Antonov An-124

An-124 Ruslan
Určení	transportní letoun
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Antonov Aviastar-SP
Konstruktérská skupina	Antonov
První let	24. prosince 1982
Zařazeno	1986
Charakter	Ve službě
Uživatel	Ruské letectvo Volga-Dnepr (10) Antonov Airlines (7)
Výroba	1982–2004
Vyrobeno kusů	55 ks[1]
Cena za kus	150-200 mil. US$
Další vývoj	Antonov An-225
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonov An-124 Ruslan (v kódu NATO: „Condor“) je velký, strategický čtyřmotorový letoun, navržený v 70.–80. letech 20. století konstrukční kanceláří Antonov v Ukrajinské SSR, která byla tehdy součástí Sovětského svazu. An-124 je 2. nejtěžší vyráběné nákladní letadlo a nejtěžší nákladní letadlo ve službě na světě, za zničeným Antonovem An-225 (zvětšená konstrukce založená na An-124, byl dokončen v jediném exempláři^[2]) a Boeingem 747-8. An-124 zůstává největším vojenským dopravním letounem ve službě.^[3] Hlavním konstruktérem An-124 (a An-225) byl Viktor Tolmačov.^[4]

Během vývoje byl známý jako Izdělije 400 (produkt #400) na domácí půdě a jako An-40 na západě. Poprvé vzlétl v roce 1982, civilní osvědčení bylo vydáno 30. prosince 1992.^[5] V červenci 2013 bylo v komerčním provozu 26 An-124 s 10 objednanými.^[6]

V srpnu 2014 bylo oznámeno, že plány na obnovení společné výroby Antonov An-124 byly odloženy kvůli přetrvávajícímu politickému napětí mezi Ruskem a Ukrajinou.^[7] Jediným zbývajícím výrobním závodem je ruský Aviastar-SP v Uljanovsku. Různí provozovatelé An-124 jsou v jednání s ohledem na certifikaci o zachování letové způsobilosti jednotlivých letounů An-124. Původní konstruktér An-124 je zodpovědný za řízení certifikačního procesu pro své vlastní produkty, ale rusko-ukrajinské konflikty ztěžují řízení tohoto procesu. V roce 2019 bylo v komerčním provozu 26 An-124.

Vývoj

Roku 1966 Sověti rozhodli o vývoji letounu s parametry podobnými americkému Lockheed C-5 Galaxy (nosnost 122 tun). Vývojem byla pověřena konstrukční kancelář Antonov se sídlem v Kyjevě. Ta rozpracovala projekt čtyřmotorového letounu An-124 a šestimotorového An-126, přičemž roku 1972 byl upřednostněn ten první. Stavba prototypu však musela být odložena, než pokročí vývoj potřebných technologií.^[8]

Práce na prototypu byly zahájeny roku 1979.^[9] První prototyp poprvé vzlétl 24. prosince 1982 v Kyjevě. Posádku tvořilo osm osob, přičemž pilotoval zkušební pilot V. Těrskij. Do zkoušek se postupně zapojily celkem tři prototypy. Na tovární zkoušky v letech 1986–1989 navázaly zkoušky státní.^[8] Do služby byl vojenský transportní letoun An-124 přijat v lednu 1986.^[9] Západní veřejnosti byl letoun poprvé představen roku 1985 na Pařížském aerosalonu. Tehdy byl na zemi vystaven druhý prototyp (CCCP-82002). Za letu byl veřejnosti předveden na stejném aerosalonu roku 1987.^[10] Na začátku roku 1986 byla zahájena sériová výroba, která byla rozdělena do dvou závodů: Aviastar-SP v Uljanovsku a výrobní závod společnosti Antonov v Hostomelu u Kyjeva.^[8] V roce 1992 proběhla certifikace civilní verze An-124-100.^[11] Sériová výroba byla zastavena roku 2004.^[12] Aviastar-SP do roku 2003 vyrobil 20 letadel a výrobní závod Antonov do roku 2004 vyrobil dalších 36 letounů.^[8]

V září 2004 vlády Ruska a Ukrajiny oznámily plány na obnovenou výrobu modernizované verze An-124-100M. Do roku 2020 měly obě továrny společně dodat až 80 letounů.^[9] Dne 25. dubna 2007 byla Mezistátním leteckým výborem certifikována modernizovaná verze letounu, označená An-124-150. Verze vznikla s rusko-ukrajinské spolupráci na základě požadavků společností Antonov Airlines a Voga-Dnepr. Letouny jsou vybaveny tzv. skleněným kokpitem a moderní avionikou, umožňující zmenšení jejich posádky z šesti na čtyři osoby. Dále mají na vybraných místech zesílený drak a inovované pohonné jednotky D-18T 4. série. Modernizovaný letoun přepraví 150 tun nákladu na vzdálenost 5000 km, což je o 30 tun více, než jeho starší verze. Snadnější je také jeho údržba.^[13]

Roku 2008 Antonov a jeho ruský partner United Aircraft Corporation (UAC) oznámily záměr obnovení výroby An-124. Důvodem byl silný a rostoucí zájem o jím nabízené přepravní schopnosti.^[14] Dohodu o obnově výroby letounu roku 2008 podepsaly také vlády Ruska a Ukrajiny.^[9] UAC později spolupráci zrušil, ale později přípravy znovu obnovil, údajně na rozkaz prezidenta Medveděva. Přípravy znovu přerušila anexe Krymu Ruskou federací v roce 2014, po které ruští dodavatelé s Antonovem (součást ukrajinského koncernu Ukroboronprom) přerušili spolupráci. Společnost Antonov plánuje samostatnou výrobu letounu, pro kterou musí nahradit původně ruské díly.^[12] Naopak Rusko údajně plánuje An-124 nahradit nově vyvinutým domácím letounem Il-106.^[15]

An-124 a NATO

Od 23. března 2006 jsou letouny An-124 společností Antonov Airlines a Volga-Dnepr pronajímány v rámci programu Severoatlantické aliance (NATO) pro strategickou přepravu SALIS (Strategic Airlift Interim Solution).^[11][16] Šest těchto letadel, podle nových zdrojů deset letadel, má základnu na letišti Lipsko/Halle (Flughafen Leipzig/Halle) v Německu. Doposud nebylo možno tyto letouny nahradit, např. stroji typu Airbus A400M. Letadla využívala hlavně Bundeswehr, např. pro dopravu vojáků do Afghánistánu a zpět nebo pro pomoc Kurdům. Využívají je také Kanada, Česko a další členské státy NATO.^[16][17]

Konstrukce

An-124 je hornokřídlý čtyřmotorový letoun s klasickými ocasními plochami. Křídlo má superkritický profil. Má mnohokolový podvozek příďového typu, který mu umožňuje operace i z méně kvalitních vzletových a přistávacích ploch. Trup je hermetizovaný. Ve své přední části je rozdělený na dvě paluby. Na horní palubě je umístěn zejména kokpit a prostory posádky. Spodní paluba slouží pro uložení nákladu. Manipulaci s nákladem usnadňuje příďová a záďová nakládací rampa.^[11] Vnitřní manipulační systém umožňuje nakládku bez potřeby dalšího pozemního vybavení.^[9] V konstrukci letounu jsou široce uplatněny kompozitní materiály, což proti hliníku snížilo hmotnost o více než šest tun.^[8] Nákladní prostor má délku 36,5 m, šířku 6,4 m a výšku 4,4 m, objem převyšuje 1000 m³, nosnost 120 tun.

Uživatelé

Vojenští

• Rusko Rusko
  • Ruské letectvo – k roku 2019 oficiálně vlastnilo 26 letounů (z toho údajně čtyři letuschopné).^[15]

• Sovětský svaz Sovětský svaz
  • Sovětské letectvo

Civilní

• Libye Libye
  • Libyan Arab Air Cargo – společnost získala dva letouny An-124.^[18]

• Rusko Rusko
  • Volga-Dnepr
  • Polet Airlines – společnost provozovala osm An-124.^[9]

• Spojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty
  • Maximus Air Cargo – pro společnost byl na Ukrajině roku 2004 vyroben jeden An-124.^[9]

• Ukrajina Ukrajina
  • Antonov Airlines – k roku 2012 provozovala 7 letounů An-124.^[11]

Varianty

• An-124 – vojenská transportní verze
• An-124-100 – civilní dopravní verze
• An-124-100M – modernizace An-124-100 – nová avionika umožňující snížení členů osádky z 6 na 4, zvýšení bezpečnosti a zlepšení navigace
• An-124A – úprava pro provoz z letišť s horším povrchem
• An-124-200 – verze s americkými motory General Electric CF6-80C2
• An-124-210 – verze s britskými motory Rolls-Royce RB211-524H-T

Specifikace

Technické údaje

• Posádka: 4–6 (pilot, kopilot, navigátor, hl. letový inženýr (+letový inženýr, radista) + 2 obsluhující náklad)
• Rozpětí: 73,3 m
• Délka: 69,1 m
• Výška: 20,8 m
• Nosná plocha: 628 m²
• Hmotnosti:
  • prázdná: 175 000 kg
  • vzletová: 405 000 kg
• Max. užit. zatížení: 150 000 kg
• Pohonná jednotka: 4× dvouproudový motor Progress D-18T
• Výkon pohonné jednotky: 4× 229,5 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 865 km/h
• Cestovní rychlost: 800–850 km/h
• Dolet: 5 200 km
• Dolet s max. zátěží: 4500 km
• Dostup: 12 000 m
• Plošné zatížení: 645 kg/m²
• Poměr tah/hmotnost: 0,23

Odkazy

Reference

Literatura

• BRSKOVSKÝ, Jan. Ruslan. Letectví a kosmonautika. Leden 1986, roč. LXII., čís. 1, s. 16–18. 
• DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 15. 
• GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 364. 
• NICCOLI, Riccardo. Letadla, Nejvýznamnější současné i historické typy. Praha: Knižní klub, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x. Kapitola Antonov An-124, s. 21. 

Související články

• Antonov An-225
• McDonnell Douglas C-17 Globemaster III
• Lockheed C-5 Galaxy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonov An-124 na Wikimedia Commons
• Galerie Antonov An-124 na Wikimedia Commons
• AN-124-100 Ruslan / Ruslan heavy transport and its modifications [online]. Antonov [cit. 2020-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-28. (anglicky)