André Glucksmann

André Glucksmann
Narození	19. června 1937 Boulogne-Billancourt
Úmrtí	10. listopadu 2015 (ve věku 78 let) 10. obvod
Příčina úmrtí	rakovina
Povolání	filozof, politolog a spisovatel
Alma mater	École normale supérieure de Fontenay-Saint-Cloud lycée du Parc
Témata	esej
Ocenění	důstojník Řádu čestné legie
Děti	Raphaël Glucksmann
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

André Glucksmann [glyksman] (19. června 1937 – 10. listopadu 2015^[1]) byl francouzský filozof a politolog, který silně ovlivnil pravicovou politickou filozofii 20. století.

Život

Narodil se v Boulogne-Billancourt aškenázským rodičům z Rumunska a Československa.^[2] Byl silně ovlivněn Raymondem Aronem, jehož byl asistentem na Sorbonně, a který mu také pomohl vydat v Centre National de la Recherche Scientifique jeho první knihu Le discours de la Guerre (Řeč války). Stal se též vlivným komentátorem francouzských deníků Libération a L'Express. V roce 1968 stál ještě na radikálně levicových pozicích, uvažoval tehdy o zrušení státu z pozic anarchismu a maoismu. V sedmdesátých letech se však přiklonil k pravici a stal se kritikem totalitarismu a post-totalitarismu, politického i intelektuálního.^[3] Vystupoval proti komunistickému zřízení ve východní Evropě. Podporoval a zajímal se o různá disidentská hnutí po celém světě. Patřil mezi signatáře tzv. Pražské deklarace z roku 2008.^[3]

Dílo

Glucksmannova kritika intelektuálního totalitarismu, jak ji počal rozvíjet v práci Les Maitres Penseurs z roku 1977, je asi nejznámější částí jeho díla. Tvrdí, že v evropském myšlení proti sobě stojí dva typy teoretizování, filozofování a intelektualismu: sokratovský a platónský. Sokratovo poselství podle něj je, že ideál nesmí být nikdy nadřazen člověku. Toto poselství překroutil již Sokratův žák Platón, který dal všem myslitelům naději na uzavřenost myšlenkového systému, čímž založil totalitární linii myšlení, na niž navázal Johann Gottlieb Fichte a Georg Wilhelm Friedrich Hegel, posléze Karl Marx a Friedrich Nietzsche. Toto uzavřené myšlení se stalo i intelektuální základnou totalitarismů politických, soudil Glucksmann. Na sokratovskou linii myšlení dle něj navázali například Michel de Montaigne či René Descartes.

Glucksmann též varoval, že krom totalitarismu existuje i nenápadnější post-totalitarismus, který funguje uvnitř otevřených, demokratických systémů. Post-totalitarismus si vždy rafinovaně činí nárok „bránit svobodu před totalitarismem“.

Známý je též autorův výrok, že intelektualismus „je obranou proti hlouposti“. Bývá však zjednodušován. Hloupostí Glucksmann především mínil „víru, že žijeme v nejlepším ze všech světů“.

Bibliografie

• Le discours de la Guerre (1967)
• Stratégie et révolution en France 1968 (1968)
• La cuisiniere et le mangeur d'hommes (1975)
• Les Maitres Penseurs (1977)
• Cynisme et Passion (1981)
• La Force du Vertige (1983)
• La betise (1985)
• Silence, on tue (1986) (s Thierry Woltonem)
• Descartes c'est la France (1987)
• Le Onzieme Commandement (1991)
• Le felure du monde (1994)
• De Gaulle ou es tu (1995)
• La Troisième Mort de Dieu (2000)
• Dostoïevski à Manhattan (2002)
• Ouest contre Ouest (2003)
• Le Discours de la haine (2004), česky Rozprava o nenávisti (2011)
• Une rage d'enfant (2006)
• Mai 68 expliqué à Nicolas Sarkozy (2008)
• Les deux chemins de la philosophie (2009)

Díla vydaná v češtině

• Rozprava o nenávisti, vydalo nakladatelství a knihkupectví Kalich, 2011

Odkazy

Reference

Literatura

• NIDA-RÜMELIN, Julian: Slovník současných filozofů, Praha, Garamond 2001. ISBN 80-86379-29-9

Externí odkazy

• Bojme se Ruska a islamistů, předpověděl filozof. Čeká nás nejhorší století dějin
• Obrázky, zvuky či videa k tématu André Glucksmann na Wikimedia Commons
• Osoba André Glucksmann ve Wikicitátech