Andrés Garrido Perales
| Ctihodný Andrés Garrido Perales | |
|---|---|
| Mercedarián | |
| Narození | 29. listopadu 1663 Vallada, Španělsko |
| Úmrtí | 23. února 1728 (ve věku 64 let) Xàtiva, Španělsko |
| Svátek | připomínka 23. února |
| Uctíván církvemi | Římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Andrés Garrido Perales (29. listopadu 1663, Vallada – 23. února 1728, Xàtiva) byl španělský římskokatolický duchovní a člen Řádu mercedariánských rytířů.
Život
Narodil se 29. listopadu 1663 v obci Vallada jako syn Pedra Garrido a Juany Any Perales. Po křtu získal jméno Bartolomé, které poté změnil na Andrés.[1][2][3]
Dne 18. června 1679 přijal hábit Řádu mercedariánských rytířů v klášteře v obci El Puig de Santa Maria, kde byl řeholníkem i jeho strýc. Dne 22. prosince 1686 byl vysvěcen na kněze.[1][2][3]
Stal se formátorem a učitelem teologie v Orihuele a byl velmi dobrým kazatelem. Své kazatelské schopnosti projevil hlavně při důležitých událostech v klášteře ve Valencii.[1][2][3]
V letech 1703–1710 byl ředitelem koleje svatého Petra Nolasca.[1][2][3]
Žil velmi strohý a kajícný život. Věnoval se charitativní činnosti pro chudé, sirotky, nemocné, vězně, bezdomovce a cikány.[3]
Roku 1718 byl zvolen představeným kláštera v Xàtivě, kde 23. února 1728 zemřel.[1][2][3]
Proces svatořečení
Jeho proces svatořečení byl zahájen 2. října 2002 ve valencijské arcidiecézi. Dne 13. prosince 2021 uznal papež František jeho hrdinské ctnosti.[4]