Andrew Cunningham

Velkoadmirál Andrew Cunningham
První námořní lord
Ve funkci: 15. října 1943 – 28. května 1946
Předchůdce	Sir Dudley Pound
Nástupce	Sir John Cunningham
Vrchní velitel RN ve Středozemním moři
Ve funkci: 1. června 1939 – 14. října 1943
Předchůdce	Sir Dudley Pound
Nástupce	Sir John Cunningham
Narození	7. ledna 1883 Dublin
Úmrtí	12. června 1963 (ve věku 80 let) Londýn
Choť	Nora Christine Byath (od 1929)
Rodiče	Daniel John Cunningham a Elizabeth Browne
Alma mater	Edinburská akademie Britannia Royal Naval College Stubbington House School
Profese	politik a námořní důstojník
Ocenění	Řád bodláku (1945) velkokříž Řádu lázně Řád Za zásluhy velkostuha Řádu slávy Řád za vynikající službu … více na Wikidatech
Commons	Andrew Cunningham
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrew Browne Cunningham, 1. vikomt Cunningham z Hyndhope, díky iniciálám známý pod přezdívkou ABC (Andrew Browne Cunningham, 1st Viscount Cunningham of Hyndhope, 1st Baron Cunningham of Hyndhope, 1st Baronet Cunningham of Bishop's Waltham) (7. ledna 1883, Rathmines, Irsko – 12. června 1963, Londýn, Anglie), byl britský admirál, úspěšný námořní vojevůdce za druhé světové války ve Středomoří. U britského královského námořnictva sloužil od roku 1897 a jako ambiciózní důstojník se uplatnil již v první světové válce. V meziválečném období sloužil převážně ve Středozemním moři, kde byl již v hodnosti admirála od roku 1939 vrchním velitelem. Prosadil se v řadě střetnutí bojích ve Středomoří, v roce 1942 vedl námořní misi do USA a podílel se na plánech invaze Spojenců v jižní a severní Evropě. V letech 1943–1946 zastával funkci prvního námořního lorda. V roce 1945 s titulem barona vstoupil do Sněmovny lordů, o rok později byl povýšen na vikomta. Ještě během války dosáhl u námořnictva nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet) (1943).

Životopis

Narodil se jako druhorozený syn Daniela Johna Cunninghama (1850–1909), přírodovědce a člena Královské společnosti, po otci i matce měl původ ve Skotsku. Dětství strávil v Dublinu, kde zahájil školní docházku, poté krátce studoval v Edinburghu. Do námořnictva vstoupil v roce 1897 a absolvoval kadetní výcvik na lodi HMS Britannia. Během búrské války sloužil u Mysu Dobré naděje a zúčastnil se několika bojových akcí, poté si ještě doplnil vzdělání a v roce 1904 byl jmenován poručíkem. Poté sloužil ve Středozemním moři a za první světové války již velel torpédoborcům. Za účast v bitvě o Gallipoli byl povýšen na komandéra (1915). Po válce obdržel hodnost kapitána a získal Řád za vynikající službu (1919). Krátce působil u kontrolní spojenecké komise v Německu. Za ruské občanské války pomáhal kontrolovat pobřeží Polska a Litvy v Baltském moři, kde vynikl svými odvážnými manévry. Pod velením admirála Waltera Cowana pak sloužil v severní Americe, v této době mimo jiné navštívil Kanadu^[1] a v roce 1929 dostal pod své velení poprvé velkou loď (HMS Rodney).^[2] V letech 1931–1933 byl v hodnosti komodora velitelem loděnic v Chathamu a v roce 1932 byl povýšen na kontradmirála. V letech 1932 byl zároveň krátce námořním pobočníkem krále Jiřího V. a v roce 1934 získal Řád lázně.

Druhá světová válka

Ve 30. letech působil převážně ve Středomoří, kde byl velitelem torpédoborců (1933–1936) a v roce 1936 dosáhl hodnosti viceadmirála. Soustředil se na výcvik námořnictva s důrazem na noční operace. V letech 1937–1938 velel první bitevní eskadře na vlajkové lodi HMS Hood^[2] a těsně před druhou světovou válkou působil krátce v Londýně, kde byl lordem admirality a zástupcem náčelníka námořního štábu. V lednu 1939 byl jako nositel rytířského kříže Řádu lázně povýšen do šlechtického stavu s titulem Sir. Od 1. června 1939 byl vrchním velitelem ve Středozemním moři, kde během války velel sérii střetů označovaných pod souhrnným názvem bitva o Středozemní moře. V července 1940 bojoval v bitvě u Kalábrie, v listopadu téhož roku z moře podpořil letecký útok na přístav Taranto. Na jaře 1941 svedl vítěznou bitvu u Matapanu, poté za cenu těžkých ztrát evakuoval britskou armádu z Kréty a Řecka. V březnu 1942 dočasně rezignoval na velení ve Středomoří a odjel do USA, kde byl jmenován šéfem námořní mise. Spolupracoval s americkým admirálem Ernestem Kingem a poté byl jmenován vrchním velitelem spojeneckého britsko-amerického loďstva pro invazi do severní Afriky a vylodění na Sicílii. Znovu také převzal vrchní velení ve Středozemním moři (únor 1943), bojové operace v té době řídil z Gibraltaru, kde navázal přátelství s generálem Eisenhowerem. V září 1943 přijal na Maltě kapitulaci italského námořnictva, čímž byla Itálie vyřazena z další účasti na válce. Po úmrtí admirála Pounda byl v říjnu 1943 jmenován prvním námořním lordem a náčelníkem námořního štábu. V této funkci se zúčastnil konferencí v Casablance, Káhiře, Teheránu, na Jaltě a v Postupimi. Podílel se také na plánech vylodění v Normandii a participaci britského námořnictva v dalších bojích v Pacifiku. V roce 1943 zároveň dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet).^[3] V březnu 1946 byl stižen infarktem a krátce nato rezignoval na funkci prvního námořního lorda.

Ještě během války získal další vyznamenání, v roce 1941 získal velkokříž Řádu lázně, poté obdržel skotský Bodlákový řád (1945) a po válce byl dekorován Řádem za zásluhy (1946). V roce 1942 získal titul baroneta, poté byl s titulem barona povolán do Sněmovny lordů (1945) a po odchodu z funkce prvního námořního lorda byl povýšen na vikomta (1946). Řadu ocenění získal také v zahraničí. Po válce zastával řadu čestných funkcí ve Skotsku, byl lordem-rektorem univerzity v Edinburghu (1945–1948) a poté dvakrát lordem-komisařem církevního shromáždění (Lord High Commissioner to General Assembly to the Church of Scotland, 1950–1951 a 1952–1953). Naposledy veřejně vystoupil v prestižní hodnosti lorda korunovačního nejvyššího hofmistra při korunovaci Alžběty II. (1953). Byl autorem pamětí vydaných v roce 1951 pod názvem A Sailor's Odyssey.

Zemřel v Londýně 12. června 1963 ve věku osmdesáti let a na vlastní přání byl pohřben v Portsmouthu do moře.

Jeho starší bratr John Cunningham (1882–1968) byl podplukovníkem v armádě a jako lékař působil v Indii. Nejmladší z bratrů Alan Gordon Cunningham (1887–1983) sloužil také v armádě, za druhé světové války v hodnosti generála bojoval v severní Africe a poté byl vysokým komisařem pro Palestinu (1945–1948).

Ocenění

• šlechtické tituly - baronet (1942), baron (1945), vikomt (1946)
• Řád za vynikající službu (1916, 1919 a 1920)
• Řád lázně - společník (1934), komandér (1939), rytíř velkokříže (1941)
• Řád bodláku (1945)
• Řád Za zásluhy (1946)
• Řád nizozemského lva (1947)
• Řád Jiřího I. (Řecko) (1947)
• Řád čestné legie (Francie)
• Válečný kříž (Francie)
• Válečný kříž (Belgie)
• Záslužná legie (USA)
• Navy Distinguished Service Medal (USA)
• Army Distinguished Service Medal (USA)
• Řád slávy (Tunisko)
• Řád oblaku a praporu (Tchaj-wan)
• Řád Ouissam Alaouite (Maroko)
• čestné občanství v Londýně, Edinburghu, Manchesteru a Lincolnu
• čestný doktorát na univerzitách v Oxfordu, Cambridge, Edinburghu, Glasgow, Leedsu, St Andrews a Sheffieldu
• čestný člen Královské společnosti v Edinburghu

Odkazy

Reference

Literatura

• HEATHCOTE, Tony: The British Admirals of the Fleet 1734–1995. A Biographical Dictionary; Londýn, 2002; 320 s. (kapitola Andrew Cunningham s. 57–62) ISBN 978-0850528350
• CHURCHILL, Winston: Druhá světová válka, 6 dílů; NLN, Praha, 1992–1995
• SIMPSON, Michael: A Life of Admiral of the Fleet Andrew Cunningham; Londýn, 2004; 348 s. ISBN 978-0415649711

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrew Cunningham na Wikimedia Commons
• Admirál Andrew Cunningham na webu unithistories dostupné online
• Admirál Andrew Cunningham na webu thepeerage dostupné online
• (anglicky) Drachinifel: Admiral Andrew Cunningham - Boers, Beatty and Bolsheviks (Part 1) na YouTube