Anatolij Solovjov

Anatolij Jakovlevič Solovjov
Kosmonaut CPK
Státní příslušnostSSSR/Rusko
Datum narození16. ledna 1948 (75 let)
Místo narozeníRiga, Litevská SSR, SSSR
Předchozí
zaměstnání		Vojenský letec
HodnostPlukovník (18. června 1988)
Čas ve vesmíru651 dní a 2 minuty
Kosmonaut od23. srpna 1976
MiseEP-3 (Sojuz TM-5/Mir/Sojuz TM-4)
EO-6 (Sojuz TM-9/Mir)
EO-12 (Sojuz TM-15/Mir)
EO-19 (STS-71/Mir/Sojuz TM-21)
EO-24 (Sojuz TM-21/Mir)
Znaky misíSTS-71
Kosmonaut do2. února 1999
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anatolij Jakovlevič Solovjov (rusky Анатолий Яковлевич Соловьёв, * 16. ledna 1948 Litevská SSR, SSSR) je bývalý sovětský, resp. ruský kosmonaut, v letech 1976–1999 člen oddílu kosmonautů CPK. Absolvoval pět kosmických letů, všechny na vesmírnou stanici Mir, první roku 1988, poslední v letech 1997/1998. Celkem strávil ve vesmíru 651 dní a 2 minuty,[1] vykonal 16 výstupů do vesmíru o celkové délce 82 hodin a 21 minut. Počtem i délkou výstupů je první na světě.[1]

Život

Mládí, letec

Anatolij Solovjov pochází z lotyšské metropole Rigy. Otec byl zámečník, matka pracovala v textilce,[2] je ruské národnosti.[3] Roku 1964 dokončil devět tříd střední školy a začal pracovat jako dělník, později zámečník. Současně ještě dva roky chodil do večerní školy. Roku 1967 byl přijat na matematicko-fyzikální fakultu Lotyšské státní univerzity, už v prvním ročníku však odešel a v březnu 1968 se stal zámečníkem v Lotyšském leteckém oddílu (Латвийский объединенный авиаотряд), současně si podal přihlášku do Černigovské vojenské vysoké letecké školy. Leteckou školu dokončil roku 1972, poté sloužil u průzkumného leteckého pluku na Dálném východě.[1]

Kosmonaut

Roku 1976 se zúčastnil 6. náboru do oddílu kosmonautů Střediska přípravy kosmonautů (CPK). Prošel lékařskými prohlídkami a 23. srpna 1976 byl v CPK zařazen na pozici kandidáta na kosmonauta. Absolvoval dvouletou všeobecnou kosmickou přípravu a v lednu 1979 získal kvalifikaci „zkušební kosmonaut“. Letci 6. výběru byli předurčeni pro pilotování raketoplánu Buran, proto byla součástí jejich výcviku i desetiměsíční stáž ve zkušebním středisku v Achtubinsku, během které získali kvalifikaci zkušebních letců.[2]

Solovjov létal v Achtubinsku ještě od února 1979 do června 1981. Poté se vrátil do CPK. Po třech letech, v září 1984 se stal velitelem rezervní (třetí, s Alexandrem Serebrovem) posádky pro let na vesmírnou stanici Saljut 7. V září 1986 byl jmenován velitelem záložní posádky pro sovětsko-syrský let na stanici Mir, který proběhl v červenci 1987.[2]

V listopadu 1987 postoupil na místo velitele 3. návštěvní expedice na Mir. Do vesmíru odstartoval z kosmodromu Bajkonur 7. června 1988 na palubě lodi Sojuz TM-5 s Viktorem Savinychem a bulharským kosmonautem Alexandrem Alexandrovem. Kosmonauti se společně se 3. stálou posádkou Miru věnovali experimentům sovětsko-bulharského programu Šipka, po týdnu se vrátili na Zem v Sojuzu TM-4.[4]

V září 1988 utvořil dvojici s Alexandrem Balandinem, byli určeni rezervní posádkou pro 4. expedici na Mir. Po jejím startu postoupili do role záložní posádky 5. expedice, která se vydala na oběžnou dráhu v září 1989.[1] Solovjov s Balandinem se poté chystali k letu jako 6. expedice. Odstartovali z Bajkonuru 11. února 1990 v Sojuzu TM-8. Na stanici vystřídali Alexandra Viktorenka a Alexandra Serebrova, pracovali na ní více než pět měsíců až do 9. srpna 1990, kdy se vrátili na Zem. Během letu dvakrát vystoupili do vesmíru.[5]

V květnu – červnu 1991 tvořil s Andrejem Zajcevem rezervní dvojici pro 10. expedici. Od října 1991 už se Sergejem Avdějevem byl v záloze pro 11. expedici. Po jejím startu v březnu 1992 se oba připravovali k letu jako posádka 12. základní expedice.[2] Potřetí vzlétl ke stanici Mir 27. července 1992 v Sojuzu TM-15, kromě Avdějeva ještě s Francouzem Michelem Tognini. Tognini se po týdenním pobytu na stanici vyplněném plněním programu Antarès vrátil se členy předešlé výpravy, Solovjov a Avdějev žili a pracovali na Miru do 1. února 1993, přičemž čtyřikrát vystoupili do vesmíru.[6]

V dubnu 1994 byl jmenován velitelem 19. základní expedice na Mir a zálohy 18. expedice, jeho palubním inženýrem byl Nikolaj Budarin. V listopadu 1994 – únoru 1995 se s nimi připravovala astronautka NASA Bonnie Dunbarová.[2] Ke stanici Mir Solovjov s Budarinem vzlétli 27. června 1995 v raketoplánu Atlantis (mise STS-71), na Miru zůstali dva měsíce a třikrát vystoupili do vesmíru, než je vystřídala mezinárodní rusko-německá 20. základní expedice. Přistáli v Sojuzu TM-21.[7]

V září 1996 mu byla nabídnuta účast v první expedici na Mezinárodní vesmírnou stanici, kterou v říjnu 1996 odmítl. Nechtěl totiž pracovat v podřízeném postavení – velitelem expedice měl být Američan.[2]

Od října 1996 se připravoval na pátý let jako velitel 24. základní expedice na Mir. S Pavlem Vinogradovem odstartoval 5. srpen 1997 v Sojuzu TM-26, původně s nimi měl letět Francouz Léopold Eyharts, ale po srážce Progresu M-34 s Mirem nebylo možno exprimenty rusko-francouzského programu Pégase uskutečnit. Během sedmi výstupů do vesmíru se Solovjov s kolegy snažil opravit stanici, podařilo se zajistit zásobování stanice elektrickou energií, ne však utěsnit modul Spektr.[8]

V únoru 1999 odešel z armády a proto k 2. únoru i z CPK a jeho oddílu kosmonautů.[2]

Anatolij Solovjov je ženatý, má dva syny.[2]

Vyznamenání

Sovětská a ruská vyznamenání

  • Hrdina Sovětského svazu – 17. června 1988
  • Pilot-kosmonaut Sovětského svazu – 1988 – za uskutečnění kosmického letu na orbitální stanici Mir
  • Řád Za zásluhy o vlast II. třídy – 10. dubna 1998 – za odvahu a hrdinství projevené během dlouhodobého kosmického letu dvacáté čtvrté hlavní výpravy do výzkumného komplexu Mir[9]
  • Řád Za zásluhy o vlast III. třídy – 5. října 1995 – za odvahu a hrdinství projevené během dlouhodobého kosmického letu[10]
  • Leninův řád – 17. června 1988
  • Řád Říjnové revoluce – 11. srpna 1990 – za úspěch kosmického letu na orbitální výzkumný komplex Mir, během kterého prokázal odvahu a hrdinství[11]
  • Řád přátelství mezi národy – 5. února 1993 – za úspěch kosmického letu na orbitální výzkumný komplex Mir, během kterého prokázal odvahu a hrdinství[12]
  • Medaile Za zásluhy při objevování vesmíru – 12. dubna 2011 – za přínos v oblasti výzkumu, vývoje a využití vesmírného prostoru a za mnoho let usilovné práce pro veřejnost[13]

Zahraniční vyznamenání

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Биографии космонавтов СССР и РФ [online]. Звездный городок: НИИ ЦПК имени Ю.А. Гагарина [cit. 2012-04-03]. Kapitola Соловьёв Анатолий Яковлевич. Dostupné online. (rusky) 
  2. ↑ a b c d e f g h IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2011-5-27 [cit. 2012-04-03]. Kapitola Сергей Викторович Залётин. [dále jen Ivanov]. Dostupné online. (rusky) 
  3. ↑ ОСОВИК, Кирилл. Герои Страны [online]. [cit. 2012-04-03]. Kapitola Соловьёв Анатолий Яковлевич. Dostupné online. (rusky) 
  4. ↑ HOLUB, Aleš; VÍTEK, Antonín. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2001-11-04 [cit. 2012-04-03]. Kapitola Sojuz TM-5. [dále jen Holub, Vítek]. Dostupné online. 
  5. ↑ Holub, Vítek. Rev. 2001-11-04 [cit. 2012-04-03]. Kapitola Sojuz TM-8. 
  6. ↑ Holub, Marcel Grün. Rev. 2001-11-4 [cit. 2012-04-03]. Kapitola Sojuz TM-15. 
  7. ↑ Holub, Marcel Grün. Rev. 2001-11-4 [cit. 2012-04-03]. Kapitola Sojuz TM-21. 
  8. ↑ Holub. Rev. 2003-3-30 [cit. 2012-04-03]. Kapitola Sojuz TM-26. 
  9. ↑ Указ Президента Российской Федерации № 372 от 10 апреля 1998.
  10. ↑ Указ Президента РФ от 5 октября 1995 г. № 1017
  11. ↑ Указ Президента СССР от 11 августа 1990 г. № 550.
  12. ↑ Указ Президента Российской Федерации от 05.02.1993 г. № 183. Президент России [online]. [cit. 2019-12-29]. Dostupné online. (rusky) 
  13. ↑ Указ Президента Российской Федерации от 12 апреля 2011 года № 436 «О награждении медалью „За заслуги в освоении космоса“ Dostupné online (rusky)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Legion Honneur Officier ribbon.svg
Ribbon bar: Legion Honour, Officer rank
Hero of the Soviet Union medal.png
Medal “Gold Star” of a “Hero of the Soviet Union”
Medal For Merit in an Space Exploration (Russia 2010) ribbon.svg
Ribbon bar: Medal For Merit in an Space Exploration. Russian Federation, 2010.
Orden for Service II.png
Ribbon bar Orden of Services to the Fatherland 2st
Anatoly Solovyev portraitlike.jpeg
STS-71 Anatoly Y. Solovyev arrives at KSC in T-38
SpaceFltRib.svg
NASA Space Flight Ribbon
SU Order of Friendship of Peoples ribbon.svg
Ribbon bar of the Order of Friendship of Peoples‎. The Soviet Union (USSR).
Orden for Service III.png
Ribbon bar of Order of Merit Before the Fatherland 3st
Order of Georgi Dimitrov - Bulgaria.png
Ribbon bars of the Order of Georgi Dimitrov
BUL Order Stara planina ribbon.svg
Ribbon bar of the Order 'Stara planina'. Bulgaria.
Sts-71-patch.png
STS-71 Mission Insignia
The STS-71 crew patch design depicts the orbiter Atlantis in the process of the first international docking mission of the Space Shuttle Atlantis with the Russian Space Station Mir. The names of the 10 astronauts and cosmonauts who flew aboard the orbiter are shown along the outer border of the patch. The rising sun symbolizes the dawn of a new era of cooperation between the two countries. The vehicles Atlantis and Mir are shown in separate circles converging at the center of the emblem symbolizing the merger of the space programs of the two space faring nations. The flags of the United States and Russia emphasize the equal partnership of the mission. The joint program symbol at the lower center of the patch acknowledges the extensive contributions made by the Mission Control Centers (MCC) of both countries. The crew insignia was designed by aviation and space artist, Bob McCall, who also designed the crew patch for the Apollo Soyuz Test Project (ASTP) in 1975, the first international space docking mission.