Anapest

Dvojslabičné
◡ –jamb
– ◡trochej
– –spondej
Trojslabičné
◡ ◡ ◡tribrachys
– ◡ ◡daktyl
◡ – ◡amfibrach
◡ ◡ –anapest
Kombinované
 – ◡ ◡ – ◡ daktylotrochej
Legenda
dlouhá, přízvučná slabika
krátká, nepřízvučná slabika

Anapest (z řec. anápaiston, obrácený) je tříslabičná stopa se vzestupným metrem, o dvou slabikách nepřízvučných a jedné přízvučné (v časoměrném verši o dvou slabikách krátkých a jedné dlouhé).

V českém sylabotónickém verši obvykle anapest nebývá vzhledem k akcentačním pravidlům češtiny využíván.[1]

Anapest se vyskytuje především v anglické literatuře.

Not a word to each other; we kept the great pace
Neck by neck, stride by stride, never changing our place;
I turn’d in my saddle and made its girths tight,
Then shorten’d each stirrup, and set the pique right,
Rebuckled the cheek-strap, chain’d slacker the bit,
Nor gallop’d less steadily Roland a whit.
(Robert Browning, “How They Brought the Good News from Ghent to Aix”)

V polské poezii anapestická je Mickiewiczova sloka (14(7a+7a)/10b/14(7c+7c)/10b)[2].

Reference

  1. http://www.rymy.cz/rymy.htm#anapest
  2. Wiktor Jarosław Darasz, Mały przewodnik po wierszu polskim, Kraków 2003, s. 95, 131.