Andrej Andrejevič Vozněsenskij

Andrej Andrejevič Vozněsenskij
(c) Kremlin.ru, CC BY 4.0
Narození	12. května 1933 Moskva
Úmrtí	1. června 2010 (ve věku 77 let) Pěredělkino
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Povolání	básník, malíř, textař, tiskař a spisovatel
Alma mater	Moskevský architektonický institut
Žánr	poezie
Ocenění	Státní cena SSSR (1978) Řád rudého praporu práce (1983) Zlatý věnec (1984) Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy (2004) Řád Za zásluhy o vlast 2. třídy (2008) … více na Wikidatech
Podpis
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Andrejevič Vozněsenskij (rusky Андрей Андреевич Вознесенский; 12. května 1933 Moskva – 1. června 2010, Moskva) byl ruský básník, okrajově též prozaik, občanským povoláním architekt.

V období chruščovovského tání mu bylo dovoleno cestoval na Západ, kde předčítal na stadionech a setkal se s Bobem Dylanem, Jean-Paulem Sartrem, Marilyn Monroe, Allenem Ginsbergem, Martinem Heideggerem, Henry Moorem a Jacqueline Kennedyovou.^[1] V roce 1968 odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.^[2] Kromě oficiálních nakladatelství publikoval také v nezávislém almanachu Metropol. Vozněsenskij má kratičkou roli v oceňovaném filmu Moskva slzám nevěří – hraje sám sebe^[3] při pouliční básnické recitaci.

Jeho otec Andrej Nikolajevič Vozněsenskij byl ředitelem Ústavu vodních problémů Akademie věd. Manželkou Vozněsenského byla spisovatelka Zoja Boguslavská.

Dílo

Snažil se zachytit dobu od konce 50. do počátku 60. let. Debutoval roku 1958. Jeho literárními vzory byli Boris Pasternak a Vladimir Vladimirovič Majakovskij.

Jeho básně byly vícekrát dramatizovány a zhudebněny, zpívali je mj. i Alla Pugačova a Vladimir Vysockij. Napsal libreto rockové opery Juno a Avos.

Sbírky:

• Mistři – 1959, poema
• Parabola – 1960
• Mozaika – 1960
• Trojúhelníková hruška – 1962
• Pomeranče na sněhu
• Levé křídlo
• Longjumeau – 1963, poema
• Achillovo srdce – 1966
• Stín zvuku – 1970
• Mistr vitráže – 1976
• Hrob – 1987

Ocenění

Vedle státních vyznamenání byl oceněn tím, že po něm byla r. 1976 pojmenována planetka (3723) Voznesenskij. Robert Lowell označil Vozněsenského za jednoho z největších básníků své generace.^[4]

Reference

Související články

• Zpívaná, recitovaná a experimentální poezie
• Seznam ruských spisovatelů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Andrejevič Vozněsenskij na Wikimedia Commons
• Osoba Andrey Voznesensky ve Wikicitátech (anglicky)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Andrej Andrejevič Vozněsenskij