Andrea Vavassori
Andrea Vavassori | |
---|---|
Andrea Vavassori ve Wimbledonu 2023 | |
Přezdívka | Wave[1] |
Stát | Itálie |
Datum narození | 5. května 1995 (29 let)[2] |
Místo narození | Turín, Itálie[2] |
Bydliště | Pinerolo, Itálie |
Výška | 191 cm[2] |
Hmotnost | 80 kg[2] |
Profesionál od | 2014[2] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 1 844 068 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 8–11 |
Nejvyšší umístění | 128. místo (19. června 2023) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo kvalifikace (2024) |
French Open | 2. kolo (2023) |
Wimbledon | 1. kolo (2022) |
US Open | 2. kolo kvalifikace (2023) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 84–61 |
Tituly | 4 ATP, 16 challengerů, 12 ITF |
Nejvyšší umístění | 10. místo (10. června 2024) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | finále (2024) |
French Open | finále (2024) |
Wimbledon | 2. kolo (2022, 2023) |
US Open | 3. kolo (2022) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2024) |
French Open | 2. kolo (2024) |
Wimbledon | 2. kolo (2023) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 15. června 2024
Andrea Vavassori (* 5. května 1995 Turín) je italský profesionální tenista. Na grandslamu prohrál v páru s krajanem Simonem Bolellim finále čtyřhry Australian Open 2024 a French Open 2024.[3][4] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet osm titulů ve čtyřhře.[5]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2023 na 128. místě a ve čtyřhře v červnu 2024 na 10. místě. Trénuje ho Davide Vavassori.[1][2]
Tenisová kariéra
Na okruhu ATP Tour debutoval květnovým mastersem Internazionali BNL d'Italia 2018 v Římě, po zisku divoké karty do čtyřhry s krajanem Julianem Ocleppem. V prvním kole podlehli uruguaysko-španělské dvojici Pablo Cuevas a Marcel Granollers. Do zářijového debla Internazionali BNL d'Italia 2020 vstoupil s Lorenzem Sonegem výhrou nad druhým světovým párem Rajeev Ram a Joe Salisbury, než je ve čtvrtfinále zastavili Australan John Peers s Novozélanďanem Michaelem Venusem.[6]
Premiérové semifinále si zahrál po boku krajana Salvatoreho Carusa v lednové čtyřhře Antalya Open 2021. Do finále je však nepustili nejvýše nasazení Chorvaté Nikola Mektić s Matem Pavićem. První účast ve finále proměnil v titul, když se Sonegem ovládli cagliarskou čtyřhru Sardegna Open 2021. V závěrečném duelu zdolali italsko-argentinské turnajové dvojky Simona Bolelliho a Andrése Molteniho po dvousetovém průběhu a stali se první italskou dvojicí, která vyhrála turnaj na italské půdě od Braccialiho s Galimbertim na Milan Indoor 2005.[7]
Dvouhru na túře ATP si poprvé zahrál na listopadovém Stockholm Open 2021, kde prošel kvalifikací. Na úvod singlové soutěže porazil dalšího kvalifikanta Pavla Kotova, než jej vyřadil pozdější finalista Denis Shapovalov z Kanady. Do čtvrtfinále dvouhry se premiérově probojoval na antukovém Grand Prix Hassan II 2023 v Marrákeši opět po zvládnutí kvalifikačního síta. Po třísetových výhrách nad světovou devětapadesátkou Nicolásem Jarrym a třiaosmdesátkou Jaumem Munarem skončil na raketě třicátého muže žebříku Daniela Evanse.[6]
V hlavní soutěži grandslamu se poprvé představil v mužském deblu Australian Open 2021, kde se Sonegem vypadli ve druhém kole. Singlový major si zahrál ve Wimbledonu 2022 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěru vyřadil Zdeňka Koláře. V úvodním wimbledonském kole však nenašel recept na dvacátého třetího nasazeného Američana Francese Tiafoea.[6] Z kvalifikace opět postoupil na French Open 2023, kde otočil úvodní duel dvouhry z nepříznivého stavu 0–2 na sety proti světové sedmatřicítce Miomiru Kecmanovićovi. Zbylé tři sady vyhrál vždy v tiebreaku, když srbský soupeř nevyužil pět mečbolů. Ve třetí zkrácené hře Vavassori odvrátil čtyři mečboly a závěrečný supertiebreak ovládl poměrem míčů 11:9. Časem 5 hodin a 10 minut se jednalo o druhý nejdelší zápas odehrané části sezóny.[8][9] Ve druhém kole však podlehl Argentinci z třetí světové stovky Genaru Albertu Olivieriovi.[10]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 2 (0–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2024 | Australian Open | tvrdý | Simone Bolelli | Rohan Bopanna Matthew Ebden | 6–7(0–7), 5–7 |
Finalista | 2024 | French Open | antuka | Simone Bolelli | Marcelo Arévalo Mate Pavić | 5–7, 3–6 |
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 9 (4–5)
|
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | duben 2021 | Cagliari, Itálie | antuka | Lorenzo Sonego | Simone Bolelli Andrés Molteni | 6–3, 6–4 |
Finalista | 1. | duben 2022 | Marrákeš, Maroko | antuka | Jan Zieliński | Rafael Matos David Vega Hernández | 1–6, 5–7 |
Vítěz | 2. | březen 2023 | Santiago, Chile | antuka | Andrea Pellegrino | Thiago Seyboth Wild Matías Soto | 6–4, 3–6, [12–10] |
Vítěz | 3. | duben 2023 | Marrákeš, Maroko | antuka | Marcelo Demoliner | Alexander Erler Lucas Miedler | 6–4, 3–6, [12–10] |
Finalista | 2. | červen 2023 | Halle, Německo | tráva | Simone Bolelli | Marcelo Melo John Peers | 6–7(3–7), 6–3, [6–10] |
Finalista | 3. | červenec 2023 | Umag, Chorvatsko | antuka | Simone Bolelli | Blaž Rola Nino Serdarušić | 6–4, 6–7(2–7), [13–15] |
Finalista | 4. | leden 2024 | Australian Open, Melbourne, Austrálie | tvrdý | Simone Bolelli | Rohan Bopanna Matthew Ebden | 6–7(0–7), 5–7 |
Vítěz | 4. | únor 2024 | Buenos Aires, Argentina | antuka | Simone Bolelli | Marcel Granollers Horacio Zeballos | 6–2, 7–6(8–6) |
Finalista | 5. | červen 2024 | French Open, Paříž, Francie | antuka | Simone Bolelli | Marcelo Arévalo Mate Pavić | 5–7, 3–6 |
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Legenda |
---|
Challengery (16 Č) |
ITF (12 Č) |
Čtyřhra (28 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | únor 2016 | Sunderland, Spojené království | tvrdý (h) | George von Massow | Lloyd Glasspool Joshua Ward-Hibbert | 7–5, 6–3 |
2. | březen 2016 | Trento, Itálie | koberec (h) | Riccardo Sinicropi | Jonathan Kanar Hugo Voljacques | 6–2, 6–1 |
3. | květen 2016 | Frascati, Itálie | antuka | Riccardo Sinicropi | Tuna Altuna Adelchi Virgili | 4–6, 6–3, [10–1] |
4. | červen 2016 | Harare, Zimbabwe | tvrdý | Hugo Nys | Benjamin Lock Courtney John Lock | 6–3, 6–3 |
5. | srpen 2016 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Luca Pancaldi | Marek Jaloviec Tomáš Papik | 6–7(5–7), 7–6(12–10), [10–6] |
6. | srpen 2016 | Piombino, Itálie | tvrdý | Jacopo Stefanini | Hugo Grenier Yannick Jankovits | 6–3, 6–4 |
7. | červen 2017 | Padova, Itálie | antuka | Julian Ocleppo | Franco Agamenone Facundo Mena | 4–6, 6–1, [10–8] |
8. | červen 2017 | Bergamo, Itálie | antuka | Walter Trusendi | Franco Agamenone Fernando Romboli | 6–1, 3–6, [13–11] |
9. | červenec 2017 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Julian Ocleppo | Nathaniel Lammons Bernardo Saraiva | 2–6, 6–3, [10–8] |
10. | říjen 2017 | Santa Margherita di Pula, Itálie | antuka | Walter Trusendi | Hunter Johnson Yates Johnson | 7–6(7–3), 6–3 |
11. | listopad 2017 | Santa Margherita di Pula, Itálie | antuka | Alessandro Motti | Marc Fornell Mestres Federico Gil | 3–6, 6–4, [10–8] |
1. | listopad 2017 | Andria, Itálie | tvrdý (h) | Lorenzo Sonego | Sander Arends Sander Gillé | 6–3, 3–6, [10–7] |
12. | únor 2018 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Julian Ocleppo | Marek Gengel David Poljak | 7–5, 6–4 |
2. | duben 2018 | Francavilla, Itálie | antuka | Julian Ocleppo | Ariel Behar Máximo González | 7–6(7–5), 7–6(7–3) |
3. | červenec 2018 | Milán, Itálie | antuka | Julian Ocleppo | Gonzalo Escobar Fernando Romboli | 4–6, 6–1, [11–9] |
4. | červenec 2018 | San Benedetto, Itálie | antuka | Julian Ocleppo | Sergio Galdós Federico Zeballos | 6–3, 6–2 |
5. | červen 2019 | Poznaň, Polsko | antuka | David Vega Hernández | Pedro Martínez Mark Vervoort | 6–4, 6–7(4–7), [10–6] |
6. | listopad 2020 | Maia, Portugalsko | antuka (h) | Zdeněk Kolář | Lloyd Glasspool Harri Heliövaara | 6–3, 6–4 |
7. | březen 2021 | Lugano, Švýcarsko | tvrdý (h) | Andre Begemann | Denys Molčanov Serhij Stachovskyj | 7–6(13–11), 4–6, [10–8] |
8. | září 2021 | Tulln, Rakousko | antuka | Dustin Brown | Rafael Matos Felipe Meligeni Alves | 7–6(7–5), 6–1 |
9. | říjen 2021 | Neapol, Itálie | antuka | Dustin Brown | Mirza Bašić Nino Serdarušić | 7–5, 7–6(7–5) |
10. | březen 2022 | Zadar, Chorvatsko | antuka | Zdeněk Kolář | Franco Agamenone Manuel Guinard | 3–6, 7–6(9–7), [10–6] |
11. | červenec 2022 | Verona, Itálie | antuka | Luis David Martínez | Juán Ignácio Galarza Tomás Lipovšek Puches | 7–6(7–4), 3–6, [12–10] |
12. | srpen 2022 | Cordenons, Itálie | antuka | Dustin Brown | Ivan Sabanov Matej Sabanov | 6–4, 7–5 |
13. | září 2022 | Štětín, Polsko | antuka | Dustin Brown | Roman Jebavý Adam Pavlásek | 6–4, 5–7, [10–8] |
14. | září 2022 | Janov, Itálie | antuka | Dustin Brown | Roman Jebavý Adam Pavlásek | 6–2, 6–2 |
15. | listopad 2023 | Valencie, Španělsko | antuka | Andrea Pellegrino | Daniel Rincón Oriol Roca Batalla | 6–2, 6–4 |
16. | listopad 2023 | Maia, Portugalsko | antuka (h) | Marco Bortolotti | Fernando Romboli Szymon Walków | 6–4, 3–6, [12–10] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrea Vavassori na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Andrea Vavassori | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Andrea Vavassori na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 15. června 2024
- ↑ Rohan Bopanna becomes oldest man to win major title at Australian Open. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-01-27 [cit. 2024-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Arevalo/Pavic win Roland Garros doubles title, Pavic completes Golden Slam. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-06-08 [cit. 2024-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Andrea Vavassori na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 15. června 2024
- ↑ a b c Andrea Vavassori | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sonego Completes First Part Of Potential Cagliari Title Double, Wins Team Crown With Vavassori [online]. ATP Tour, Inc., 2021-04-11 [cit. 2021-04-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 5 Hours, 5 MPs Saved & A Moment To Remember For Andrea Vavassori. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-30 [cit. 2023-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vavassori wins epic encounter with Kecmanovic. Tennis Majors [online]. 2023-05-30 [cit. 2023-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tennis, ATP – Roland-Garros 2023: Olivieri sees off Vavassori. Tennis Majors [online]. 2023-06-01 [cit. 2023-08-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrea Vavassori na Wikimedia Commons
- Andrea Vavassori na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Andrea Vavassori na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Andrea Vavassori na Instagramu
Média použitá na této stránce
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Bolivia* | |
---|---|
country | Template:I18n/Republic of Bolivia |
used by | Bolivia |
from | 1851 |
until | Present |
created by | Government of Bolivia |
format | 15:22 |
shape | rectangular |
colours | červená, žlutá, zelená
flag has 3 horizontal stripes |
other characteristics | A horizontal tricolor of red, yellow and green. |
Finská vlajka
Flag of Jamaica. “The sunshine, the land is green, and the people are strong and bold” is the symbolism of the colours of the flag. GOLD represents the natural wealth and beauty of sunlight; GREEN represents hope and agricultural resources; BLACK represents the strength and creativity of the people. The original symbolism, however, was "Hardships there are, but the land is green, and the sun shineth", where BLACK represented the hardships being faced.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.