Anežka Šulová

Anežka Šulová
Rodné jménoAnežka Vénos
Narození19. prosince 1877
Olšany (okres Šumperk) Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. prosince 1954 (ve věku 76 let)
Ruda nad Moravou ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánídělnice, spisovatelka
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anežka Šulová (19. prosince 1877 Olšany[1] – 4. prosince 1954 Ruda nad Moravou) byla moravská spisovatelka a sběratelka tradiční lidové slovesnosti.

Životopis

Některé zdroje uvádějí chybné místo narození (Hostice). Anežka se narodila v rodině chalupníka Josefa Vénose a Aloisie roz. Kozákové. 23. října 1900 se provdala v Hosticích za Dominika Šulu[2], pozdějšího majitele továrny na nitěné knoflíky v Rudě nad Moravou.

Měla jen základní vzdělání, které rozšiřovala a prohlubovala četbou. V r. 1891 nastoupila jako dělnice v papírně, zajímala se o vývoj dělnického hnutí v kraji, zúčastňovala se sociálně demokratických schůzí.

Anežka Šulová se vedle rozsáhlé činnosti sběratelské pokoušela i o vlastní literární činnost. Výsledkem byla stovka realistických povídek z vesnického života severní Moravy, čtyři jednoaktovky pro ochotníky, několik veršovaných skladeb a román z doby husitské. Mnohé literární pokusy zůstaly v rukopise.

V Hosticích se od dětství setkávala s řadou výborných vypravěčů, při besedách a přástkách. Vyslechla mnohé historky, pověsti a kramářské skladby, ale soustavně se začala zabývat shromažďováním materiálů lidové slovesnosti až po sňatku. V domě Šulových v Rudě se scházely místní vypravěčky na pravidelných besedách.

Tvorba A. Šulové: vedle 700 písní, popěvků a říkadel obsahuje 117 pověstí, 23 pohádek, 40 anekdot, popisy besed, materiál etnografický a pomocný dialektologický. Její pozůstalost byla uložena do archivu Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Brně.

Dílo

  • Když se předl len: poslední tkadlec – když jsem předla len – jak se u nás bílilo lněné plátno – horácký plátěný kroj. Pánov: Bohuslav Indra, 1942
  • Obr na Šošole: pověsti ze severní Moravy – uspořádala Eva Kilianová; doslov Oldřich Sirovátka; ilustrace Alois Mikulka. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1964
  • Veselosti nikdy dosti: lidová vyprávění z Moravy – Vlasta Pittnerová, Miloš Kulišťák, Anežka Šulová. Lípa: 2009

Několik textů A. Šulové bylo otištěno v knihách

  • Fojtík, Karel – Sirovátka, O.: Veselosti nikdy dosti. Brno 1956
  • Sirovátka, O.: Pohádky z Moravy. Praha 1959

Odkazy

Reference

  1. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online. 
  2. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online. 

Literatura

  • Vetterl, Karel: Ze života a práce severomoravské sběratelky A. Šulové. Český lid 43, 1956, č. 1, s. 29–32
  • Sivek, Alois: Severní Morava. Sv. 11. Šumperk 1965, s. 72–73
  • Doupalová, Eva: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha: SPN, 1987
  • Anežka Šulová: obrazy ze života na vesnicích severozápadní Moravy ve druhé polovině 19. století – Miloš Melzer. Štíty: Veduta, 2014

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“