Andrea Pirlo

Andrea Pirlo
(c) Save the Dream from Doha, Qatar, CC BY 2.0 Andrea Pirlo (2014)
Osobní informace
Datum narození	19. května 1979 (45 let)
Místo narození	Flero, Itálie
Výška	177 cm
Přezdívka	l'architetto (architekt), Mozart, il professore (profesor)
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Současná funkce	Sampdoria (trenér)
Mládežnické kluby
1992–1996 Brescia
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1996–1998 1998–2001 1999–2000 2001 2001–2011 2011–2015 2015–2018 Celkem Brescia Inter Milán → Reggina → Brescia AC Milán Juventus New York City[1] 04700(6) 02400(0) 02800(6) 01000(0) 2830(32) 1190(16) 06200(1) 5730(61)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1995 1995 1995–1997 1998–2002 2000–2004 2002–2015 Itálie U16 Itálie U17 Itálie U18 Itálie U21 Itálie U23 Itálie 00600(2) 00400(0) 01800(7) 0370(15) 00900(1) 1150(13)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2020 2020–2021 2022–2023 2023– Juventus U23 Juventus Fatih Karagümrük Sampdoria
Úspěchy
Mistrovství světa 2006 Itálie Mistrovství Evropy 2012 Itálie Mistrovství Evropy do 21 let 2000 Itálie U21 2002 Itálie U21 Olympijské hry 2004 Itálie (Olympijská) Liga mistrů UEFA 2002/03 AC Milán 2004/05 AC Milán 2006/07 AC Milán 2014/15 Juventus FC Superpohár UEFA 2003 AC Milán 2007 AC Milán Mistrovství světa klubů 2007 AC Milán 1. italská fotbalová liga 2003/04 AC Milán 2010/11 AC Milán 2011/12 Juventus FC 2012/13 Juventus FC 2013/14 Juventus FC 2014/15 Juventus FC Italský fotbalový pohár 2002/03 AC Milán 2014/15 Juventus FC Italský superpohár 2004 AC Milán 2012 Juventus FC 2013 Juventus FC 2020 Juventus FC - trenér
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. *** Trenérské působení aktuální k 29. 6. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrea Pirlo (* 19. května 1979 Flero) je italský fotbalový trenér, který trénuje italský klub UC Sampdoria, a bývalý profesionální fotbalista, který hrával na pozici defensivního záložníka. Svoji hráčskou kariéru ukončil v roce 2017 v dresu amerického klubu New York City FC. Mistr světa na MS 2006 a vicemistr Evropy z roku 2012 odehrál také 115 utkání v dresu italské reprezentace, ve kterých vstřelil 13 branek. Po ukončení fotbalové kariéry v roce 2020 se stal trenérem a jeho první angažmá byl klub Juventus FC.^[2]

Byl to klasický „špílmachr“, jeho hlavní náplní bylo tvořit hru a snažit se o překvapivé pasy (přihrávky). Často se mu to podařilo, čímž vytvoří pro útočníky gólovou šanci, z tohoto důvodu měl přezdívku „l'architetto“ (architekt). Umí také výborně zahrávat přímé volné kopy.^[3]

Podle IFFHS byl čtyřikrát mezi třemi nejlepšími záložníky roku (v letech 2006 až 2015) a také byl čtyřikrát zařazen mezi kandidáty o cenu Zlatý míč (devátý v roce 2006, pátý v roce 2007, sedmý v roce 2012 a desátý v roce 2013).

Největší úspěchy slavil v klubu AC Milán. Za 10 let vyhrál dva tituly, jednou domácí pohár a domácí superpohár, dvakrát LM i evropský superpohár a jednou Mistrovství světa klubů. Od roku 2011 do roku 2015 působil v klubu Juventus FC, se kterým vyhrál čtyři tituly, jednou domácí pohár a dvakrát domácí superpohár.

S národním týmem má odehrál celkem 116 utkání a vstřelil 13 branek. Zúčastnil se tří MS (2006, 2010 a 2014), tří ME (2004, 2008 a 2012). Má rekord v počtu utkání za Itálii U21 (37- shodný s Bardim) i branek (15- shodný s Gilardinem).

Do mládežnického klubu Brescia Calcio se dostal v roce 1992 po odehrání několika sezon v rodném městě Flero a Voluntas Brescia. Začíná hrát na postu záložník.

V sezóně 1994/95 odehrává první utkání v prvním týmu (na posledních 10 minut utkání). Utkání odehrává v 16 letech 21. května 1995 proti Reggianě (0:2).^[4] Ale s klubem sestoupil do druhé ligy.

V následující sezonu prožil v juniorce (Primavera). Stálým členem mužstva se stává v sezoně 1996/97. Odehrál už 17 utkání a vstřelil 2 branky. První branku v kariéře vstřelil do sítě Palerma (2:3).^[5] Přispěl tak k výhře ve druhé lize. Následující sezóna byla ještě lepší. odehrál už 29 utkání a vstřelil 4 branky. Tu první vstřelil 19. října 1997 proti Vicenze (4:0).^[6] Ale opět klub sestoupil do nižší ligy. Po sezoně přestoupil do slavného klubu FC Inter Milán. Celkem za Biancazzurri odehrál 49 utkání a vstřelil 6 branek.

Hned v prvním zápase sezony 1998/99 si odbyl premiéru za Nerazzurri. Stalo se to proti Cagliari (2:2) ^[7] 19. září. Za nový klub nastoupil celkem do 32 utkání ale často ze střídačky. První utkání si zahrál i v LM, proti Realu (0:2)^[8] 16. září 1998.

V následující sezoně jej poslali na hostování do Regginy. Tady už hrál často v základní sestavě a celkem odehrál 30 utkání a vstřelil 6 branek. Po sezoně se vrátil zpět k Nerazzurri už jako vítěz ME U21.

V sezoně odehrál celkem 8 utkání a v lednu byl zapůjčen klubu ve kterém vyrůstal, Brescia Calcio. Trenér Carlo Mazzone jej postavil do záložní řady po boku Roberta Baggia. Mezi oběma hráči bylo dosaženo vynikajícího porozumění, a nakonec klub dosáhl na konci sezóny sedmé pozice, což byl vůbec nejlepší umístění. Nakonec odehrál jen 10 utkání. V dubnu si přivodil zranění.

Andrea prokázal veškerý svůj velký talent a hodnotu. Když jsme spolu hráli, vše záviselo na něm. Vždy měl velkou zásluhu na tom, že předem viděl, co se v akci může stát. Jeho vize hry, co může dělat, co může stavět, z něj dělá šampióna. Andrea má něco, co často nevidíte! (Roberto Baggio hovořil o Pirlovi v roce 2007^[9])

Klub Rossoneri jej koupil za 35 miliard lir.^[10] Po dohodě s trenérem Ancelottim hrál na pozici defenzivního záložníka. Svou premiéru v dresu Rossoneri si odbyl 20. září 2001 v zápase v poháru UEFA proti celku FK BATE (2:0).^[11]. V poháru dokráčel až do semifinále když jej vyřadil klub Borussia Dortmund. První branku vstřelil v lize 30. března 2002 do sítě Parmy (3:1).^[12]

Sezóna 2002/03 byla pro hráče vítězná v LM. V soutěži nastoupil do 13 utkání a pomohl tak k vítězství nad Juventusem.^[13] Také vyhrál v domácím poháru. V lize vstřelil 9 branek (8 bylo z penalt) to bylo nejvíc v kariéře. Od této sezóny se Andrea stává lídrem záložní řady Rossoneri.

Sezona 2003/04 začala prohrou o italský superpohár na penalty.^[14] Po této porážce Rossoneri vyhráli utkání o evropský superpohár nad Portem (1:0).^[15] V prosinci nastoupil do utkání o interkontinentální pohár proti Boce. Opět na penalty prohráli. V lize slavil svůj první vítězný titul.

V následující sezoně 2004/05 obhajoba titulu nevyšla. Sezona začala vítězně v italském superpoháru nad Laziem (3:0). V LM došel do finále, kde prohráli Liverpoolem na penalty ^[16] (Andrea penaltu neproměnil).

Sezona 2005/06 byla zakončena skandálem Calciopoli. Týkalo se to i klubu Rossoneri, které skončilo v lize na 2. místě, ale kvůli skandálu končí na 3. místě. Následující sezona pro čerstvého mistra světa začala v lize odečtem osmy bodů v tabulce. Po minulé semifinálové sezoně v LM, klub Rossoneri dostává opět do finále s anglickým klubem z Liverpoolu. Poráží jej 2:1 a Andrea získal druhé vítězství v LM.^[17] Sezonu zahrál tak výborně že v anketě o Zlatý míč skončil na 5. místě.

Sezona 2007/08 začala vítězstvím v evropském superpoháru proti Seville^[18] a na konci roku také na MS klubů.^[19] Ligu ukončil na 5. místě a to znamenalo nepostup do LM. Další sezony byly neúspěšné. Odchází trenér Ancelotti do Chelsea a také Andrea má odejít do anglického klubu, ale přestup odmítl prezident Silvio Berlusconi.^[20][21]

V sezoně 2010/11 jej pronásledovali série zranění, celkem tak odehrál 25 utkání. Vyhrál ale ligový titul. Po sezoně již nepodepisuje novou smlouvu s Rossoneri kvůli nové roli na hřišti.^[22] Za deset sezon strávených v barvách Rossoneri odehrál celkem 401 utkání a vstřelil v nich 41 branek a získal devět trofejí.

V létě 2011 zdarma přestoupil do Juventusu.^[23] Navzdory četným pochybnostem odborníků nad hráčem se nakonec Andrea stal důležitým hráčem a jeho angažovanost se ukázala jako rozhodující pro návrat na vrchol klubu Juventus FC po těžkých sezonách.

První utkání v dresu Bianconeri odehrál 11. září 2011 proti Parmě (4:1).^[24] První branku v utkání proti Catanii (3:1) 18. února 2012.^[25] V sezoně odehrál 400. utkání v lize a zakončil jí titulem. Zvítězil v anketě o nejlepšího hráče ligy. Na 4. místě se umístil v anketě o fotbalistu roku.

Sezona 2012/13 začala vítězstvím v italském superpoháru nad Neapolí. Sezonu zakončil vítězstvím (třetí v řadě) v lize. italský superpohár vyhrál i za další rok a také ligu. V LM se nedařilo a skončilo v tabulce na 3. místě zaručující se účast v EL. Postoupil do semifinále kde prohrál s portugalským klubem SL Benfica (celkem 1:2). Po sezoně byl zařazen na seznam 18 nejlepších hráčů EL.^[26]

Trenér Antonio Conte náhlé před sezonou 2014/15 odešel.^[27] Na místo něj přišel Massimiliano Allegri,^[28] právě ten trenér, který byl před třemi lety jedním z důvodů rozloučení s Rossoneri. Andrea odehrál v lize jen 20 utkání, ale i tak pomohl opět k titulu (pátý v řadě). U příležitosti jeho 36. narozenin, byl zařazen do žebříčku nejlepších deseti hráčů nad 36 let, který sestavil France Football.^[29] Následující den vyhrává italský pohár, když ve finále porazil SS Lazio. V LM se dostal do finále, ale FC Barcelona jej porazila (1:3),^[30] Ale i tak byl zařazen do All stars týmu sezony.^[31]

Po sezoně už smlouvu neprodloužil a odešel dohrát kariéru do USA. Celkem za Juventus FC odehrál 164 utkání a vstřelil 19 branek. Za čtyři roky získal sedm trofejí.

Dne 6. července 2015 oficiálně odešel do amerického klubu New York City FC.^[32] První utkání odehrál jako střídající hráč proti Orlandu (5:3) 26. července.^[33] První branku vstřelil v sezoně 2016 proti Philadelphii (3:2).^[34] Ve třetí sezoně odehraje jen 16 utkání kvůli častým zraněním. Po sezoně oznamuje konec hráčské kariéry.^[35][36] Poslední utkání odehrál v play off jako střídající hráč v poslední minutě utkání proti Columbusu (2:0).^[37] Za klub odehrál za tři roky celkem 62 utkání a vstřelil jednu branku.

Reprezentoval již v mládežnických výběrech. Byl členem týmu, jenž zvítězil na ME U21 2000 na Slovensku. Ve finále proti Česku vstřelil obě branky svého týmu a zařídil tak vítězství 2:1.^[38] Byl také vyhlášen nejlepším hráčem turnaje^[39] a se třemi góly se stal i nejlepším kanonýrem.^[40][41]

Na Letní olympiádě v roce 2004 v Řecku získal bronzovou medaili.^[42] V dresu seniorské reprezentace se stal v roce 2006 mistrem světa. V červnu 2013 se zúčastnil Konfederačního poháru FIFA, kde v úvodním zápase vstřelil krásný gól z přímého kopu proti Mexiku.^[43] Itálie soupeře porazila 2:1, pro Pirla to byl jubilejní stý zápas v dresu národního A-týmu.^[44]

Za národní tým nastoupil poprvé 7. září 2002 ve věku 23 let proti Ázerbájdžánu (2:0).^[45] Trenér Trapattoni si jej hodně oceňoval. Nominoval jej na ME, zde oblékl dres s číslem 21, který ho doprovázel celou kariéru.

Trenér pro MS 2006 byl jmenován Marcello Lippi a i ten na Andreu spoléhal. Na turnaji odehrál všechny zápasy a ve finále pomohl porazit Francii (1:1, 6:5 na penalty) proměněnou penaltou. Byl zvolen třetím nejlepším hráčem turnaje.

Zúčastnil i dalších turnajů (ME 2008, KP 2009 a MS 2010). Ale dalšího úspěchu se dočkal až na turnaji ME 2012 kde odehrál všech šest utkání Itálie na šampionátu při její cestě do finále. V základní skupině C to byly postupně zápasy se Španělskem (remíza 1:1, nahrával na vedoucí gól Di Natalemu)^[46], Chorvatskem (rovněž 1:1, vstřelil gól z přímého kopu)^[47] a Irskem (výhra Itálie 2:0, přihrával na vedoucí gól Antonio Cassanovi).^[48] Ve čtvrtfinále absolvoval zápas s Anglií, který se musel rozhodnout až v penaltovém rozstřelu. Andrea zakončil svůj pokus ve stylu Antonína Panenky a rozstřel skončil výsledkem 4:2 pro Italy.^[49] V semifinále byl u výhry Itálie nad mírně favorizovaným Německem 2:1.^[50] Ve finále musel se spoluhráči čelit nejlepšímu týmu turnaje Španělsku, které nakonec Itálii deklasovalo poměrem 4:0. Andrea získal s národním týmem stříbro.^[51]

Kapitánskou pásku poprvé navlékl 3. září 2010 proti Estonsku (2:1).^[52] A nosil ji i na MS 2014 konané v Brazílii. Po špatných výsledcích se reprezentace nedostalo přes skupinu do vyřazovacích bojů. Poslední utkání odehrál proti Maltě (1:0) ^[53] 3. září 2015. Celkem odehrál za národní tým 116 utkání a vstřelil 13 branek.

I přes to, že prohlásil na konci své fotbalové kariéry - „Nikdy nebudu trenérem“ - stal se 27. září 2018 díky získání trenérské licence UEFA A, trenérem. První zkušenost měl získat v klubu Juventus FC U23 hrající třetí ligu.^[54] Jenže 8. srpna vystřídal na lavičce prvního týmu trenéra Maurizia Sarriho. Stále mu ale chyběla licence UEFA Pro, nezbytná pro vedení klubů v 1. lize. Získal ji před začátkem sezony.^[55]

ME + MS

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	2004	2 zápas ve skupině	18. 6.	Švédsko	90	0	1:1[57]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Bulharsko	90	0	2:1[58]
	2006	1 zápas ve skupině	12. 6.	Ghana	90	1	2:0[59]
		2 zápas ve skupině	17. 6.	USA	90	0	1:1[60]
		3 zápas ve skupině	22. 6.	Česko	90	0	2:0[61]
		Osmifinále	26. 6.	Austrálie	90	0	1:0[62]
		Čtvrtfinále	30. 6.	Ukrajina	68	0	3:0[63]
		Semifinále	4. 7.	Německo	120	0	2:0 v (prodl.)[64]
		Finále	9. 7.	Francie	120	0	1:1 (6:5 na pen.)[65]
	2008	1 zápas ve skupině	9. 6.	Nizozemí	90	0	0:3[66]
		2 zápas ve skupině	13. 6.	Rumunsko	90	0	1:1[67]
		3 zápas ve skupině	17. 6.	Francie	55	1	2:0[68]
	2010	3 zápas ve skupině	24. 6.	Slovensko	34	0	2:3[69]
	2012	1 zápas ve skupině	10. 6.	Španělsko	90	0	1:1[70]
		2 zápas ve skupině	14. 6.	Chorvatsko	90	1	1:1[71]
		3 zápas ve skupině	18. 6.	Irsko	90	0	2:0[72]
		Čtvrtfinále	24. 6.	Anglie	120	0	0:0 (4:2 na pen.)[73]
		Semifinále	28. 6.	Německo	90	0	2:1[74]
		Finále	1. 7.	Španělsko	90	0	0:4[75]
	2014	1 zápas ve skupině	15. 6.	Anglie	90	0	2:1[76]
		2 zápas ve skupině	20. 6.	Kostarika	90	0	0:1[77]
		3 zápas ve skupině	24. 6.	Uruguay	90	0	0:1[78]

Letní olympijské hry

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Itálie	2000	1 zápas ve skupině	13. 9.	Austrálie	90	1	1:0[79]
		3 zápas ve skupině	19. 9.	Nigérie	90	0	1:1[80]
		Čtvrtfinále	23. 9.	Španělsko	90	0	0:1[81]
	2004	1 zápas ve skupině	12. 8.	Ghana	90	0	2:2[82]
		2 zápas ve skupině	15. 8.	Japonsko	90	1	3:2[83]
		3 zápas ve skupině	18. 8.	Paraguay	71	0	0:1[84]
		Čtvrtfinále	21. 8.	Mali	120	0	1:0 v (prodl.) [85]
		Semifinále	24. 8.	Argentina	90	0	0:3[86]
		Zápas o 3. místo	27. 8.	Irák	90	0	1:0[87]

Góly Andrey Pirla za A-mužstvo Itálie

	Datum	Stadion	Soupeř	Skóre (min.)[p. 1]	Výsledek	Soutěž
010	30. 5. 2004	Radès, Tunisko	Tunisko	00:3 00(85.)	0:4	přátelský zápas[88]
02	26. 3. 2005	Stadio Giuseppe Meazza, Milán, Itálie	Skotsko	01:0 00(35.)	2:0	kvalifikace na MS 2006[89]
03	26. 3. 2005	Stadio Giuseppe Meazza, Milán, Itálie	Skotsko	02:0 00(85.)	2:0	kvalifikace na MS 2006[89]
04	17. 8. 2005	Lansdowne Road, Dublin, Irsko	Irsko	00:1 00(10.)	1:2	přátelský zápas[90]
05	12. 6. 2006	AWD-Arena, Hannover, Německo	Ghana	01:0 00(40.)	2:0	MS 2006[91]
06	13. 10. 2007	Stadio Luigi Ferraris, Janov, Itálie	Gruzie	01:0 00(44.)	2:0	kvalifikace na Euro 2008[92]
07	17. 6. 2008	Letzigrund, Curych, Švýcarsko	Francie	00:1 00(25.)	0:2	Euro 2008[93]
08	28. 3. 2009	Podgorica, Černá Hora	Černá Hora	00:1 00(11.)	0:2	kvalifikace na MS 2010[94]
09	7. 9. 2010	Stadio Artemio Franchi, Florencie, Itálie	Faerské ostrovy	05:0 00(90.)	5:0	kvalifikace na Euro 2012[95]
10	14. 6. 2012	Městský stadion, Poznaň, Polsko	Chorvatsko	01:0 00(39.)	1:1	Euro 2012[96]
11	12. 10. 2012	Stadion Hrazdan, Jerevan, Arménie	Arménie	00:1 00(11.)	1:3	kvalifikace na MS 2014[97]
12	31. 5. 2013	Stadio Renato Dall'Ara, Bologna, Itálie	San Marino	03:0 00(50.)	4:0	přátelský zápas[98]
13	16. 6. 2013	Estádio do Maracanã, Rio de Janeiro, Brazílie	Mexiko	00:1 00(27.)	1:2	Konfederační pohár FIFA 2013[43]

(c) Football.ua, CC BY-SA 3.0

• 6× vítěz italské ligy (2003/04, 2010/11, 2011/12, 2012/13, 2013/14, 2014/15)
• 1x vítěz 2. italské ligy (1996/97)
• 2× vítěz italského poháru (2002/03, 2014/15)
• 3× vítěz italského superpoháru (2004, 2012, 2013)
• 2× vítěz Ligy mistrů (2002/03, 2006/07)
• 2× vítěz evropského superpoháru (2003, 2007)
• 1× vítěz mistrovství světa klubů (2007)

• 3× na MS (2006 – zlato, 2010, 2014)
• 3× na ME (2004 2008, 2012 - stříbro)
• 2× na ME 21 (2000 – zlato, 2002 – bronz)
• 2× na OH (2000, 2004 – bronz)
• 1× na konfederačním poháru (2009)

• 1× nejlepší střelec na ME U21 (2000 – 3 góly)
• 1× nejlepší hráč na ME U21 (2000)
• All Stars Team MS (2006)
• All Stars Team ME (2012)
• Tým roku podle UEFA – 2012^[99]
• All Stars Team LM (2014/15)
• All Stars Team EL (2013/14)
• All Stars Team FIFPro (2006)
• Nejlepší jedenáctka podle ESM – 2011/12^[100]
• Tým roku Serie A – 2011/12,^[101] 2012/13,^[102] 2013/14,^[103] 2014/15^[104]
• Nejlepší hráč Serie A (2012, 2013, 2014)
• vítěz ankety Guerin d'oro (2012)
• Uveden do síně slávy Italského fotbalu (2019)
• Zlatý míč - nejlepší tým (2020)

Řád zásluh o Italskou republiku (27.9. 2004) z podnětu Prezidenta Itálie

Zlatý límec pro sportovní zásluhy (23.10. 2006)

Řád zásluh o Italskou republiku (12.12. 2006) z podnětu Prezidenta Itálie

V dubnu 2014 vyšla jeho autobiografická kniha I Think, Therefore I play (česky Myslím, tedy hraji - parafráze známého výroku „Myslím, tedy jsem“ francouzského filosofa René Descartese), v níž shrnuje zajímavosti ze své fotbalové kariéry. Přiznává v ní mj. obrovské zklamání po prohraném finále Ligy mistrů 2004/05 proti anglickému klubu Liverpool FC, kde AC Milán ztratil po poločase tříbrankové vedení a nakonec podlehl v penaltovém rozstřelu.^[105]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrea Pirlo na italské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrea Pirlo na Wikimedia Commons
• Profil trenéra na Transfermarkt.com (německy)
• Profil hráče na Transfermarkt.com (německy)
• Andrea Pirlo na National-football-teams.com (anglicky)
• Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu Archivováno 13. 10. 2014 na Wayback Machine., eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
• Andrea Pirlo v databázi Olympedia (anglicky)