Andrej Kuzněcov

Andrej Kuzněcov
Andrej Kuzněcov během kvalifikace Wimbledonu 2015
PřezdívkaAndreeek[1]
StátRuskoRusko Rusko
Datum narození22. února 1991 (31 let)[1]
Místo narozeníTula, Sovětský svaz[1]
BydlištěBalašicha, Rusko[1]
Výška185 cm[1]
Hmotnost71 kg[1]
Profesionál od2008
Držení raketypravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek3 042 950 USD
Dvouhra
Poměr zápasů77–97
Tituly0 ATP, 8 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění39. místo (25. dubna 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2016)
French Open3. kolo (2015)
Wimbledon3. kolo (2014, 2016)
US Open3. kolo (2014, 2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů21–27
Tituly0 ATP, 6 challengerů, 3 Futures
Nejvyšší umístění137. místo (25. dubna 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2017)
French Open1. kolo (2016)
Wimbledon1. kolo (2013)
US Open2. kolo (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230130a30. ledna 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Alexandrovič Kuzněcov (rusky Андре́й Алекса́ндрович Кузнецо́в; narozený 22. února 1991 Tula) je ruský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Do května 2016 na okruzích challengerech ATP a okruhu ITF získal patnáct titulů ve dvouhře a devět ve čtyřhře.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2016 na 39. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2016 na 137. místě. Od roku 1997 jej trénuje otec Alexandr Kuzněcov.

V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2013 baráží o udržení v 1. skupině zóny Evropy a Afriky proti Jihoafrické republice, v níž vyhrál dvouhru proti Deanu O'Brianovi i čtyřhru v páru s Konstantinem Kravčukem. Rusové zvítězili 5:0 na zápasy. Do roku 2022 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 7–0 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[2]

V roce 2009 vyhrál juniorskou dvouhru ve Wimbledonu, když ve finále zdolal Američana Jordana Coxe ve třech sadách.[3] Do hlavní soutěže grandslamu v mužích se poprvé podíval ve Wimbledonu 2010, kde prohrál v úvodním kole po pětisetovém zápase s nasazeným Rumunem Victorem Hănescem.

Hráče z elitní světové desítky poprvé porazil ve Wimbledonu 2014, když jako 118. muž pořadí ve druhém kole přehrál sedmého tenistu Davida Ferrera po pětisetovém průběhu. Podruhé se mu tento výkon podařil na Miami Open 2016 poté, co ve třetí fázi zdolal světovou čtyřku Stana Wawrinku. V osmifinále však podlehl Nicku Kyrgiosovi.

Na Letní univerziádě 2013 v Kazani vybojoval jako člen ruského týmu zlatou medaili ve smíšené čtyřhře, když s Jelenou Vesninovou ve finále zdolali japonský pár Hiroko Kuwatová a Šota Tagawa.

Herní styl

Kuzněcov uplatňuje agresivní hru ze základní čáry.[4][5] Údery zasahuje tvrdě s minimální rotací a preferuje jejich křížové umístění do dvorce.[6] Slabším základním úderem byl forhend, na jehož zlepšení pracoval. Zranitelný je jeho druhý servis.[7]

Trenér Sereny Williamsové Patrick Mouratoglou v roce 2011 označil jeho pojetí přímých úderů za pěknou ukázku stylu servisu a voleje, s tím že by měl zlepšit umístění míčů a pohyb.[8]

Finále na challengerech ATP

Legenda
Challengery (7–4 D; 6–6 Č)
Futures (7–3 D; 3–3 Č)

Dvouhra: 24 (15–9)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeř ve finálevýsledek
Finalista1.29. března 2009Město 6. října, EgyptantukaMaroko Reda El Amrani6–1, 1–6, 1–6
Vítěz2.14. června 2009Mestre, ItálieantukaItálie Matteo Viola3–6, 6–1, 6–4
Vítěz3.16. srpna 2009Moskva, RuskoantukaFrancie Jonathan Eysseric6–4, 6–4
Vítěz4.10. října 2009Nur-Sultan, KazachstántvrdýRusko Andrej Kumancov6–2, 4–6, 6–2
Vítěz5.27. března 2010Almaty, Kazachstántvrdý (h)Rakousko Alexander Peya6–3, 7–6(7–1)
Finalista6.4. července 2010Kassel, NěmeckoantukaUzbekistán Farrukh Dustov4–6, 4–6
Finalista7.24. července 2010Poznań, PolskoantukaNěmecko Denis Gremelmayr1–6, 2–6
Vítěz8.11. září 2011Oviedo, ŠpanělskoantukaJaponsko Taró Daniel7–5, 6–1
Finalista9.2. října 2011Umag, ChorvatskoantukaSrbsko Dušan Lajović4–6, 6–0, 5–7
Vítěz10.29. ledna 2012Káhira, EgyptantukaFrancie Laurent Recouderc6–4, 6–3
Vítěz11.5. února 2012Káhira, EgyptantukaSlovensko Pavol Červenák6–3, 6–3
Vítěz12.29. dubna 2012Neapol, ItálieantukaFrancie Jon. Dasnières de Veigy7–6(8–6), 7–6(8–6)
Vítěz13.16. září 2012Todi, ItálieantukaItálie Paolo Lorenzi6–3, 2–0skreč
Vítěz14.23. září 2012Trnava, SlovenskoantukaRumunsko Adrian Ungur6–3, 6–3
Vítěz15.30. září 2012Lermontov, RuskoantukaUzbekistán Farrukh Dustov6–7(7–9), 6–2, 6–2
Finalista16.24. listopadu 2013Ťumeň, RuskotvrdýKazachstán Andrej Golubjev4–6, 3–6
Vítěz17.4. května 2014Ostrava, ČeskoantukaSlovensko Miloslav Mečíř2–6, 6–3, 6–0
Finalista18.17. srpna 2014Meerbusch, NěmeckoantukaSlovensko Jozef Kovalík1–6, 4–6
Finalista19.26. července 2015Scheveningen, NizozemskoantukaGruzie Nikoloz Basilašvili7–6(7–3), 6–7(4–7), 3–6
Vítěz20.30. srpna 2015Manerbio, ItálieantukaŠpanělsko Daniel Muñoz de la Nava6–4, 3–6, 6–1
Vítěz21.6. září 2015Como, ItálieantukaNěmecko Daniel Brands6–3, 6–3
Finalista22.únor 2021St. Petersburg, Ruskotvrdý (h)Rusko Jevgenij Ťurněv6–4, 5–7, 5–7
Vítěz23.červenec 2021Nur-Sultan, KazachstántvrdýAustrálie Jason Kubler6–3, 2–1 ret.
Finalista24.říjen 2021Nur-Sultan, KazachstántvrdýKanada Filip Peliwo3–6, 5–7

Čtyřhra: 19 (9–10)

Stavč.datumturnajpovrchspoluhráčsoupeři ve finálevýsledek
Vítěz1.20090405a5. dubna 2009Suez, EgyptantukaMaďarsko Robert VargaMoldavsko Radu Albot
Rumunsko Teodor-Dacian Craciun
6–2, 6–4
Vítěz2.20090510a10. května 2009Teplice, ČeskoantukaPolsko Mateusz KowalczykČesko Michal Tabara
Česko Roman Vogeli
4–6, 7–6(7–5), [10–8]
Finalista3.20091206a6. prosince 2009Chanty-Mansijsk, RuskotvrdýRusko Jevgenij KirillovŠpanělsko Marcel Granollers
Španělsko Gerard Granollers-Pujol
3–6, 2–6
Vítěz4.20100417a17. dubna 2010Vercelli, ItálieantukaRusko Ilja BeljajevArgentina Juan-Martin Aranguren
Argentina Alejandro Fabbri
6–4, 7–6(7–2)
Finalista5.20100704a4. července 2010Kassel, NěmeckoantukaRusko Denis MacukevičSlovensko Ivo Klec
Německo Alexander Satschko
1–6, 7–6(7–3), [10–12]
Finalista6.20110731a31. července 2011Dortmund, NěmeckoantukaRusko Teimuraz GabašviliNěmecko Dominik Meffert
Německo Bjorn Phau
4–6, 3–6
Finalista7.20110813a13. srpna 2011Samarkand, UzbekistánantukaMoldavsko Radu AlbotRusko Michail Jelgin
Rusko Alexandr Kudrjavcev
6–7(4–7), 6–2, [7–10]
Finalista8.20110821a21. srpna 2011Moskva, RuskoantukaLotyšsko Deniss PavlovsRusko Michail Fufygin
Rusko Sergej Kroťijuk
4–6, 7–6(14–12), [8–10]
Finalista9.20120113a13. ledna 2012Moskva, Ruskotvrdý (h)Rusko Stanislav VovkLotyšsko Andis Juska
Lotyšsko Deniss Pavlovs
6–7(1–7), 3–6
Finalista10.20120303a3. března 2012Casablanca, MarokoantukaRusko Jevgenij DonskojItálie Walter Trusendi
Itálie Matteo Viola
6–1, 6–7(5–7), [3–10]
Finalista11.20120606a6. června 2012Nottingham, Spojené královstvítrávaRusko Jevgenij DonskojFrancie Olivier Charroin
Rakousko Martin Fischer
4–6, 6–7(6–8)
Finalista12.20120729a29. července 2012Oberstaufen, NěmeckoantukaNový Zéland Jose StathamRumunsko Andrei Daescu
Rumunsko Florin Mergea
6–7(4–7), 6–7(1–7)
Vítěz13.20121118a18. listopadu 2012Marbella, ŠpanělskoantukaŠpanělsko Javier MartiŠpanělsko Emilio Benfele-Alvarez
Itálie Adelchi Virgili
6–3, 6–3
Vítěz14.20140504a4. května 2014Ostrava, ČeskoantukaŠpanělsko Adrian Menendez-MaceirasItálie Alessandro Motti
Itálie Matteo Viola
4–6, 6–3, [10–8]
Vítěz15.20140810a10. srpna 2014Praha, ČeskoantukaChorvatsko Toni AndroicVenezuela Roberto Maytin
Mexiko Miguel-Angel Reyes-Varela
7–5, 7–5
Vítěz16.20150105a5. ledna 2015Happy Valley, AustrálietvrdýKazachstán Oleksandr NedověsovAustrálie Alex Bolt
Austrálie Andrew Whittington
7–5, 6–4
Finalista17.20150727a27. července 2015Scheveningen, NizozemskoantukaRusko Aslan KaracevUruguay Ariel Behar
Brazílie Eduardo Dischinger
0–0skreč
Vítěz18.20150919a19. září 2015Istanbul, TureckotvrdýKazachstán Oleksandr NedověsovGruzie Aleksandre Metreveli
Rusko Anton Zajcev
6–2, 5–7, [10–8]
Vítěz19.říjen 2021Nur-Sultan, KazachstántvrdýKazachstán Bejbit ŽukajevRusko Konstantin Kravčuk
Bělorusko Ivan Ljutarevič
7–6(7–5), 6–4

Finále na juniorce Grand Slamu

Dvouhra: 1 (1–0)

StavDatumTurnajPovrchFinalistaVýsledek
Vítěz2009WimbledontrávaUSA Jordan Cox4–6, 6–2, 6–2

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrey Kuznetsov (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Andrej Alexandrovič Kuzněcov na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 2. února 2016
  2. Andrej Kuzněcov na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 1. února 2023
  3. Wimbledon report – Boys singles final
  4. Greg Baum. Australian Open 2016: Well, look who's still here [online]. The Canberra Times, 15-01-2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Hannah Wilks. Rafael Nadal vs Andrey Kuznetsov ATP Doha tennis live: Nadal targets return to Qatar Open semifinals [online]. livetennis.com, 06-01-2016 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Live Tennis Staff. Novak Djokovic Australian Open 2015 second round – Faces Andrey Kuznetsov as he hopes flu bug has gone [online]. livetennis.com, 21-01-2015 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Joely Cook. French Open: Nadal – Almagro Second Round Recap [online]. Vavel, 28-05-2015 [cit. 2016-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Patrick Mouratoglou. The young guns set to challenge big four [online]. Yahoo! Sports, 13-7-2011 [cit. 2016-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 08-08-2012. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Andrey Kuznetsov 1, 2015 Wimbledon Qualifying - Diliff.jpg
Autor: Diliff, Licence: CC BY 3.0
Andrey Kuznetsov competing in the first round of the 2015 Wimbledon Qualifying Tournament at the Bank of England Sports Grounds in Roehampton, England. The winners of three rounds of competition qualify for the main draw of Wimbledon the following week.
Flag of Georgia (Pantone).svg
Georgian flag in Pantone MS.
Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“