Anežka Hodinová-Spurná

Anežka Hodinová-Spurná
Poslankyně Nár. shromáždění ČSR
Ve funkci:
1929 – 1938
Poslankyně Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslankyně Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslankyně Nár. shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1960
Poslankyně Nár. shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1963
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociální demokracie
Komunistická strana Československa

Narození12. ledna 1895
Doubravice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. dubna 1963 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHrdlořezský hřbitov
ChoťJosef Hodina
Jindřich Spurný
Profesepolitička
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Anežka Hodinová-Spurná, rozená Zavadilová, (12. ledna 1895 Doubravice1. dubna 1963 Praha) byla česká politička, funkcionářka Komunistické strany Československa a bojovnice za práva žen.

Biografie

Pocházela z velmi chudé rodiny; její otec František Zavadil pracoval jako bednář (výroba a opravy beček a sudů).

Po sňatku s Josefem Hodinou v roce 1922 přesídlila do Prahy, kde nejprve pracovala jako služebná, krátce na to pak jako dělnice ve zbrojní továrně. Členkou Československé strany sociálně demokratické dělnické byla již od roku 1918, v roce 1921 pak aktivně pomáhala spoluzakládat Komunistickou stranu Československa, která se v důsledku ruské Říjnové revoluce odštěpila od československé sociální demokracie. Angažovala se v organizaci Mezinárodní rudá pomoc. V roce 1927 se stala zastupitelkou pražského městského zastupitelstva za KSČ, v listopadu téhož roku byla zvolena i do pražské městské rady, stala se tedy městskou radní.

V roce 1929, kdy se v KSČ výrazně radikalizovalo Gottwaldovo křídlo, se stala jeho členkou a v témže roce pak úspěšně kandidovala v parlamentních volbách v roce 1929 do Národního shromáždění a stala se poslankyní za KSČ. Mandát obhájila v parlamentních volbách v roce 1935 a v parlamentu setrvala až do prosince 1938, kdy byla zbavena mandátu v důsledku rozpuštění KSČ.[1][2][3][4]

V roce 1932 se s Josefem Hodinou rozvedla a zakrátko nato se podruhé provdala za o 11 let mladšího komunistického novináře Jindřicha Spurného, od té doby pak používala obě svá příjmení.

Kromě své politické práce v dělnickém hnutí se také angažovala v hnutích za práva žen a v tehdejším mírovém hnutí. V roce 1934 poprvé navštívila Sovětský svaz. V roce 1938 jí vedení KSČ uložilo emigrovat před Hitlerem přes Polsko do Velké Británie, kde, mimo jiné, také v Londýně[5] předsedala Klubu československých žen, později se stala i členkou exilové Státní rady Československé.[6]

Do vlasti zpět se vrátila na jaře 1945 a opět se zapojila do politiky. Byla členkou Ústředního výboru KSČ. V letech 1945–1946 byla poslankyní Prozatímního Národního shromáždění za komunisty (byla místopředsedkyní parlamentu). Po parlamentních volbách v roce 1946 se stala poslankyní Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ a opět byla místopředsedkyní parlamentu. Mandát poslankyně získala i ve volbách do Národního shromáždění roku 1948, kdy se stala členkou Národního shromáždění a jeho místopředsedkyní. Poslanecký i místopředsednický post opětovně získala ve volbách v roce 1954. V parlamentních volbách roku 1960 byla zvolena do Národního shromáždění ČSSR, nyní již jen jako řadová poslankyně. Zde setrvala až do své smrti roku 1963.[7][8][9][10][11]

V roce 1948 se aktivně zapojila do organizace únorového státního převratu, kde pracovala zejména na půdě Národního shromáždění. V parlamentu vytvořila nový zasedací pořádek a pomocí zastrašování dokázala přesvědčit velkou většinu poslanců, aby hlasovali pro program poúnorové druhé vlády Klementa Gottwalda. Vzhledem ke svému válečnému působení v Londýně však byla ona sama v roce 1949 dočasně řazena mezi lidi podezřelé z protistátní činnosti.[6]

Stala se posléze i členkou Ústředního výboru Národní fronty, od roku 1952 pak až do své smrti byla také předsedkyní Výboru československých žen a působila i jako předsedkyně Československého výboru obránců míru.[6][12]

Odkazy

Reference

  1. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  3. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 174–175. Dále jen: Kdo byl kdo. 
  4. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 723. 
  5. HODINOVÁ-SPURNÁ, Anežka. Vystoupení na manifestaci krajanů v Londýně. Hlasy slavných [online]. Archiv Českého rozhlasu [cit. 1.2.2017]. Dostupné online. 
  6. a b c Kdo byl kdo. 174-175
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-23. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-20]. Dostupné online. 
  12. Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 311, s. 2. Dostupné online. 

Literatura

  • Jiří Pernes: Komunistky s fanatismem v srdci, nakladatelství Brána, Praha 2006, ISBN 80-7243-284-2

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“