Anežka Hodinová-Spurná

Anežka Hodinová-Spurná
Poslankyně Nár. shromáždění ČSR
Ve funkci: 1929 – 1938
Poslankyně Prozatímního NS
Ve funkci: 1945 – 1946
Poslankyně Ústavodárného NS
Ve funkci: 1946 – 1948
Poslankyně Nár. shromáždění ČSR
Ve funkci: 1948 – 1960
Poslankyně Nár. shromáždění ČSSR
Ve funkci: 1960 – 1963
Stranická příslušnost
Členství	Sociální demokracie Komunistická strana Československa
Narození	12. ledna 1895 Doubravice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. dubna 1963 (ve věku 68 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Hrdlořezský hřbitov
Choť	Josef Hodina Jindřich Spurný
Profese	politička
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Anežka Hodinová-Spurná, rozená Zavadilová (12. ledna 1895 Doubravice – 1. dubna 1963 Praha), byla česká politička, komunistka a bojovnice za práva žen.

Pocházela z velmi chudých poměrů. Mezi 18 sourozenci byla nejstarší. Jen pět z nich se dožilo dospělosti. Její otec František Zavadil pracoval jako bednář (výroba a opravy beček a sudů) a drobný zemědělec. V rodné obci vychodila smíšenou jednotřídku, a to s vyznamenáním. Již ve 14 letech vydělávala pro rodinu jako chůva na statku, od 15 let pracovala v továrně v Olomoucí, posléze v Lošticích.

V únoru 1916 se vdala za dělníka Josefa Hodinu. ^[1] Dvě děti jim zemřely na epidemii. ^[2] V roce 1922 manželé Hodinovi přesídlili do Prahy, kde se Josef uplatnil u Elektrických podniků, Anežka u firmy Sellier & Bellot v Praze na Žižkově. Do nedaleké kolonie Červená skála, kde nouzově bydleli ve starém železničním vagónu, si pak Hodinovi v roce 1926 přivedli osvojenou tříletou Aničku.

Anežka byla pro své politické angažmá brzy z továrny na střelivo propuštěna a musela vzít práci jako uklízečka. Její politická činnost ji často odváděla od rodiny. Proto adoptovanou dceru dala na vychování k příbuzným do své rodné obce. ^[3]

V roce 1932 se s Josefem Hodinou rozvedla a zakrátko nato se podruhé provdala za komunistického novináře Jindřicha (Gríšu) Spurného, mladšího o 11 let. Od té doby používala obě příjmení.

Hovořila německy, rusky a částečně anglicky.

V roce 1918 vstoupila do Československé strany sociálně demokratické dělnické, v roce 1921 byla zakládající členkou KSČ. Její cesta po stranické linii vedla od odborářské důvěrnice a zastupitelky KSČ v obecním zastupitelstvu na Žižkově do městského zastupitelstva hl. m. Prahy (1927) a poté do dolní komory parlamentu (1929-1963, kromě let 1939-1945)^[4][5][6][7] Angažovala se v organizaci Mezinárodní rudá pomoc.

V roce 1926 byla vyslána na dvouměsíčním školení marxismu-leninismu do Moskvy a tamtéž v roce 1929 absolvovala několikaměsíční Mezinárodní Leninovu školu. SSSR navštívila ještě několikrát.

V roce 1938 jí vedení KSČ uložilo emigrovat před Hitlerem přes Polsko do Velké Británie, . kde se stala členkou exilové Státní rady Československé.^[8] V rozhlasové stanici BBC často mluvila k lidem v Protektorátu Čechy a Morava a tím se zařadila mezi známé londýnské rozhlasové komentátory - Jana Masaryka a Prokopa Drtiny.

Po osvobození v roce 1945 jako první žena v historii zastávala funkci místopředsedkyně Národního shromáždění (1945-1960) . Byla členkou předsednictva ÚV KSČ, nikdy však nepatřila k nejužšímu vedení (byru). strany V roli poslankyně navrhovala nebo schvalovala velkorysá sociální opatření, zejména dosud nebývalou péči o matky a děti. dětské přídavky, zálohované výživné na děti, zdravé a dostupné bydlení, budování mateřských škol a jeslí, novomanželské půjčky a zřizování moderních porodnic, aby ženám všech sociálních vrstev byla zajištěna lékařská pomoc. Z její iniciativy bylo např. zestátněno Podolské sanatorium, z něhož vznikl Ústav pro péči o matku dítě. Naproti tomu ženy měly nastoupit do zaměstnání a budovat lidově demokratický stát.

V roce 1948 se aktivně zapojila do únorového státního převratu, zejména na půdě Národního shromáždění. V parlamentu vytvořila nový zasedací pořádek a pomocí zastrašování (návrat krize z 30. let, nezaměstnanost, bydlení v nouzových koloniích, rozdělení společnosti na bohaté a chudé aj.) dokázala přesvědčit velkou většinu poslanců, aby hlasovali pro program poúnorové druhé vlády Klementa Gottwalda. Vzhledem ke svému válečnému působení v Londýně však byla sama v roce 1949 dočasně řazena mezi lidi podezřelé z protistátní činnosti.^[8]

Stala se posléze členkou Ústředního výboru Národní fronty a předsedkyní Československého výboru obránců míru.^[8][9] V 50. letech už v politice stála mimo hlavní proud.

Kromě své politické práce v dělnickém hnutí se také angažovala v komunistickém hnutí za práva žen. Patřila k předním členkám ústřední komise žen KSČ (předtím Ženodělu), což byly ženské odbory po linii celé struktury KSČ od místních organizací až po ústřední výbor. V Londýně ^[10] založila Klub československých žen, poté Radu československých žen. Na domácí půdě pak z její iniciativy vzniklo v roce 1945 volné sdružení Národní fronta žen . Ovlivnila též založení Rady československých žen, která svým názvem navázala na spolek stejného jména ve Velké Británii. Od února 1948 byla jeho předsedkyní. Spolek během jejího života několikrát změnil název i náplň práce: Rada žen (1948-1950), Československý svaz žen (1950-1952) a Výbor československých žen (1952-1963). V roce 1945 se zúčastnila založení Mezinárodní demokratické federace žen (MDFŽ), byla členkou jejího výkonného výboru a v 50. letech její místopředsedkyní.

• Jiří Pernes: Komunistky s fanatismem v srdci, nakladatelství Brána, Praha 2006, ISBN 80-7243-284-2
• Uhrová Eva: Pět ženských medailonů, Mediasys, Praha 2025, ISBN 978-80-11-05767-1

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anežka Hodinová-Spurná
• Kdo byl kdo Archivováno 2. 8. 2020 na Wayback Machine.
• Vševěd
• Ženy tří republik: Anežka Hodinová-Spurná, jedna ze zakladatelek KSČ a nelítostná funkcionářka, Český rozhlas Plus