André Neveu

André Neveu
Narození28. srpna 1946 (76 let)
Paříž
Alma materÉcole normale supérieure
Povolánífyzik
OceněníPrix Paul Langevin (1973)
Gentner Kastler Award (1988)
Cena tří fyziků (2005)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

André Neveu (* 28. srpna 1946) je francouzský fyzik pracující v oblasti teorie strun a kvantové teorie pole. Je autorem Neveuovy-Schwarzovy algebry a Grossova-Neveuova modelu.

Neveu studoval na École Normale Supérieure. Magisterský titul získal na univerzitě Paříž XI v roce 1969 a o dva roky později získal i doktorský titul. V roce 1969 zkoumal Neveu a jeho spolužák Joël Scherk spolu s Johnem Schwarzem a Davidem Grossem rozdíly ve smyčkových diagramech teorie strun a vysvětlili příčinu tachyonových rozdílů. [1] Od roku 1971 do roku 1974 pracovali Neveu a Scherk v laboratoři pro fyziku vysokých energií v Paříži, zde přišli na to, že excitace strun se spinem 1 by mohla popsat Yangovu–Millsovu teorii. [2] V roce 1971 také Neveu se Schwarzem rozvinuli v Princetonu první strunovou teorii, která popisuje i fermiony, ve stejné době tuto teorii rozvinul i Pierre Ramond. Tato teorie je známá jako RNS teorie, podle inicálů tří autorů. [3] V rámci této teorie vznikly rovněž první supersymetrické modely s konzistentními Lieovými algebraickými konstrukcemi. Později při práci s Davidem Grossem objevili Neveu a Gross model nazývaný po nich Grossův-Neveův. [4] S Rogerem Dashenem a Broslem Hasslacherem zkoumali modely kvantové teorie pole s rozšířenými hadrony a semiklasické aproximace k kvantové teorii pole. V letech 1972 - 1977 pracoval v Ústavu pro pokročilá studia a zároveň hostoval v Orsay. Od roku 1974 působil devět let v laboratoři pro teoretickou fyziku na École Normale Supérieure a poté do roku 1989 v Evropské organizaci pro jaderný výzkum jako člen teoretického oddělení. Od roku 1975 působil jako vedoucí výzkumu na Centre national de la recherche scientifique a od roku 1985 ředitelem výzkumu. Od roku 1989 působil v ústavu pro teoretickou fyziku na Montpellier 2 University. V polovině 90. let potom působil jako hostující pedagog na Kalifornské univerzitě v Berkeley.

V roce 1973 obdržel cenu Paula Langevina. [5] Je ženatý a má tři děti.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku André Neveu na anglické Wikipedii.

  1. ↑ GROSS, David J.; NEVEU, A.; SCHERK, J.; SCHWARZ, John H. Renormalization and Unitarity in the Dual-Resonance Model. Phys. Rev. D. 1970, s. 697–710. DOI 10.1103/PhysRevD.2.697. Bibcode 1970PhRvD...2..697G. (anglicky) 
  2. ↑ NEVEU, A.; SCHERK, J. Connection between Yang-Mills fields and dual models. Nuclear Physics B. 1972, s. 155–161. DOI 10.1016/0550-3213(72)90301-X. Bibcode 1972NuPhB..36..155N. (anglicky) 
  3. ↑ NEVEU, A.; SCHWARZ, J. H. Factorizable dual model of pions. Nuclear Physics B. 1971, s. 86–112. DOI 10.1016/0550-3213(71)90448-2. Bibcode 1971NuPhB..31...86N. (anglicky) ; NEVEU, A.; SCHWARZ, J. H. Tachyon-free dual model with a positive intercept trajectory. Physics Letters B. 1971, s. 517–518. DOI 10.1016/0370-2693(71)90669-1. Bibcode 1971PhLB...34..517N. (anglicky) ; NEVEU, A.; SCHWARZ, John H. Quark Model of Dual Pions. Phys. Rev. D. 1971, s. 1109–1111. DOI 10.1103/PhysRevD.4.1109. Bibcode 1971PhRvD...4.1109N. (anglicky) ; NEVEU, A.; SCHWARZ, J. H.; THORN, C. B. Reformulation of the Dual Pion Model. Physics Letters B. 1971, s. 529–533. DOI 10.1016/0370-2693(71)90391-1. Bibcode 1971PhLB...35..529N. (anglicky) . The version of Neveu and Schwarz differed from that of Ramond in the boundary terms. By the choice of the boundary terms they obtained fermion pairs to produce a model of the pion, a boson. An important advantage of this string theory at that time was also that the unphysical tachyon of the bosonic string theory was eliminated.
  4. ↑ A quantum-field-theoretic model of Dirac fermions with a four-fermion interaction vertex and unitary symmetry in one spatial dimension. It is renormalizable and asymptotically free. In this model phenomena such as dynamic bulk production and spontaneous symmetric breaking can be studied.GROSS, David J.; NEVEU, André. Dynamical symmetry breaking in asymptotically free field theories. Phys. Rev. D. 1974, s. 3235–3253. DOI 10.1103/PhysRevD.10.3235. Bibcode 1974PhRvD..10.3235G. (anglicky) 
  5. ↑ Liste exhaustive de tous les récipiendaires de prix SFP [online]. Société française de physique [cit. 2011-01-18]. Dostupné online. (anglicky)