Udílet amnestie je oprávněn prezident republiky, rozhodnutí ale vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Odpovědnost za amnestii pak nese vláda.

Amnestie Václava Havla z února 1993

Václav Havel ji vyhlásil po svém prvním zvolení prezidentem České republiky. Z celkem 14 tisíc vězňů se týkala jen asi 130 osob.[7]

Amnestie Václava Havla z února 1998

Další prominutí trestů vyhlásil Václav Havel u příležitostí svého znovuzvolení. Z celkem 22 tisíc vězňů bylo propuštěno přes 930 osob, u dalších několika set bylo zastaveno trestní stíhání.[7]

Amnestie Václava Klause z ledna 2013

Podrobnější informace naleznete v článku Amnestie Václava Klause.

Prezident Václav Klaus vyhlásil svou první amnestii krátce před koncem svého druhého funkčního období, u příležitosti 20. výročí osamostatnění České republiky.[7] Podle odhadu Ministerstva spravedlnosti ČR se amnestie týká více než 32 000 lidí. Vězeňské brány opustilo více než 6 145 lidí[15] (původní odhad činil 7 416 pravomocně odsouzených). Rozhodnutí prezidenta se však dotkne i dalších zhruba 14 500 osob podmíněně odsouzených s probačním dohledem a dalších lidí.[16]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Amnestie na německé Wikipedii.

  1. ↑ Článek 13 základního zákona státního č. 144/1867 ř. z., o moci soudcovské
  2. ↑ Zdeněk Kühn: Amnestie a jednoduché otázky výkladu ústavy, 11. 1. 2013
  3. ↑ Jan Kudrna: Ústavní převrat v přímém přenosu, 11. 1. 2013
  4. ↑ § 104 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
  5. ↑ ihned Amnestie jsou obvyklé spíše na Východě. Důvodem jsou přeplněné věznice i špatná pověst, 4. 1. 2013
  6. ↑ L. Marečková, Milosti: ohnisko lidství v trestním právu. Praha : Academia, 2007
  7. ↑ a b c d Klausova amnestie je teprve čtvrtá od roku 1990, České noviny, 1. 1. 2013, ČTK
  8. ↑ http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/krimi/emeritni-policejni-rada-nejvic-se-vrazdilo-po-havlove-amnestii_329346.html#.VQgrKo6G9WZ Nejvíc se vraždilo po Havlově amnestii. Nejčastěji nožem.
  9. ↑ AKTUALITY.SK. Zrod sériového vraha: Jozef Slovák po návrate z basy škrtil mladé ženy. Aktuality.sk [online]. [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ LÁNSKÝ, Tomáš. Měli dostat provaz. Bestie Kott a Kutílek přepsaly učebnice kriminalistiky. idnes.cz [online]. [cit. 2022-04-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b SPURNÝ, Jaroslav. Drsné devadesátky. respekt.cz [online]. [cit. 2022-04-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ SPURNÝ, Jaroslav. Hanba zavražděným. respekt.cz [online]. [cit. 2022-04-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ PÁNEK, Jiří. Neumím zabít ani kuře, tvrdil Gančarčík. Řeznickými noži ubodal tři ženy. idnes.cz [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  14. ↑ PÁNEK, Jiří. Unesl půlroční holčičku, znásilnil ji a zavraždil. Teď chce z ústavu. idnes.cz [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  15. ↑ Stav propuštěných na amnestii k datu 7.1.2013, 7:00 Archivováno 7. 1. 2013 na Wayback Machine., Vězeňská služba České republiky, 7. 1. 2013
  16. ↑ Amnestie se týká více než 32.000 lidí, spočítalo ministerstvo, Ceskenoviny.cz, 4. 1. 2013, ČTK

Literatura

  • L. Marečková, Milosti: ohnisko lidství v trestním právu. Praha : Academia, 2007
  • Pavel Rokytka: Amnestie 1945-2002, Ministerstvo spravedlnosti 2002
  • Ottův slovník naučný, heslo Amnestie. Sv. 2, str. 181

Související články

Externí odkazy