Anders Celsius

Anders Celsius
Narození27. listopadujul. / 8. prosince 1701greg.
Uppsala
ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Úmrtí25. dubnajul. / 6. května 1744greg. (ve věku 42 let)
Uppsala
ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Alma materUppsalská univerzita
PracovištěUppsalská univerzita
Oborastronomie
Oceněníspolečník Královské společnosti
RodičeNils Celsius
PodpisAnders Celsius – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anders Celsius (8. prosince 1701 Uppsala6. května 1744 Uppsala) byl švédský astronom, geodet, fyzik a matematik. Je také autorem Celsiovy stupnice.

Jeho otec Nils Celsius byl astronomem a jeho matka dcerou profesora astronomie Anderse Spoleho. Anders vystudoval u Erica Burmana a po jeho smrti se stal jeho nástupcem ve funkci profesora na Uppsalské univerzitě.[1]

V letech 17361737 se zúčastnil Laponské expedice vedené francouzským astronomem Maupertuisem do Tornia. Expedici navrhl on sám během svého studijního pobytu v Paříži na tamější Francouzské akademii věd jako paralelní expedici k expedici do Peru (na území dnešního Ekvádoru) a která postupnými měřeními délky jednoho stupně zeměpisné šířky dokázala Newtonovu hypotézu o zploštění Země na pólech.

Svojí účastí na expedici se stal velmi známým a tak mu švédské úřady poskytly finance na otevření Celsiovy observatoře. Tato observatoř byla otevřena roku 1741 a on sám ji vybavil nejmodernějšími přístroji, které získal při svých cestách po cizině.

Studoval i polární záře. Jako první si všiml souvislosti mezi polárními zářemi a poruchami magnetického pole Země. Jako první také změřil jasnost více než 300 hvězd s průměrnou chybou 0,4 mag.

Stal se známým roku 1742, kdy navrhl Celsiovu stodílkovou teplotní stupnici. Jeho stupnice ale byla původně obrácená, bod varu vody měl 0 a bod tuhnutí +100 stupňů. Do nám známého pořadí ji pravděpodobně obrátil až roku 1745 Carl von Linné, rok poté, co Celsius zemřel ve čtyřiceti dvou letech na tuberkulózu.

Odkazy

Reference

  1. JINDŘIŠKOVÁ, Jitka. Anders Celsius [online]. Skandinávský dům [cit. 2024-01-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce