Andrej Bělocvětov

Andrej Bělocvětov
Narození	8. října 1923 Praha Československo Československo
Úmrtí	19. dubna 1997 (ve věku 73 let) Praha Česko Česko
Povolání	malíř, výtvarník a grafik
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Bělocvětov, původním jménem Andres Belotsvetov – Theakston (8. října 1923 Praha – 19. dubna 1997 Praha) byl český malíř a grafik.

Biografie

Pocházel z rodiny bohatého podnikatele a klavírní virtuózky, kteří se seznámili v Argentině. Druhé příjmení Theakston zdědil po babičce, britské šlechtičně. Andrej se narodil v Praze, kam jeho rodiče odjeli na delší studijní a pracovní pobyt. Po třech letech se však rozešli a otec se vrátil do USA, odkud ještě nějakou dobu rodinu finančně podporoval.

Andrej Bělocvětov navštěvoval ruské gymnázium v Praze, kde se seznámil s Grigorijem Musatovem, současně studoval soukromě malbu u Nechlebova, žáka Nikolaje Bakulina, a v letech 1938–40 na grafické škole v Praze u prof. J. Solara a také G. Musatova.^[1]

Roku 1941 se seznámil s fotografem Josefem Sudkem, se kterým ho pak spojovalo celoživotní přátelství. Sudek byl také předním sběratelem Bělocvětovových obrazů. Díla mladého umělce obdivovali kromě Sudka také malíř Jan Zrzavý a sochař Karel Lidický. Na jejich doporučení se Bělocvětov v letech 1943–48 každoročně účastnil výstav Umělecké besedy.^[2] Za války se stýkal s okruhem Spořilovských surrealistů a v květnu 1945 se zapojil do pražského povstání. Hned po válce byl bez zkoušek přijat na AVU a stal se žákem Vlastimila Rady a Emila Mináře, po roce ji však sám opustil, protože zjistil, že pro jeho další umělecký vývoj už není akademie žádným přínosem.

Roku 1949 se seznámil se Stanislavou Pavlíkovou a následujícího roku se jim narodila dcera Andrea (Gradiva). Již před válkou odmítli Bělocvětov a jeho matka optovat pro argentinský fašistický režim, proto byli zbaveni argentinského státního občanství – válku přečkali s Nansenovým pasem. Po válce se Bělocvětov opakovaně a marně pokoušel získat české státní občanství. Nejenom, že mu úřady tuto žádost zamítly, ale později mu, jako cizinci, odmítly dát i povolení k sňatku (toto povolení on a Stanislava získali až o mnoho let později).^[3] Roku 1952 získal ateliér v domě sousedícím s ateliérem Hany Wichterlové. Přes ulici se nacházel ateliér Josefa Sudka, kam Bělocvětov často docházel na návštěvu i na Sudkovy hudební úterky.

Koncem 50. let se stal členem skupiny Máj 57 a vystavoval s ní do roku 1965. V 70. letech byl čestným předsedou Žižkovské avantgardy. Vlivem svých občanských i uměleckých postojů, především neochotě ke kompromisům, se ocitl v izolaci a nesměl samostatně vystavovat. Přestože se téma smrti vyskytuje v celé malířově tvorbě, jeho obrazy se v posledních letech života (celá 90. léta) vyznačují neobyčejnou mírou vitality. Zemřel v době, kdy jeho dílo začínalo být oceňováno.

Dílo

Bělocvětov byl nadaným malířem a již roku 1942 vystavil s Uměleckou besedou Autoportrét, který vytvořil jako sedmnáctiletý. Za války si vydělával portréty na zakázku. Po své matce zdědil absolutní sluch a tento talent se projevil i v jeho malířské tvorbě jako synestezie (barevné slyšení).

Kontinuita vývoje umělcovy tvorby je dobře patrná z následujícího rozdělení na období a styly:

• V průběhu 40. let se věnoval hlavně zátiší a portrétu, ale maloval i krajinu – jsou patrné vlivy impresionismu, expresionismu a kubismu.
• Na přelomu 40. a 50. let vstoupil do období magického realismu a surrealismu, maloval velkoplošná novoklasicistní plátna i kubizující portréty.
• Na konci 50. let a v 60. letech se začal zabývat gestickou malbou, abstraktním expresionismem – je inspirován Pollockovou technikou drippingu, které dodává vlastní figurativní obsah.
• V 70. letech začal s velkou postmoderní syntézou dosavadních stylů, dával jim stále novou formu, tato tendence pokračovala v dalších letech s invencí, které léty neubývalo, naopak byla stále originálnější a objevnější.
• V 80. letech po nějakou dobu z různých důvodů téměř nepracoval. Zhoršil se jeho zdravotní stav, upadl do hluboké deprese, vrátil se však s novou silou a tvořil veliké cykly – jeho tvorba vynikala maximální úsporností a blížila se ke svému vrcholu.
• V období 90. let maloval obrazy plné poezie, rozmanitě stylizovaných tvarů a zářivých barev s lehkou hravostí a bravurou, ke které dospěl dlouholetou usilovnou prací, nevyhýbající se experimentu. Na tomto základě dokázal zúročit svůj mimořádný talent a vytvořit nové, svébytně smysluplné hodnoty.

Zastoupení ve sbírkách

• Národní galerie v Praze
• Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK)
• Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
• Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
• Galerie umění Karlovy Vary
• Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
• Galerie Klatovy / Klenová
• Galerie výtvarného umění v Ostravě
• Muzeum umění Olomouc
• Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně
• Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
• Galerie výtvarného umění v Hodoníně
• Oblastní galerie v Liberci
• Galerie výtvarného umění v Náchodě

Výstavy

Autorské

• 1958 Galerie U Řečických Praha
• 1965 Galerie Nová síň Praha
• 1984 ÚKDŽ (Národní dům, Praha) – práce z let 1980–84, po 19letém zákazu samostatných výstav, další samostatná výstava
• 1986 Galerie bratří Čapků Praha
• 1986 Okresní muzeum Jindřichův Hradec
• 1987 Okresní muzeum a galerie Jičín
• 1991 Galerie bratří Čapků Praha
• 1996 Lichtenštejnský palác Praha
• 1997 Galerie bratří Čapků Praha
• 1997 Galerie umění Karlovy Vary
• 1998 České centrum Bratislava
• 1999 Galerie U prstenu Praha
• 2001 Galerie 9 Praha
• 2006 Galerie kritiků Praha
• 2008/2009 Galerie Masné krámy, Plzeň (retrospektivní výstava 1939–1997)
• 2011 Nadhledy A. Bělocvětova, Komorní Hrádek
• 2012 Galerie U Betlemské kaple, Praha
• 2012 Dvořákova síň, Rudolfinum, Praha
• 2014 Obrazárna Špejchar, Želeč
• 2016 Topičův salon, Praha - křest knihy "Hudba absolutna"
• 2019 Galerie 9, opětovná prezentace knihy "Hudba absolutna"

Skupinové

• 1943–48 každoročně Umělecká beseda Praha
• 1957, 1958, 1963 Skupina Máj 57 Praha
• 1967 České moderní malířství, zámek Nelahozeves
• 1967 1. pražský salon, Bruselský pavilon Praha
• 1974 České malířství XX. století, Oblastní galerie Liberec
• 1985 Vyznání života a míru, Praha a Bratislava
• 1988 Salon pražských výtvarných umělců, Park kultury a oddechu J. Fučíka Praha
• 1989 Jan Sudek, sběratel českého moderního umění, Galerie moderního umění Roudnice nad Labem (stejná výstava v témže roce ve Východočeské galerii Pardubice a galerii výtvarného umění Most.
• 1991 český informel, Galerie V. Špály Praha
• 1999 Umění zrychleného času, Praha a Galerie výtvarného umění Cheb
• 2003 Umění je abstrakce, Jízdárna Pražského hradu, Uměleckoprůmyslové muzeum Brno a Salon Kabinet Olomouc
• 2007 Moderní a poválečné umění, Galerie Louvre, Praha

Odkazy

Reference

Katalogy (výběr)

• Andrej Bělocvětov: Obrazy a kresby, Toman Prokop Hugo, kat. 12 s., ČFVU Praha, 1958
• Bělocvětov, Pondělíček I, kat. 4 s., Galerie Nová síň Praha, 1965
• Obrazy Andreje Bělocvětova: Průřez tvorbou za 45 let, Kořán I, kat. 20 s., Okresní muzeum Jindřichův Hradec, 1986
• Andrej Bělocvětov: Pomník vůle a úzkosti, Franz V, Svoboda P, kat. 28 s., Státní galerie výtvarného umění, Most, 1996
• Andrej Bělocvětov, Knížák M, Šimon P, kat. 130 s., Galerie kritiků Praha, 2006
• Andrej Bělocvětov 1923 - 1997: I. obrazy, Brozman D, Klusák J, kat. 169+5 s., Zámek Týnec, 2008
• Andrej Bělocvětov 1923 - 1997: II. kresby, Brozman D, Pospiszyl T, Šrejma J, kat. 115+7 s., Zámek Týnec, 2008
• Nadhledy Andreje Bělocvětova, Pilařová A, Šmidrkal P, Vobůrka P, Zgustová M, kat. 88 s., Komorní hrádek Chocerady, 2011
• Osamělá pouť Andreje Bělocvětova, Pilařová A, Šmidrkal P, kat. 24 s., Špejchar Želeč, muzeum a obrazárna, 2014
• RevueArt-2017/č.2_(s42-49) Portrét Andreje Bělocvětova, A. Pilařová Belotsvetová
• RevueArt-2017/č.3_(s19-21) Portrét Andreje Bělocvětova (druhá část), Kritické vědomí o ideálu, A. Pilařová Belotsvetová

Literatura

• Andrea Pilařová Belotsvetová: Bělocvětov - Hudba absolutna (A. Bělocvětov: obrazy, kresby, deníky, Sudkovy fotografie, Stanislava Belotsvetová: básně, A. Pilařová Belotsvetová: text knihy) 2016
• Brozman D: Andrej Bělocvětov 1923–1997: I. obrazy
• Pospiszyl T: Andrej Bělocvětov 1923–1997: II. kresby
• Josef Šrejma, Andrej Bělocvětov - Theakston 1923–1997, Diplomová práce, Ústav pro dějiny umění, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2009
• Mahulena Nešlehová: Poselství jiného výrazu, Artefakt Praha 1997
• Marie Klimešová: Roky ve dnech, Galerie hl. města Prahy 2010
• Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha 1995
• Nový slovník čs. výtvarného umění
• Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1997 Chagall Ostrava

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Bělocvětov na Wikimedia Commons
• Stránky malíře Andreje Bělocvětova - obsahují mj. postupně vytvářený soupis děl
• Videozáznam přednášky: Eukarpia 2018 - O díle a duchovních principech tvorby Andreje Bělocvětova
• Andrej Bělocvětov v informačním systému abART
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Andrej Bělocvětov
• Sophistica Gallery: Andrej Bělocvětov