Anděl v křesťanství

Panna Maria s anděly
(W.-A. Bouguereau 1881)

Anděl je v křesťanství označení pro svatou a dokonalou duchovou bytost obdařenou rozumem a vůlí, která slouží Bohu jako posel. Tradiční křesťanská představa anděla je okřídlená antropomorfní bytost často zobrazovaná v křesťanském umění. Andělé mají význam v Novozákoním příběhu a v teologii, zabývá se jimi obor zvaný angelologie.

Definice

Bible mluví o andělech jako o Božích poslech či služebnících, kteří jsou mu poslušní: „Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy silní bohatýři, kteří plníte, co řekne, vždy poslušni jeho slova!“ Ž 103, 20 (Kral, ČEP) Vyjadřuje i nesmrtelnost andělů: „Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům…“ Lk 20, 36 (Kral, ČEP) Známá je pak definice anděla podle Augustina:

„Anděl je název úkolu, ne přirozenosti. Ptáš-li se, jak se nazývá tato přirozenost, je to duch; ptáš-li se, jaký má úkol, je to anděl. Podle toho, co je, je duch, podle toho, co koná, je anděl.[1]“

Andělé v Novém zákoně

Nový zákon mluví o andělech na mnoha místech a jejich úloha v příběhu rozhodně není zanedbatelná.

Anděl jako posel a pomocník

Anděl předpovídá jak narození Jana Křtitele Zachariášovi,[2] tak i narození Krista Panně Marii[3] a pastýřům,[4] ve snu Josefovi sdělí původ Mariina těhotenství[5] a pošle ho do Egypta, aby byl Ježíš zachráněn před Herodem.[6] Nakonec pak zvěstuje (zvěstují) i Ježíšovo zmrtvýchvstání.[7] Kornélia anděl informuje o vyslyšení jeho modliteb a přikazuje mu poslat pro Petra, aby mu zvěstoval víru.[8] Anděl pak také několikrát vysvobozuje zatčené apoštoly z vězení.[9]

Andělé a Ježíš

Také Ježíš mluví o andělech. Vyjadřuje se o nich ve svých podobenstvích, často v souvislosti s jejich úlohou na konci světa, kde mají být dobří andělé nástrojem Božího soudu,[10] špatní však zavrženi.[11] Dále pak v rozmluvách, kde k andělům přirovnává lidi po smrti, kteří se již nežení a nevdávají.[12] Jinde Ježíš dává najevo svou moc nad anděly.[13] Andělé však v těžkých chvílích Ježíšovi taktéž pomáhají: jednak po pokušeních ďábla na poušti, kdy ho obsluhují,[14] nebo v Getsemanské zahradě, kdy mu anděl dodává sílu.[15]

Andělé v knize Zjevení

Kniha Zjevení je na bytosti andělů zvlášť bohatá. Vyskytují se v podstatě v celém jejím dění. Už samotné zjevení je Janovi dáno skrze anděla, který mu vše ukazuje. V podstatě všechny činy, které kniha popisuje, jsou konány prostřednictvím andělů – ohlašují různé eschatologické události. Objevují se i andělé jednotlivých církevních obcí. Počet andělů se dle knihy Zjevení jeví jako obrovský.[16]

Pád andělů

Pád andělů je označení pro vzepření některých andělů proti Bohu v čele s postavou nazývanou satan nebo ďábel. O pádu se mluví např. v Druhém listě Petrově:

„Vždyť Bůh neušetřil ani anděly, kteří zhřešili, ale svrhl je do temné propasti podsvětí a dal je střežit, aby byli postaveni před soud.“
— 2Pt 2, 4 (Kral, ČEP)

nebo v listě Judově:

„Také anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu.“
— Ju 1, 6 (Kral, ČEP)

Katolická církev učí, že Bůh stvořil všechny bytosti a všechny jako dobré. Tuto nauku potvrdil i Čtvrtý lateránský koncil:

„Satan totiž a ostatní zlí duchové byli Bohem stvořeni přirozeně dobří, ale sami ze sebe udělali zlé.“[17]“

Satana, který se pak postavil proti Bohu, vidí jako původce zla a jako postavu Svůdce z Gn 3, 1–5 (Kral, ČEP). Tak se vyjadřuje i Ježíš v Janově evangeliu: „On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“ J 8, 44 (Kral, ČEP) Hřích andělů se chápe jako absolutní (neodpustitelný, nezrušitelný) pro neodvolatelný charakter všech jejich rozhodnutí.[18] Sv. Jan z Damašku se k tomu vyjadřuje: „Po pádu už nemají možnost litovat, tak jako už nemohou litovat lidé po smrti.“[19]

Shodné stanovisko zastává i většina protestantských církví.

Jiné interpretace pádu

V rámci exegeze vznikly také jiné interpretace zla, které reálnou existenci zlých duchových bytostí, a tedy i satana, popírají. Tvrdí, že biblická vyjádření nutně neznamenají existenci satana, ale spíše jistého neosobního principu zla v lidské přirozenosti. Pojmu ďábla je pak v Novém zákoně používáno jako symbolu pro hřích. Ačkoliv mnohé tyto interpretace vznikaly na půdě katolické teologie, římskokatolická církev je odmítá.[20][21] Odmítání reálné existence ďábla a démonů se vyskytuje i v teologii protestantské – v extrémní podobě je spojeno zejména s demytologizačním přístupem Rudolfa Bultmanna;[22] většina protestantů (zejména evangelikálové) však toto odmítání rovněž zavrhuje.[23][24]

Dělení a druhy andělů

Děvět andělských chórů

Andělské chóry na obraze Nanebevzetí F. Botticiniho

Známé rozdělení andělů vypracoval na přelomu 5. a 6. století křesťanský mystik Pseudo-Dionysios Areopagita, který ve svém spise o nebeské hierarchii popsal – zčásti na základě starších tradic – devět hierarchických stupňů andělů, takzvaných andělských chórů, které se dělí do tří kůrů (triád či sfér). Nejvyšší trojici podle jeho učení tvoří chóry serafínů, cherubinů a trůnů, prostřední triádu tvoří panstva, síly a mocnosti, a konečně ve třetí sféře jsou chóry označené jako knížectva, archandělé a andělé. Tuto nauku převzal i Tomáš Akvinský a ve své Summě k jednotlivým chórům přidává ještě tzv. postavení. Popořadě: láska, vědění, poznání; řízení, zázraky, zahánění; vedoucí, vyslanci, poslové. Názvy jednotlivých chórů však pocházejí z Bible.[25]

Archandělé

Podrobnější informace naleznete v článku Archanděl.

Církevní tradice vidí jako Archanděly tři anděly, jejichž jména se nacházejí v Písmu – Michaela, Gabriela a Rafaela. V Bibli je však za archanděla výslovně označen pouze Michael, jako kníže Božích „vojsk“[26] či ochránce Izraele[27] a odpůrce ďábla ve sporu o Mojžíšovo tělo.[28] Anděl Rafael (též Refáel, Ochranitel) je zmíněn v deuterokanonické (apokryfní) knize Tóbijáš, kde pomáhá hlavní postavě knihy.[29] V Bibli je dále zmiňován anděl Gabriel ( Zvěstovatel ), který např. zvěstuje narození Krista[30] Jména dalších archandělů se vyskytují v různých starozákonních apokalypsách či židovských apokryfech. Pravoslaví uznává 8 archandělů - vedle tří výše zmíněných též : Uriel ( viz apokryfní knihy : 4.Ezdrášova a 1.Henochova ), Šealtiel , Jugidiel , Barachiel , Jeremiel.

Andělé strážní

Podrobnější informace naleznete v článku Anděl strážný.

V křesťanství je taktéž rozvinuta víra, že každý člověk má svého tzv. strážného anděla, aby ho chránil a pomáhal mu vést správný život. Např. sv. Basil píše: „Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu.“[31] Toto tvrzení je několikrát naznačeno i v Bibli.[32] V katolické církvi nebylo učení o andělech strážných nikdy definováno, ale zejména lidová zbožnost k nim pěstuje úctu.

Úcta

Svátky

V katolické církvi (západní) se slaví svátky týkající se andělů:

  • památka sv. Andělů strážných – 2. října
  • svátek sv. archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela – 29. září

Svátky týkající se andělů se slaví i v některých protestantských církvích. Např. některé luterské církve slaví 29. září svátek archanděla Michaela a všech andělů.[33]

Stavby zasvěcené andělům

Andělům jsou zasvěceny i mnohé sakrální stavby. V České republice např.:

Odkazy

Reference

  1. ↑ Angelu officii nomen est, non naturae. Quaeris nomen huius naturae, spiritus est; quaeris officium, angelu est: ex eo quod est, spiritus est, ex eo quod agit, angelu est“, Enarratio in Psalmos, 103, 1, 15.
  2. ↑ Lk 1, 11–20 (Kral, ČEP)
  3. ↑ Lk 1, 26–37 (Kral, ČEP)
  4. ↑ Lk 2, 9–13 (Kral, ČEP)
  5. ↑ Mt 1, 20–22 (Kral, ČEP)
  6. ↑ Mt 2, 13 (Kral, ČEP)
  7. ↑ Mt 28, 5–8 (Kral, ČEP); Lk 24, 4–7 (Kral, ČEP)
  8. ↑ Sk 10, 3–7 (Kral, ČEP)
  9. ↑ Sk 5, 17 (Kral, ČEP);Sk 12, 7–11 (Kral, ČEP)
  10. ↑ Mt 13, 39–41 (Kral, ČEP); Mt 13, 49–50 (Kral, ČEP); Mt 24, 31 (Kral, ČEP)
  11. ↑ Mt 25, 41 (Kral, ČEP)
  12. ↑ Mt 22, 30 (Kral, ČEP)
  13. ↑ Mt 25, 31 (Kral, ČEP); Mt 26, 53 (Kral, ČEP)
  14. ↑ Mt 4, 11 (Kral, ČEP); Mk 1, 13 (Kral, ČEP)
  15. ↑ Lk 22, 43 (Kral, ČEP)
  16. ↑ Zj 5, 11 (Kral, ČEP)
  17. ↑ Diabolus enim et alii daemones a Deo quidem natura creati sunt boni, sed ipsi per se facti sunt mali, Čtvrtý lateránský koncil: DS 800
  18. ↑ KKC 393
  19. ↑ De fide orthodoxa, 2, 4: PG 94, 877C.
  20. ↑ „Hřích je důsledkem proniknutí jistého temného a nepřátelského činitele, totiž ďábla, do nás a do našeho světa. Zlo není pouze nedostatkem, ale živou duchovní bytostí, bytostí zvrácenou a zvrácenosti působící… Kdo odmítá přijmout tuto realitu, opouští půdu biblického a církevního učení…“ Projev Pavla VI. 15.11.1972
  21. ↑ Joseph Ratzinger k tomu říká: „Musíme respektovat zkušenosti, osobní strasti, lidská rozhodnutí i konkrétní potřeby motivující autory jednotlivých teologií. Ale co nejrozhodněji musíme odmítat tvrzení, že podobné teologie jsou ještě katolické.“ in O víře dnes, vydala Matice cyrilometodějská, Olomouc 1998, str. 110–111
  22. ↑ „Nyní, když byly objeveny síly a zákony přírody, nemůžeme už dále věřit v duchy, ať dobré či zlé.“ Bultmann, Rudolf: New Testament and Mythology. In: Kerygma and Myth. SPCK, London ²1964, s. 5.
  23. ↑ „Písmo existenci démonů jednoznačně potvrzuje... popírat existenci démonů by znamenalo nebrat na vědomí či popírat pravdivost mnoha biblických oddílů.“ Ryrie, Charles C.: Základy teologie. Biblos, Třinec, 1994, s. 175–176.
  24. ↑ „Vlastní poznání o satanovi začíná skutečností, že je jak skutečný, tak i osobní. Skutečný je v tom, že není výmyslem lidské představivosti. Osobní je proto, že není pouze neurčitým či obecným ztělesněním zla.“ Boice, James Montgomery: Základy křesťanské víry. Návrat domů, Praha, 1999, s. 141.
  25. ↑ (Iz 6, 2 (Kral, ČEP); Gn 3, 24 (Kral, ČEP); Kol 1, 16 (Kral, ČEP); Ef 1, 21 (Kral, ČEP))
  26. ↑ (Zj 12, 7 (Kral, ČEP)
  27. ↑ Da 10, 21 (Kral, ČEP), Da 12, 1 (Kral, ČEP)
  28. ↑ Ju 1, 9 (Kral, ČEP)
  29. ↑ s:Bezděkova_Bible/Tobiášova_kniha#12:15
  30. ↑ Lk 1, 26–37 (Kral, ČEP)
  31. ↑ Sv. Basil z Ceasareje, Adversus Eunomium, 3, 1: PG 29,656B
  32. ↑ Ž 91, 11 (Kral, ČEP); Žd 1, 14 (Kral, ČEP); Ex 32, 34 (Kral, ČEP)
  33. ↑ V souladu se zásadou sola Scriptura protestanti neuznávají jména (arch)andělů, která nejsou zmíněna v biblickém kánonu.

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

William-Adolphe Bouguereau (1825-1905) - Song of the Angels (1881).jpg
نقاشی آواز فرشتگان که در سال ۱۸۸۱ (میلادی) توسط ویلیام-آدولف بوگرو کشیده شده است. او یکی از نقاشان آکادمیک فرانسه بود.
Paradiso Canto 31.jpg
Rosa Celeste: Dante and Beatrice gaze upon the highest Heaven, The Empyrean
Francesco Botticini - The Assumption of the Virgin.jpg
Die leibhaftige Aufnahme Mariens in den Himmel in Anwesenheit von Engeln und Heiligen, als auch der Stifterfiguren.