Andrej Gjurič

PhDr. Andrej Gjurič
Poslanec České národní rady
Ve funkci: 1990 – 1992[1]
Poslanec Poslanecké sněmovny
Ve funkci: 1993 – 1996
Ve funkci: 1998 – 1998
Stranická příslušnost
Členství	Občanské fórum ODS (1991-98) US (1998-)
Narození	29. listopadu 1938 Praha Československo Československo
Úmrtí	27. září 2015 (ve věku 76 let) Chraštice Česko Česko
Rodiče	Alexander Gjurič
Příbuzní	Růžena Vacková teta
Profese	spisovatel, politik a psycholog
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Andrej Gjurič, v srbské variantě Gjurić (29. listopadu 1938 Praha – 27. září 2015^[2] Chraštice), byl český spisovatel, psycholog a politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanské fórum, ODS, pak za Unii svobody.

Andrej se narodil do rodiny lékaře Aleksandra Gjuriće (1898–1944) bosenskosrbského původu a Češky Jiřiny Vackové (1908–?), pocházející z rodiny doc. MUDr. Bohumila Vacka. Jeho otec získal vládní stipendium v Praze, kde pak vystudoval lékařskou fakultu a posléze na ni i habilitoval.^[3][4] Za nacistické okupace se Aleksandar zapojil do odbojové organizace Politické ústředí a ÚVOD, načež roku 1942 byl zatčen a 16. 8. 1944 popraven v Drážďanech.^[5] V odboji byla aktivní i Andrejova teta Růžena Vacková (1901–1982), od roku 1947 profesorka na Karlově univerzitě v Praze a poté roku 1952 komunistickým režimem odsouzená na 22 let za velezradu.^[6]

V době komunistického režimu Andrej nemohl řádně studovat vysokou školu, vykonával nejrůznější povolání, například v pomocníka pivovaru nebo knihovníka. V šedesátých letech 20. století mohl dálkově vystudovat filozofickou fakultu a stal se psychologem. Publikoval odborné studie, ale i fejetony a pohádky,^[7][8] v roce 1983 vydal knížku Kam běží modrá liška, za kterou dostal cenu Literárního fondu za nejlepší knihu pro děti.^[9]

Po sametové revoluci se zapojil do politiky. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen za Občanské fórum do České národní rady.^[10] Roku 1991 patřil mezi zakládající členy ODS.^[11] Mandát obhájil ve volbách v roce 1992, nyní za ODS (volební obvod Praha). Zasedal ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.^[12][13][14]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V červenci 1995 při parlamentní rozpravě označil poslance republikánské strany Jana Vika za fašistu. V roce 1996 mu soud nařídil, aby se Vikovi omluvil.^[15] V roce 1998 ale vrchní soud tento verdikt i povinnost omluvy zrušil.^[16] Ve volbách v roce 1996 mandát neobhájil.^[17] V senátních volbách roku 1996 pak zamýšlel kandidovat do senátu za ODS za senátní obvod č. 18 – Příbram, ale ústřední volební komise zpočátku jeho kandidaturu pro formální nedostatky v registraci zamítla.^[18] Nakonec se voleb zúčastnil. 1. kolo vyhrál se ziskem 29 %, ale ve 2. kole ho porazil a senátorem se stal sociální demokrat Zdeněk Vojíř.^[19]

Počátkem roku 1998 nastoupil do Poslanecké sněmovny jako náhradník (poté, co rezignoval poslanec Zdeněk Zajíček^[20]), přičemž zasedl do poslaneckého klubu nově vzniklé Unie svobody.^[21] Již na jaře 1998 ale podepsal analýzu Jednadvacet záznamů o pravicové havárii, kterou vytvořil Milan Uhde, v níž se kriticky vyjadřuje o nově vzniklé Unii svobody.^[22] V sněmovních volbách v roce 1998 neúspěšně kandidoval za Unii svobody.^[23]

V komunálních volbách roku 1998 byl zvolen do zastupitelstva městské části Praha 2 za Unii svobody. Profesně se uvádí jako psycholog.^[24] V roce 1999 se uvádí jako předseda sdružení Fokus, zaměřeného na integraci duševně nemocných.^[25]

• Andrej Gjurič v parlamentu
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Andrej Gjurič