André Göransson
André Göransson | |
---|---|
![]() | |
Stát | ![]() |
Datum narození | 30. dubna 1994 (30 let)[1] |
Místo narození | Räng, Skåne, Švédsko[1] |
Bydliště | Höllviken, Švédsko[1] |
Výška | 188 cm[1] |
Hmotnost | 86 kg[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 563 503 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 0–0 |
Nejvyšší umístění | 773. místo (25. září 2017) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 68–84 |
Tituly | 2 ATP, 7 challengerů, 2 ITF |
Nejvyšší umístění | 55. místo (3. dubna 2023) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2025) |
French Open | 1. kolo (2022, 2023, 2024) |
Wimbledon | čtvrtfinále (2021) |
US Open | 2. kolo (2022, 2023, 2024) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 23. ledna 2025
André Göransson (* 30. dubna 1994 Räng, Skåne) je švédský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devět titulů ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2017 na 773. místě a ve čtyřhře v dubnu 2023 na 55. místě. Trénuje ho Scott Kintz.[1]
Ve švédském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 stockholmským duelem I. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Izraeli, v němž prohrál s Markusem Erikssonem čtyřhru. Švédi přesto zvítězili 3:1 na zápasy. Do listopadu 2021 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–0 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéra
V rámci událostí okruhu ITF debutoval v září 2011, když na turnaji v Uppsale dotovaném 10 tisíci dolary nastoupil do čtyřhry s krajanem Simonem Noreniem. Ve čtvrtfinále podlehli Britům Lewisi Burtonovi a Jamesi Marsalkovi.[2] První challenger vyhrál během října 2017 v kalifornském Tiburonu, když ve finále deblové soutěže s Francouzem Florianem Lakatem přehráli salvadorsko-mexickou dvojici Marcelo Arévalo a Miguel Ángel Reyes-Varela.[4][2]
Na okruhu ATP Tour debutoval říjnovou čtyřhrou Stockholm Open 2018, do níž obdržel s Markusem Erikssonem divokou kartu. Na úvod je vyřadil australsko-švédský pár Matthew Ebden a Robert Lindstedt. Při čtvrté účasti na turnajích ATP se poprvé probojoval do finále. V páru s Indonésanem Christopher Rungkat ovládli závěrečné utkání čtyřhry Maharashtra Open 2020 v Puné, kde zdolali izraelsko-běloruské turnajové trojky Jonatana Erlicha s Andrejem Vasilevským.[5] S Brazilcem Rafael Matos pak odešli poraženi z boje o titul na antukovém Belgrade Open 2021, kde porážku utržili od Erlicha s Vasilevským.[6]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu Wimbledonu 2021, do něhož zasáhl s Norem Casperem Ruudem. Na cestě do čtvrtfinále přešli přes deváté nasazené Kevina Krawietze s Horiou Tecăuem, než je mezi poslední osmičkou zastavili čtvrtí nasazení Marcel Granollers s Horaciem Zeballosem.[4]
Finále na okruhu ATP Tour
|
Čtyřhra: 6 (2–4)
Stav | č. | datum | turnaj | kategorie | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | únor 2020 | Puné, Indie | ATP 250 | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–2, 3–6, [10–8] |
Finalista | 1. | květen 2021 | Bělehrad, Srbsko | ATP 250 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 4–6, 1–6 |
Finalista | 2. | únor 2022 | Santiago de Chile, Chile | ATP 250 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–7(8–10), 6–7(3–7) |
Finalista | 3. | duben 2022 | Cascais, Portugalsko | ATP 250 | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 2–6, 3–6 |
Vítěz | 2. | červenec 2024 | Newport, Spojené státy | ATP 250 | tráva | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 6–4 |
Finalista | 4. | červenec 2024 | Atlanta, Spojené státy | ATP 250 | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 4–6, [10–12] |
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Legenda |
---|
Challengery (11 Č) |
ITF (2 Č) |
Čtyřhra (13 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | říjen 2017 | Tiburon, Spojené státy | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–4, 6–4 |
1. | březen 2018 | Calabasas, Spojené státy | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–2, 7–6(7–3) |
2. | duben 2018 | Memphis, Spojené státy | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 2–6, 6–2, [10–7] |
2. | červenec 2018 | Tampere, Finsko | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 3–6, [10–7] |
3. | únor 2019 | Cuernavaca, Mexiko | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–3, 3–6, [11–9] |
4. | červenec 2019 | Granby, Kanada | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 6–2, 6–4 |
5. | září 2019 | Cassis, Francie | tvrdý | ![]() | ![]() ![]() | 7–6(8–6), 4–6, [11–9] |
6 | leden 2021 | Istanbul, Turecko | tvrdý (h) | ![]() | ![]() ![]() | 4–6, 6–3, [10–8] |
7. | květen 2021 | Biella, Itálie | antuka | ![]() | ![]() ![]() | 7–6(7–3), 6–3 |
8. | srpen 2022 | Chicago, Spojené státy | tvrdý | ![]() | ![]() | 6–4, 6–7(3–7), [10–5] |
9. | srpen 2022 | Vancouver, Kanada | tvrdý | ![]() | ![]() | 6–7(4–7), 7–6(9–7), [11–9] |
10. | leden 2023 | Canberra, Austrálie | tvrdý | ![]() | ![]() | 6–3, 5–7, [10–5] |
11. | únor 2023 | Monterrey, Mexiko | tvrdý | ![]() | ![]() | 6–3, 6–4 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku André Göransson na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f André Göransson na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 8. července 2021
- ↑ a b c André Göransson na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 8. července 2021
- ↑ André Göransson na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 7. července 2021
- ↑ a b Andre Goransson | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Goransson/Rungkat Capture Maiden Team Title In Pune [online]. ATP Tour, Inc., 2020-02-09 [cit. 2020-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jonathon Erlich/Andrei Vasilevski Capture Belgrade Doubles Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2021-05-28 [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu André Göransson na Wikimedia Commons
- André Göransson na stránkách ATP Tour (anglicky)
- André Göransson na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- André Göransson na stránkách Davis Cupu (anglicky)
Média použitá na této stránce
bendera Indonesia
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Finská vlajka
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.