Andronik (Nikolskij)

Svatý Andronik
Arcibiskup a mučedník
Narození	1. srpnajul./ 13. srpna 1870greg. Povodněvo, Ruské impérium
Úmrtí	7. červnajul./ 20. června 1918greg. Perm, Ruská sovětská federativní socialistická republika
Příčina úmrtí	střelná rána
Svátek	7. červen (20. červen) gregoriánský kalendář
Státní občanství	Ruské impérium
Vyznání	Pravoslavná církev
Svatořečen	20. srpna 2000 Ruská pravoslavná církev
Uctíván církvemi	Ruská pravoslavná církev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Andronik (světským jménem: Vladimir Alexandrovič Nikolskij; 1. srpna^jul./ 13. srpna 1870^greg., Povodněvo – 7. června^jul./ 20. června 1918^greg., Perm) byl biskup ruské pravoslavné církve, arcibiskup permský a kungurský, duchovní spisovatel a mučedník.

Narodil se 1. srpna 1870 ve vesnici Povodněvo v Myškinském ujezdu Jaroslavské gubernie v rodině psalomščika (žalmista) chrámu Proměnění Páně.

Roku 1885 dokončil studium na Ugličském duchovním učilišti a roku 1891 studium na Jaroslavském duchovním semináři. Stejného roku odešel studovat na Moskevskou duchovní akademii.

Dne 1. srpna 1893 byl postřižen na monacha se jménem Andronik a 6. srpna byl rukopoložen na jerodiákona. Roku 1895 dokončil studium na akademii a titulem kandidáta bohosloví. Dne 22. července 1895 byl rukopoložen na jeromonacha.

Roku 1895 se stal asistentem inspektora Kutaisijského duchovního semináře. Od srpna 1896 působil jako učitele homiletiky a poté jako inspektor Alexandrovského misijního duchovního semináře ve městě Ardon.

Dne 20. března 1897 byl rozhodnutím Nejsvětějšího synodu za pilnou a užitečnou službu v semináři a časté kázání povýšen do hodnosti soborního jeromonacha Donské ikony Matky Boží moskevského monastýru a bylo mu uděleno právo nosit náprsní kříž.

V září 1897 byl jmenován členem misie v Japonsku. Cestou do Japonska přes Itálii, Řecko a Severní Ameriku se spolu s archimandritou Sergijem (Stragorodským), rovněž ustanoveným do misie, seznámil se současným stavem křesťanství - katolicismem a pravoslavím, navštívil starokřesťanské svatyně - katakomby, hroby mučedníků a Koloseum. Následně napsal, že modlitba na místech zasvěcených krvi prvních mučedníků-křesťanů inspirovala jeho a archimandritu Sergia k asketické službě církvi.

Zhoršení zdravotního stavu způsobené potížemi s aklimatizací, stejně jako zpráva o smrti jeho otce, ho donutily vrátit se do Ruska.

Od 5. března 1899 do 13. ledna 1900 byl rektorem Ardonského misijního semináře v hodnosti archimandrity. Funkce byl zbaven na vlastní žádost. Na pozvání ufského biskupa Antonija (Chrapovického) odešel roku 1900 do Ufy. Dne 16. října téhož roku se stal rektorem Ufského duchovního semináře a blagočinným monastýrů eparchie.

Dne 5. listopadu 1906 proběhla jeho biskupská chirotonie za biskupa kjótského a jmenován pomocníkem arcibiskupa Nikolaje (Kasatkina).

Když dorazil do Ósaky, zjistil že pravoslavná komunita je v žalostném stavu. Chrám nenavštěvovalo více než 10 lidí a na klirosu zpíval a četl jeden psalomščik. Biskup Andronik zahájil svou službu tím, že každý večer ve všední dny navštěvoval domy farníků, poznával jejich rodiny, mluvil, kázal, poznával jejich potřeby. Během bohoslužby biskupa Andronika v Japonsku výrazně vzrostl počet lidí, kteří navštěvovali chrám a při bohoslužbách zpíval velký smíšený sbor.

Misijní práce v nepříznivém klimatu v Japonsku zhoršila jeho zdravotní stav a 5. července 1907 mu Nejsvětější synod povolil dovolenou.

V říjnu 1907 byl poslán do města Cholm (dnes Chełm v Polsku) aby zde nahradil biskupa Jevlogije (Georgijevského) při zasedání Státní dumy Ruského impéria. Ve svých ústních a písemných apelech kritizoval „nejhorší a nejzhoubnější latinské kacířství“ (katolictví).

Dne 14. března 1908 byl jmenován biskupem tichvinským a vikářem novgorodské eparchie.

Od roku 1911 byl čestným předsedou novgorodské a permské části Svazu ruského lidu.

Byl členem Komise pro přeměnu duchovních vzdělávacích institucí.

Od března 1913 byl biskupem omským a pavlodarským.

Od července 1914 působil jako biskup permský a solikamský. Roku 1915 byl povýšen na arcibiskupa. Dne 1. července 1916 mu byl přeměněn titul na arcibiskupa permského a kungurského.

Roku 1916 byly z jeho iniciativy zřízeny misijní kurzy pro odsouzeni ateismu a socialismu. Hodně cestoval po své eparchii, navštěvoval fary a monastýry. Byl odpůrcem Grigorije Rasputina. Během návštěvy carského velitelství v srpnu 1916, se neúspěšně pokusil odradit cara Mikuláše II. od podpory tohoto „starce“.

Dne 25. února 1917 vedl biskupskou chirotonii archimandrity Feofana (Ilmenského) na biskupa solikamského a vikáře permské eparchie.

Dne 5. března 1917 ve dnech Únorové revoluce vydal výzvu požadující úplné podřízení prozatímní vládě, v níž svalil vinu za „smrt“ monarchie na „nečestné carské služebníky“.

Na nástup bolševiků k moci reagoval ostře negativně. Zatímco čekal na své zatčení, zachoval se zcela v klidu, denně se zpovídal a vedl bohoslužby. V případě zatčení zanechal rozkaz: „V případě zatčení dělnicko-rolnickou vládou, zakazuji duchovním města Perm a Motovilicha vykonávat bohoslužby, kromě pohřebních služeb a křtu dětí.

Dne 17. června 1918 byl zatčen. V noci 20. června byl převezen Čekou poblíž Permu. Čekisté po něm požadovali zrušení zákazu bohoslužeb ale arcibiskup odmítl. Byl donucen vykopat si vlastní hrob a lehnout si do něj. Čekisté na něj začali házet zeminu a několikrát do něj střelili.

Jeho jméno bylo zařazeno do návrhu seznamu Novomučedníků a vyznavačů ruských a to v rámci přípravy na kanonizaci, kterou provedla Ruská pravoslavná církev v zahraničí roku 1981. Samotná kanonizace však nebyla jmenovitá a seznam nových mučedníků byl zveřejněn až koncem 90. let.

Roku 1999 byl svatořečen jako místně uctívaný světec permské eparchie.

Dne 20. srpna 2000 ho Ruská pravoslavná církev svatořečila jako mučedníka a byl zařazen mezi Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských.

Jeho svátek je připomínán 20. června (7. června – juliánský kalendář).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Андроник (Никольский) na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Andronik na Wikimedia Commons
• (rusky) Drevo
• (rusky) Databáze Novomučedníků a vyznavačů ruských: Andronik (Nikolskij)