Andrej Stankovič

Andrej Stankovič
Narození22. června 1940
Prešov
Úmrtí12. července 2001 (ve věku 61 let)
Praha
Povoláníspisovatel, básník, filmový kritik, překladatel a knihovník
OceněníCena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2012)
účastník odboje a odporu proti komunismu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Andrej Stankovič (22. června 1940 Prešov – 12. července 2001 Praha) byl básník, knihovník, editor a filmový kritik, jeden z představitelů pražského undergroundu.

Život a činnost

Od roku 1946 žil s rodiči v Čechách, na Univerzitě Karlově vystudoval knihovnictví a vědecké informace (absolvoval roku 1975 s diplomovou prací o Josefu Florianovi).

Poezii publikoval nejprve v revui Tvář, do jejíž redakce se zapojil v roce 1968. Po nástupu normalizace se živil převážně manuálně, publikoval v samizdatu (například filmové kritiky, překlady). Byl signatářem Charty 77 a monarchistického manifestu Návrat krále hnutí České děti spisovatele Petra Placáka a členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.

Po roce 1989 byl zaměstnán jako knihovník na Pražském hradě, přispíval do Respektu a Kritické přílohy Revolver Revue, působil v redakci časopisu Střední Evropa a ve Státním fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Roku 1999 signatářem monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia.[1]

Jedním z počinů Andreje Stankoviče bylo udělování Ceny samozvanců, a to „mimořádnému, leč konformní a zvulgarizovanou filmovou kritikou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti české kinematografie“.

Laureáti Ceny samozvanců

  • 1999(?): Jan Němec za film Jméno kódu: Rubín
  • 2000(?): Radim Špaček za snímek Rychlé pohyby očí
  • 2001: Karel Vachek za film Bohemia Docta – Andrej Stankovič udělil cenu Karlu Vachkovi v nemocnici Na Bulovce.
  • 2011: Miloš Fryš a jeho spolupracovníci v nakladatelství Camera obscura

Na protest proti všeobecné bulvarizaci českého kulturního prostředí se na podzim 2002 rozhodla v tradici Stankovičových cen pokračovat skupina Samozvanci, resp. skupina „stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče“.[pozn. 1] Od června 2003 uděluje každoročně ve spolupráci s Národním filmovým archivem v Praze Cenu Andreje „Nikolaje“ Stankoviče.[2]

Osobní život

Jeho manželka Olga Stankovičová (1945–2011) byla také disidentka, politická aktivistka a signatářka Charty 77.

Ocenění

Laureát Ceny Revolver Revue za rok 2000.[3]

V roce 2012 mu byla udělena Cena Václava Bendy in memoriam.[4]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Skupinu Samozvanci tvoří či tvořili John Bok, Jiří Fiedor, Petr Fischer, Martin Fišer, Jiří Forejt, Michael Hauser, Zbyněk Hejda, Vladimír Hendrich, Michal Matzenauer, Josef Mlejnek, Tomáš Stejskal, Petr Šafařík.

Reference

  1. ↑ Nepraktická výzva. Babylon [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ ČTK. Stankovičovy ceny uděleny. Literární noviny. Pátek, 02 Červenec 2010 10:05 [cit. 12. 11. 2017]. Dostupné z: http://literarky.cz/component/content/article/2547-stankoviovy-ceny-udleny Archivováno 13. 11. 2017 na Wayback Machine.
  3. ↑ http://revolverrevue.cz/cena-rr
  4. ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2012 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

Literatura

  • STANKOVIČ, Andrej. Stankovič 1940-2020 : poezie - kritika - společnost. Příprava vydání Lucie Bartoňová, Edita Onuferová, Terezie Pokorná a Michael Špirit. Praha: Revolver Revue, 2020. 176 s. ISBN 978-80-7622-011-9. 

Externí odkazy