Andrej Golubjev
Andrej Golubjev Андре́й Го́лубев | |
---|---|
Andrej Golubjev na French Open 2022 | |
Stát | Rusko (2005–2008) Kazachstán (od 2008) |
Datum narození | 22. července 1987 (36 let)[1] |
Místo narození | Volžskij, Sovětský svaz[1] |
Bydliště | Astana, Kazachstán[1] |
Výška | 180 cm[1] |
Hmotnost | 77 kg[1] |
Profesionál od | 2005 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend jednoruč |
Výdělek | 3 311 231 USD |
Tenisová raketa | HEAD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 67–117 |
Tituly | 1 ATP, 7 challengerů, 5 ITF |
Nejvyšší umístění | 33. místo (4. října 2010) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2010, 2012) |
French Open | 2. kolo (2009) |
Wimbledon | 1. kolo (2009, 2010, 2011, 2014) |
US Open | 2. kolo (2008) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 90–125 |
Tituly | 1 ATP, 17 challengerů, 4 ITF |
Nejvyšší umístění | 21. místo (16. května 2022) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 3. kolo (2021) |
French Open | finále (2021) |
Wimbledon | 3. kolo (2021) |
US Open | 3. kolo (2021) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách | |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | čtvrtfinále (2011, 2013, 2014, 2015) |
Hopman Cup | základní skupina (2010, 2011) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 24. října 2023
Andrej Alexandrovič Golubjev (rusky: Андре́й Алекса́ндрович Го́лубев, * 22. července 1987 Volžskij) je kazachstánský profesionální tenista, který do roku 2008 reprezentoval rodné Rusko. Na grandslamu prohrál finále čtyřhry French Open 2021 po boku Bublika. Deblové semifinále si zahrál s Grothem na French Open 2014.[2] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový turnaj, když ovládl hamburský International German Open 2010. K němu přidal jednu deblovou trofej. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvanáct titulů ve dvouhře a dvacet jedna ve čtyřhře.[3]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2010 na 33. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2022 na 21. místě. Trénují ho krajan Jurij Ščukin a Massimo Puci.[4][1]
V kazachstánském daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 astanským finálem baráže I. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Filipínám, v níž vyhrál dvouhru a s Jurijem Ščukinem také čtyřhru. Kazachstánci zvítězili 5:0 na zápasy. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil k dvaceti pěti mezistátním utkáním s bilancí 16–7 ve dvouhře a 12–7 ve čtyřhře.[5]
V letech 2010 a 2011 vytvořil s Jaroslavou Švedovovou kazachstánské družstvo na Hopmanově poháru. Při první účasti obsadili 2. místo základní skupiny a při druhé skončili na poslední 4. příčce. Za Kazachstán nastoupil na Asijských hrách 2014 v jihokorejském Inčchonu, kde vyhrál s Kukuškinem a Nedověsovem soutěž týmů. Kazachstán také reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde v mužské čtyřhře s Bublikem i smíšené soutěži se Švedovovou, nepostoupili z prvního kola.
Rusko reprezentoval do Wimbledonu 2008, kde nepostoupil z kvalifikace. Po obdržení kazachstánského občanství odehrál první turnaj za Kazachstán na torontském Rogers Cupu 2008. V roce 2010 jej Asociace tenisových profesionálů vyhlásila hráčem s největším zlepšením.[4]
Soukromý život
Narodil se roku 1987 v ruském městě Volžskij, tehdejší součásti Sovětského svazu, do rodiny lékařů Alexandra a Mariny Golubjevových. Má mladšího bratra Denise. V patnácti letech se přestěhoval do italského Bra na pozvání rodinného přítele Igora Jeremina. Po zisku kazachstánského občanství se usadil v Kazachstánu. Vyjma rodné ruštiny hovoří anglicky a italsky. Jako preferovaný povrch uvedl tvrdý v hale a za nejsilnější úder forhend.[4]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2021 | French Open | antuka | Alexandr Bublik | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 6–4, 6–7(1–7), 4–6 |
Finále na okruhu ATP Tour
|
Dvouhra: 3 (1–2)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 20. října 2008 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Andy Murray | 1–6, 1–6 |
Vítěz | 1. | 25. července 2010 | Hamburk, Německo | antuka | Jürgen Melzer | 6–3, 7–5 |
Finalista | 2. | 27. září 2010 | Kuala Lumpur, Malajsie | tvrdý (h) | Michail Južnyj | 7–6(9–7), 2–6, 6–7(3–7) |
Čtyřhra: 4 (1–3)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 2. srpna 2014 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | Daniele Bracciali | Henri Kontinen Jarkko Nieminen | 1–6, 4–6 |
Finalista | 2. | 12. června 2021 | French Open, Paříž, Francie | antuka | Alexandr Bublik | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 6–4, 6–7(1–7), 4–6 |
Finalista | 3. | říjen 2021 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Hugo Nys | Jamie Murray Bruno Soares | 3–6, 4–6 |
Vítěz | 1. | říjen 2023 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) | Denys Molčanov | Juki Bhambri Julian Cash | 7–6(10–8), 6–2 |
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Legenda |
---|
Challengery (7 D; 17 Č) |
ITF (5 D; 4 Č) |
Dvouhra (12 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | květen 2005 | Grottaglie, Itálie | antuka | Malek Džazírí | 6–3, 7–6(7–3) |
2. | květen 2005 | Teramo, Itálie | antuka | Alessandro Accardo | 6–3, 6–1 |
3. | 2006 | Rodez, Francie | tvrdý | Adrian Mannarino | 4–6, 6–1, 6–0 |
4. | listopad 2006 | Las Palmas, Španělsko | tvrdý | Jeroen Masson | 6–4, 6–3 |
1. | leden 2008 | Heilbronn, Německo | tvrdý | Philipp Petzschner | 2–6, 6–1, 3–1skreč |
2. | listopad 2008 | Astana, Kazachstán | tvrdý | Laurent Recouderc | 1–6, 7–5, 6–3 |
3. | listopad 2009 | Astana, Kazachstán | tvrdý | Illja Marčenko | 6–3, 6–3 |
4. | červen 2013 | Marburg, Německo | antuka | Diego Schwartzman | 6–1, 6–3 |
5. | listopad 2013 | Ťumeň, Rusko | tvrdý | Andrej Kuzněcov | 6–4, 6–3 |
6. | únor 2014 | Astana, Kazachstán | tvrdý | Gilles Müller | 6–4, 6–4 |
7. | březen 2016 | Jönköping, Švédsko | tvrdý | Karen Chačanov | 6–7(9–11), 7–6(7–5), 7–6(7–4) |
5. | červenec 2019 | Almaty, Kazachstán | tvrdý | Denis Jevsejev | 6–1, 6–2 |
Čtyřhra (21 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | září 2005 | Sassari, Itálie | tvrdý | Adriano Biasella | Farruch Dustov Manuel Gasbarri | 7–6(8-6), 6–1 |
1. | červenec 2007 | Mantova, Itálie | antuka | Francesco Piccari | Leonardo Azzaro Marco Crugnola | 6–3, 6–2 |
2. | červen 2012 | Monza, Itálie | antuka | Jurij Ščukin | Teimuraz Gabašvili Stefano Ianni | 7–6(7–4), 5–7, [10-7] |
2. | duben 2013 | Padova, Itálie | antuka | Matteo Donati | Mate Delić Josko Topić | 7–6(8–6), 3–6, [10-6] |
3. | červen 2013 | Marburg, Německo | antuka | Jevgenij Koroljov | Jesse Huta Galung Jordan Kerr | 6–3, 1–6, [10-6] |
4. | leden 2016 | Happy Valley, Austrálie | tvrdý | Matteo Donati | Oleksandr Nedověsov Denys Molčanov | 3–6, 7–6(7–5), [10-1] |
5. | květen 2016 | Vicenza, Itálie | antuka | Nikola Mektić | Gastão Elias Fabricio Neis | 6–3, 6–3 |
6. | červen 2016 | Poprad, Slovensko | antuka | Ariel Behar | Andrej Martin Lukáš Dlouhý | 6–2, 5–7, [10-5] |
3. | červenec 2019 | Almaty, Kazachstán | tvrdý | Konstantin Kravčuk | Denis Jevsejev Sebastian Korda | 6–3, 6–2 |
7. | červenec 2019 | Astana, Kazachstán | tvrdý | Oleksandr Nedověsov | Yunseong Chung Ji Sung Nam | 6–4, 6–4 |
4. | srpen 2019 | Appiano, Itálie | antuka | Felipe Meligeni Alves | Daniel Dutra da Silva Christian Lindell | 6–4, 6–4 |
8. | září 2019 | Istanbul, Turecko | tvrdý | Oleksandr Nedověsov | Lukáš Rosol Marek Gengel | bez boje |
9. | leden 2020 | Bangkok, Thajsko | tvrdý | Oleksandr Nedověsov | Christopher Rungkat Sančai Ratiwatana | 3–6, 7–6(7–1), [10–5] |
10. | únor 2020 | Quimper, Francie | tvrdý | Oleksandr Nedověsov | Ivan Sabanov Matej Sabanov | 6–4, 6–2 |
11. | srpen 2020 | Todi, Itálie | antuka | Ariel Behar | Hugo Gaston Elliot Benchetrit | 6–4, 6–2 |
12. | srpen 2020 | Terst, Itálie | antuka | Ariel Behar | Hugo Gaston Tristan Lamasine | 6–4, 6–2 |
13. | září 2020 | Cordenons, Itálie | antuka | Ariel Behar | Andrés Molteni Hugo Nys | 7–5, 6–4 |
14. | listopad 2020 | Orlando, Spojené státy | tvrdý | Oleksandr Nedověsov | Mitchell Krueger Jackson Withrow | 7–5, 6–4 |
15. | duben 2021 | Split, Chorvatsko | antuka | Oleksandr Nedověsov | Szymon Walków Jan Zieliński | 7–5, 6–7(5–7), [10–5] |
16. | květen 2023 | Turín, Itálie | antuka | Denys Molčanov | Nathaniel Lammons John Peers | 7–6(7–4), 6–7(6–8), [10–5] |
17. | červenec 2023 | Salcburk, Rakousko | antuka | Denys Molčanov | Anirudh Čandrasékar Vidžaj Sundar Prašant | 6–4, 7–6(10–8) |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrey Golubev na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Andrej Golubjev na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 24. října 2023
- ↑ Pablo Andujar/Pedro Martinez Battle Into Roland Garros Semi-finals [online]. ATP Tour, Inc., 2021-06-07 [cit. 2021-06-09]. Dostupné online. (ven)
- ↑ Andrej Golubjev na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 24. října 2023
- ↑ a b c Andrey Golubev | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-10-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Andrej Golubjev na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 24. října 2023
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Golubjev na Wikimedia Commons
- Andrej Golubjev na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Andrej Golubjev na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Andrej Golubjev na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Andrej Golubjev v databázi Olympedia (anglicky)
Média použitá na této stránce
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Finská vlajka
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
bendera Indonesia
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.