André Maginot
| André Maginot | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. února 1877 9. obvod |
| Úmrtí | 7. ledna 1932 (ve věku 54 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | břišní tyfus |
| Povolání | politik a voják |
| Ocenění | rytíř Řádu čestné legie Vojenská medaile Válečný kříž 1914–1918 Medaile za válečné zranění |
| Politická strana | Demokratická republikánská aliance |
| Funkce | ministr obrany poslanec francouzského Národního shromáždění člen Generální rady |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
André Maginot (André Mažinot, 17. února 1877 – 7. ledna 1932) byl francouzský politik, voják, člen parlamentu a v letech 1929–1932 ministr války. Jeho nepochybně nejznámějším politickým krokem bylo prosazení vybudování soustavy pevností na hranicích s Německem, známé jako Maginotova linie.
Životopis
Mládí
André Maginot se narodil v Paříži. Část svého dětství strávil v Alsasku Lotrinsku, což byla oblast, kde Maginot později prosazoval pro vybudování obranného opevnění. V roce 1897 složil úřednické zkoušky a začal budovat kariéru ve francouzském úřednickém aparátu. Do roku 1910 pracoval jako asistent generálního guvernéra v Alžíru, poté s touto prací skončil a začal v politice. Toho roku byl zvolen do Chambre des députés, kde pracoval jako podministr pro válečné záležitosti až do vypuknutí první světové války v roce 1914.
Když začala válka, Maginot se rozhodl pro službu v armádě a byl odeslán na frontu v Lotrinsku. V listopadu 1914 byl Maginot v hodnosti četaře zraněn do nohy poblíž Verdunu, což mělo za následek, že do konce života kulhal. Za své vojenské zásluhy byl vyznamenán Médaille militaire, nejvyšším francouzským vojenským vyznamenáním.
Budování „Maginotovy linie“
Po první světové válce Maginot pokračoval v politice a vrátil se do Chambre des députés, kde také zastával množství postů, počínaje v roce 1920 místem ministra důchodů a v letech 1922–1924, 1929–1930 a 1931–1932 ministra války. Vyjádřil své znepokojení nad tím, zda Versailleský mír přináší Francii dostatečnou bezpečnost. Opakovaně tlačil na vládu, aby investovala více peněz do obrany země v době, kdy nedůvěra k Německu narůstala. Maginot začal budovat obranná postavení a série pevností na německých hranicích, které kombinovaly systém polních pozic a stálých betonových tvrzí. V jeho rozhodnutích hrály nepochybně roli osobní zkušenosti s úspěšným opevněním vybudovaném u Verdunu během první světové války.
V roce 1926 ministr Maginot získal od francouzské vlády peníze na vybudování několika pokusných sekcí obranné linie. V rozhodujícím roce 1929 bylo nové opevnění zprovozněno a začalo být známé jako Maginotova linie. Během diskuse o rok později André Maginot velmi prosazoval přidělení obrovské částky, kterou by potřeboval na mohutné opevnění celé francouzsko-německé hranice. Nakonec se mu podařilo vyjednat přidělení částky ve výši asi 3,3 miliardy tehdejších franků.
Práce na projektu začaly neprodleně a postupovaly velmi rychle. V říjnu 1930 ministr Maginot navštívil staveniště a vyjádřil politování nad oběťmi prací, které se z oblastí museli vystěhovat. Navštívil také budovací práce v oblasti Lotrinska, kde měla domov jeho rodina a kde on sám strávil dětství, kde ještě více bojoval za přidělení peněz pro projekt v této oblasti. Ačkoliv je Maginot hlavním protagonistou projektu Maginotovy linie, většina její dnešní podoby je výsledkem práce Paula Painleva, Maginotova nástupce v pozice ministra války.
André Maginot svůj projekt nikdy nedokončil, v prosinci 1931 onemocněl a 7. ledna 1932 v Paříži zemřel. Jeho ztrátu oplakávala celá Francie a po jeho smrti linie, kterou obhajoval a začal budovat, nesla jeho jméno.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu André Maginot na Wikimedia Commons - (anglicky) Životopis Andrého Maginota
