Andronovská kultura

Mapa rozšíření andronovské kultury
Oděv a šperky příslušnice andronovské kultury

Andronovská kultura je název pro archeologickou kulturu, která existovala ve 2. tisíciletí př. n. l. ve stepích střední Asie a jihozápadní Sibiře, od Uralu a Kaspického moře na západě po horní tok Jeniseje a Ťan-Šan na východě.

Kultura získala název podle vesnice Andronovo v Krasnojarském kraji, kde roku 1914 odkryl její pozůstatky Arkadij Tugarinov. Na základě řady podobných nálezů identifikoval tento společný kulturní okruh v roce 1927 Sergej Teplouchov. Andronovské kultuře v této oblasti předcházela starší sintaštská kultura, i když míra návaznosti je předmětem sporů a většina odborníků spíše než o jednotné andronovské kultuře hovoří o společném horizontu. Kultura vznikla nejspíše migrací lidu kultury se šňůrovou keramikou z Evropy na východ. Její nositelé náleželi k předkům Indoíránců.

Andronovská kultura spadá do doby bronzové, její příslušníci byli zdatní kovotepci, jejichž výrobky byly nalezeny na rozsáhlém území svědčícím o čilém obchodním ruchu. Provozovali pastevectví skotu, ovcí a koz i primitivní zemědělství. Žili polokočovným životem, podél vodních toků zakládali nevelké osady tvořené dřevěnými polozemnicemi. Koně používali k jízdě i tahu, andronovcům se připisuje vynález loukoťového kola. O vyspělých náboženských představách a vysoké míře společenské hierarchie svědčí okázalé pohřby náčelníků: mohyly, pohřby na vozech, množství obětovaných zvířat a ozdobných předmětů.

Na základě geografických názvů zachovaných v dané oblasti se obvykle soudí, že příslušníci andronovské kultury hovořili indoíránskými jazyky, na jejich kostrách převažují znaky europoidního typu. Nástupcem tohoto lidu na území dnešního severního Kazachstánu a jižní Sibiře byla karasukská kultura. Za produkt migrace těchto indoíránských etnik západním směrem bývají pokládáni Kimmeriové. Z příslušníků andronovské kultury, kteří zůstali ve svých sídlech ve Střední Asii, pocházeli také Sakové, Skytové, Sarmati a pazyrycká kultura.

Obyvatelé Oxuské kultury z horního toku řeky Amudarja na jihu střední Asie, kteří vzešli z neolitických zemědělců z Íránské vysočiny, pravděpodobně hráli významnou roli během migrace nomádských indoíránských kmenů andronovské kultury ze střední Asie na jih a při etnogenezi íránských národů.[1] Během této expanze příslušníci andronovské kultury převzali tuto městskou kulturu a smísili se s jejími obyvateli.[2]

Odkazy

Reference

  1. MALLORY, James Patrick; ADAMS, Douglas Quentin. The Oxford Introduction to Proto-Indo-European and the Proto-Indo-European World. Oxford: OUP Oxford, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0199296682. S. 32, 72-74, 266. 
  2. Guarino-Vignon, Perle, et al. (2022). "Genetic Continuity of Indo-Iranian Speakers Since the Iron Age in Southern Central Asia", in Scientific Reports 12, Article 733, 14 January 2022.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Indo-Iranian origins.png
Autor: Dbachmann, Licence: CC BY-SA 3.0
Archaeological cultures associated with the Indo-Iranian expansion, after the C.E.1997 Encyclopedia of Indo-European culture (p. 310).
Woman of Andronovian culture.jpg
Clothes and decorations of a woman of Andronovian culture