Anatolij Levčenko

Anatolij Semjonovič Levčenko
Kosmonaut Letecko-výzkumného institutu M. M. Gromova
Státní příslušnostSovětský svaz
Datum narození21. května 1941
Místo narozeníKrasnokutsk, Charkovská oblast, Ukrajinská SSR, SSSR
Datum úmrtí6. srpna 1988 (ve věku 47 let)
Předchozí
zaměstnání
Zkušební pilot
Čas ve vesmíru7 dní, 21 hodin a 58 minut
Kosmonaut od12. července 1977
MiseEP-2 (Sojuz TM-4/MirSojuz TM-3)
Kosmonaut do6. srpna 1998
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anatolij Semjonovič Levčenko (rusky Анатолий Семёнович Левченко, 21. května 1941 Krasnokutsk, Charkovská oblast6. srpna 1988 Moskva) byl sovětský zkušební letec a kosmonaut, v letech 1977–1988 člen skupiny letců Letecko-výzkumného institutu M. M. Gromova připravujících se ke kosmickým letům v roli pilotů raketoplánu Buran. Levčenkova příprava k letům s Buranem vyvrcholila v prosinci 1987 týdenním kosmickým letem k orbitální stanici Mir. O osm měsíců později zemřel.

Život

Anatolij Levčenko pocházel z města Krasnokutsk, ležícího v Charkovské oblasti, byl ukrajinské národnosti.[1] Roku byl přijat do Kremenčugské vojenské vysoké letecké školy, ta byla téhož roku zrušena a Levčenko převeden do Černigovské vojenské vysoké letecké školy, studium dokončil roku 1964. Následujících šest let sloužil ve vojenském letectvu, zprvu u Lipecka, později v Turkestánském vojenském okruhu.[2]

Roku 1971 dokončil školu zkušebních letců Letecko-výzkumného institutu M. M. Gromova (LII), poté zůstal v institutu jako zkušební letec.[3]

Roku 1977 v LII vznikla „skupina speciální přípravy“ do které bylo od 12. července zařazeno šest letců institutu. Měli projít výcvikem kosmonautů a pilotovat tehdy vyvíjený raketoplán Buran. Od dubna 1979 do prosince 1980 letci v sérii stáží ve Střediska přípravy kosmonautů (CPK) ve hvězdném městečku absolvovali všeobecný výcvik kosmonautů.[4] K 10. srpnu 1981 byla skupina přejmenována na „oddíl zkušebních kosmonautů“ LII a po složení zkoušek 12. února 1982 získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“ (космонавт-испытатель).[3]

Budoucí piloti Buranu měli mít zkušenosti z kosmických letů, v září 1982 – květnu 1983 se proto na let na stanici Saljut 7 připravoval Igor Volk (letěl v červenci 1984), s Levčenkem v roli náhradníka.[2]

Od roku 1983 se podílel na vývoji systému řízení Buranu, který testoval při letech upravených Tu-154 a MiG-25.[3] Roku 1984 LII sestavil posádky pro první let Buranem. Levčenko byl jmenován velitelem záložní posádky (s druhým pilotem Alexandrem Šukinem). Paralelně po dohodě LII s NPO Energija byl velitelem posádky Buranu Levčenko-Strekalov.[4] Při letových zkouškách analogu Buranu BTS-02 v letech 1986–1987 byl při čtyřech letech velitelem posádky.[2] Po reorganizaci v LII roku 1987 byl jmenován zástupcem náčelníka Odvětvového komplexu přípravy zkušebních kosmonautů (OKPKI) ministerstva leteckého průmyslu.[2]

Od března 1987 se v CPK připravoval ke kosmickému letu. Do vesmíru odstartoval z Bajkonuru 21. prosince 1987 na palubě Sojuzu TM-4. Cílem Levčenkova letu bylo ověření jeho pilotních dovedností během a bezprostředně po kosmickém letu.[5] Při přistání se silně udeřil do hlavy, během několika měsíců se u něj rozvinula rakovina mozku, na jejíž následky 6. srpna 1988 zemřel.[2]

Anatolij Levčenko byl ženatý, manželka také pracovala v LII, měli jednoho syna.[2]

Odkazy

Reference

  1. ОСОВИК, Кирилл. Герои Страны [online]. [cit. 2012-04-02]. Kapitola Левченко Анатолий Семёнович. Dostupné online. (rusky) 
  2. a b c d e f IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2007-3-29 [cit. 2012-04-02]. Kapitola Анатолий Семёнович Левченко. Dostupné online. (rusky) 
  3. a b c Биографии космонавтов СССР и РФ [online]. Звездный городок: НИИ ЦПК имени Ю.А. Гагарина [cit. 2012-04-02]. Kapitola Левченко Анатолий Семёнович. Dostupné online. (rusky) 
  4. a b MARTÍNEK, František. Jednou a dost [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky, rev. 2003-12-28 [cit. 2009-02-17]. Dostupné online. 
  5. LÁLA, P.; VÍTEK, A. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2001-11-4 [cit. 2012-04-02]. Kapitola Sojuz TM-4. Dostupné online. 

Externí odkazy