Anatolikon

Thema anatolikon
Άνατολικόν θέμα, θέμα Άνατολικῶν
← nově vzniklé (Byzantská říše)před 669–1078Seldžucká říše →
Geografie
Mapa
Byzantská themata v Malé Asii okolo roku 740
Amorium
Obyvatelstvo
Ortodoxní křesťanství
Státní útvar
Byzantská říše
Vznik
před 669
Zánik
1078
Státní útvary a území
Předcházející
nově vzniklé (Byzantská říše)nově vzniklé (Byzantská říše)
Následující
Seldžucká říšeSeldžucká říše
Anatolikon, mapa byzantských provincií

Anatolikon je název jednoho z nejstarších themat v Byzantské říši, původně rozkládající se na jihu Malé Asie od pobřeží Egejského moře až k Lykaonii a Isaurii. Hlavní centrem Anatolikonu byla město Amorion. Zároveň se pravděpodobně jednalo o nejvýznamnější thema celé říše, čemuž napovídá fakt, že zdejší strategos (s titulem patrikios) velel 15 000 mužů. Za to pobíral plat ve výši 40 liber zlata, nejvyšší v říši. V roce 716 se místní strategos Leon vzbouřil proti císaři, podařilo se mu ho svrhnout a sám se chopil moci. Během své vlády oddělil od thematu západní území, ze kterého vznikl Thrakesion. V 9. století pak byla oddělena také východní část a z ní vytvořena Kappadokie. Poslední zmínka o Anatolikonu pochází z roku 1077, kdy se zdejší strategos Nikeforos Botaneiates stal císařem.

Geografie a administrativní členění

Ve své klasické podobě od 8. do 9. století se thema rozpínalo přes starověké regiony Lykaóni, Pisidie, Isaurie a taky většinu Frýgie a části Galácie. [1][2] Původně thema Anatolikon zahrnovalo i oblasti západního a jižního pobřeží Malé Asie. Později (okolo roku 720) však byly vyděleny themata Thracesian a Cibyrrhaeot.[3][4] Pod vládou císaře Theofila (829–842) východní a jihovýchodní oblasti, které čelily arabským nájezdům, byly odděleny. Tak vznikly nové pohraniční oblasti (kleisourai) Kappadokie (původně tzv. tourma themata Anatolikon) a Seleukie, které střežili severní vstup ke Kilikijské bráně. [5][6] Císař Leo VI. Moudrý (886–912) později vyčlenil oblast západně od jezera Tattal (Eudokias, Hagios Agapetos a Aphrazeia) a připojil je ke Kappadokii.[4][6] Hlavní město Anatolikonu bylo Amorium. Po vyplenění města Abbásovci roku 838[4][7] bylo pravděpodobně přesunuto do blízké pevnosti Polybotos.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Haldon 1997, s. 157.
  2. ↑ Pertusi 1952, s. 114–115.
  3. ↑ Nesbitt & Oikonomides 1996, s. 144.
  4. ↑ a b c ODB, "Anatolikon" (C. Foss), pp. 89–90.
  5. ↑ Haldon 1999, s. 114.
  6. ↑ a b Gyftopoulou 2003, § 5.2.
  7. ↑ Pertusi 1952, s. 115.
  8. ↑ Gyftopoulou 2003, § 5.1.

Literatura

  • V. VAVŘÍNEK, P. BALCÁREK, Encyklopedie Byzance. s. 29. Praha: Libri 2011

Média použitá na této stránce

Rub El Hizb.svg
Autor: Dudaweyll, Licence: CC BY-SA 4.0
Interlaced Rub El Hizb
Byzantine Calvary cross potent.png
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
The Byzantine "Calvary cross potent" as icon or hypothetical banner of the Byzantine Empire. The Calvary cross standing on a number of steps was minted on solidus coins (also shows without the steps on tremissis coins) by various Byzantine emperors, mainly in the 7th century during the reign of Heraclian dynasty and after.
Theme-anatolic 1000ad.png
Autor: Ichthyovenator, Licence: CC BY-SA 4.0
Map of the Anatolic Theme within the Byzantine Empire in 1000 AD. Based on https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Blank_map_of_Europe_1000.svg
Asia Minor ca 740 AD.svg
Autor: Cplakidas, Licence: CC BY-SA 3.0
Byzantine Asia Minor (Anatolia) and the Byzantine-Arab frontier region in 740 AD, with provinces, major roads and settlements.