Anežka Stratilová

Anežka Stratilová
Rodné jménoTrávencová
Narození1. června 1883
Skržice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. března 1945 (ve věku 61 let)
koncentrační tábor Ravensbrück
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtízavražděna v plynové komoře
Bydliště
  • Skržice čp. 21 (rodný dům)
  • Uherský Brod, Předměstí čp. 416 (Předbranský mlýn)
Národnostčeská
ObčanstvíRakousko-Uhersko, ČSR
Povolánížena v domácnosti
ChoťEduard Stratil starší (1873–1948)
Děti
  • Irena Svobodová (rozená Stratilová; 1901–1980);
  • Marie Stratilová;
  • Anežka Straková (rozená Stratilová; 1902–1954);
  • Eduard Stratil mladší (1906–1942);
  • Jaroslav Stratil (1910–1942)
Rodiče
  • Marie Trávencová rozená Aberlová;
  • otec: Antonín Trávenec
PříbuzníLudvík Svoboda (tchyně)
Miroslav Svoboda a Zoe Klusáková-Svobodová (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anežka Stratilová, rozená Trávencová (1. června 1883 Skržice, část obce Soběsuky, okres Kroměříž – 30. března 1945 koncentrační tábor Ravensbrück)[1] byla tchyně Ludvíka Svobody a matka jeho manželky Ireny Svobodové. Anežka Stratilová se za protektorátu zapojila do pomoci v odbojové skupině její dcery Ireny, která podporovala parašutisty z výsadku S1/R a prováděla zpravodajskou činnost.[2]

Život

Anežka Stratilová se narodila 1. června 1883 ve Skržicích číslo popisné 21 (dnes – rok 2024 – je tato malá vesnice část obce Soběsuky v okrese Kroměříž ve Zlínském kraji) jako Anežka Trávencová do rodiny Antonína Trávence (hostinského na Olšině u Skržic)[3] a jeho manželky Marie Trávencové rozené Aberlové.[4] Dne 23. října 1900 ve Zdounkách se Anežka vdala za mlynáře Eduarda Stratila staršího (1873–1948) ze Cvrčovic číslo popisné 4. Manželé zprvu bydleli ve Cvrčovicích.[5] Její manžel v roce 1928 koupil v Uherském Brodě poničený Předbranský mlýn (objekt na tehdejší adrese: Uherský Brod číslo popisné 416), který opravil, zmodernizoval (instaloval tehdy nejnovější mlynářskou technologii)[5] a uvedl jej znovu do provozu.[6][p. 1] Manželé Stratilovi spolu měli celkem pět dětí (Irenu, Marii, Anežku, Eduarda a Jaroslava):[5]

  • Irena Svobodová (rozená Stratilová; 1901–1980)
  • Marie Stratilová;[10]
  • Anežka Straková (rozená Stratilová; 1902–1954);[11]
  • Eduard Stratil mladší (1906–1942);[12]
  • Jaroslav Stratil (1910–1942).[13]

Irena Svobodová

Irena – nejstarší dcera Anežky Stratilové a jejího muže Eduarda Stratila staršího – se ve svých 22 letech na vojenském plese v Kroměříži seznámila s kapitánem Ludvíkem Svobodou. Církevní svatbu měli 11. června 1923 na Velehradě. Ještě v roce 1923 nastoupil Ludvík Svoboda v hodnosti štábního kapitána službu v Československé armádě na Podkarpatské Rusi u 36. pluku v Užhorodě. Manželům Svobodovým se v Kroměříži narodil 15. května 1924 syn Miroslav Svoboda a v Užhorodě 4. prosince 1925 dcera Zoe Svobodová.[5] V roce 1931 se rodina Svobodova vrátila zpět na Moravu (do Hranic na Moravě).[5]

Po nastolení protektorátu (15. března 1939) a obsazení Čech, Moravy a Slezska německými vojsky odešel Ludvík Svoboda ilegálně do Polska. (Dne 5. června 1939 přešel na Ostravsku hranice protektorátu směrem do Krakova). V rodinném domě v Kroměříži zůstala Irena Svobodová ještě společně s dvojicí rodin: rodinou Antonína Raita a rodinou Jindřicha Klusáka. (Obě rodiny byly rodinami dvou příslušníků československých legií na Rusi.)[5]

Jindřich Klusák (1892–1967)

Irena Svobodová se záhy zapojila v rámci protiněmeckého odboje do pomoci rodin zatčených a vězněných odbojářů (zásobovala je potravinami), podílela se na organizování útěků bývalých důstojníků rozpuštěné československé armády do Polska a jak ona, tak i její bratři se výraznou měrou angažovali v pomoci členům parašutistického výsadku S1/R. Ten byl organizován Československou vojenskou misí v SSSR (ČsVM), do protektorátu byl vysazen u Dřínova v noci z 9. na 10. září 1941, jeho členové se rozptýlili ale nakonec se jim podařilo sejít se v Kroměříži u Svobodů. Parašutisté se nějakou dobu ukrývali jak v Kroměříži u Svobodů, tak jim azyl poskytl i Irenin bratr Eduard Stratil mladší (1906–1942) v Uherském Brodě jakož i Irenin druhý bratr Jaroslav Stratil (1910–1942) v Nezamyslicích.[5] S podporou parašutistů výsadku S1/R (především zajišťováním potravinových lístků a falešných průkazů totožnosti) pomáhal Ireně Svobodové Antonín Rait a někteří členové jeho rodiny a jeho příbuzní.[5]

Členy výsadku byli: Bohuslav Němec (velitel výsadku), František Ryš, František Brauner a Jan Kasík. Výsadek svoje cíle nesplnil a v důsledku zrady dvou parašutistů z výsadku Aroš – Ferdinanda Čihánka a Rudolfa Mišutky) byli členové S1/R německým protiparašutistickým referátem odhaleni a postupně pozatýkáni (většina z nich již v začátku listopadu 1941).[14][p. 2]

Prozrazeny, zatčeny a potrestány byly desítky osob, kteří se podíleli na pomoci parašutistům z výsadku S1/R. Po prozrazení se Irena Svobodová uchýlila s dětmi nejprve do Hroznatína. Zatčení unikla Irena Svobodová a její dcera Zoe jen tím, že se obě ženy dlouhá léta (od listopadu 1941 do května 1945) skrývaly na Českomoravské vrchovině a na různých místech Morava|Moravy (na jižní Moravě) – nejdéle (mezi léty 1943 až 1945) v obci Džbánice (nedaleko Moravského Krumlova). Obě ženy druhou světovou válku přežily.

Eduard Stratil mladší

Eduard Stratil mladší – mlynář z Předbranského mlýna v Uherském Brodě

Eduard Stratil mladší (starší bratr Ireny Svobodové; starší syn Anežky Stratilové a jejího muže Eduarda Stratila staršího) se narodil 5. června 1906 ve Cvrčovicích. Od svého otce Eduarda Stratila staršího (1873–1948) převzal v Uherském Brodě mlynářskou živnost v Předbranském mlýně (Uherský Brod, Před branou 416).[12] Jeho manželkou se stala v roce 1938 Barbora Dostálová z Volenova. Mlynář Eduard Stratil mladší byl členem Sokola Uherský Brod.[12] Po prozrazení výsadku S1/R byl Edurad Stratil mladší i jeho otec Edurad Stratil starší zatčeni gestapem 25. listopadu 1941 v Uherském Brodě.[12] Mlynář Eduard Stratil starší byl po kratším věznění posléze propuštěn.[5] (Je pohřben na hřbitově v Kroměříži).

Stanným soudem v Brně byl Edurad Stratil mladší 22. prosince 1941 odsouzen pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti, pro sabotážní jednání a pro zločin velezrady k předání gestapu a zabavení veškerého majetku.[12] Byl vězněn v Ostravě, Brně a Mauthausenu;[12] trest smrti byl vykonán 7. května 1942 v koncentračním táboře Mauthausen.[5] Jeho jméno je uvedeno na pomníku obětí druhé světové války v Uherském Brodě; na pamětní desce příslušníků Sokola v sokolovně v Uherském Brodě a na tak zvaných Velkých schodech (to jest na historické dominantě města propojující centrum Uherského Brodu s vlakovým nádražím). (Čestný hrob – kenotaf – má na čestném pohřebišti na hřbitově v Kroměříži, oddíl 16).[12]

Jaroslav Stratil

Jaroslav Stratil – mlynář v Nezamyslicích

Jaroslav Stratil (mladší bratr Ireny Svobodové; mladší syn Anežky Stratilové a jejího muže Eduarda Stratila staršího) se narodil 13. dubna 1910 ve Cvrčovicích. I on chtěl pokračovat v mlynářské tradici rodu, ale Předbranský mlýn již svého mlynáře měl (byl jím jeho starší bratr Eduard) a tak mu nezbývalo, než se osamostatnit a pořídit si mlýn jiný. V roce 1939 odkoupil zadlužený a zanedbaný mlýn v Nezamyslicích a uvedl jej do provozu.[13][p. 3] Po podepsání Mnichovské dohody (30. září 1938) se i s rodiči přestěhovala na Hanou jeho budoucí manželka Vlasta Varhaníčková. S ní se Jaroslav Stratil oženil v červenci 1941.[16] Po prozrazení výsadku S1/R byl Jaroslav Stratil i jeho těhotná manželka Vlasta zatčeni gestapem 25. listopadu 1941 v Nezamyslicích číslo popisné 50.[13] Stanným soudem v Brně byl mlynář Jaroslav Stratil 22. prosince 1941 odsouzen pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti, pro sabotážní jednání a pro zločin velezrady k předání gestapu a zabavení veškerého majetku.[13] Trest smrti byl vykonán 7. května 1942 (kolektivně na 72 osobách) v koncentračním táboře Mauthausen.[5][13] Jeho jméno je uvedeno na pomníku obětí světových válek v Nezamyslicích a na tak zvaných Velkých schodech (to jest na historické dominantě města propojující centrum Uherského Brodu s vlakovým nádražím). (Čestný hrob – kenotaf – má na čestném pohřebišti na hřbitově v Kroměříži, oddíl 16).[13]

  • Předbranský mlýn v Uherském Brodě
    Předbranský mlýn v Uherském Brodě
  • Mlýn v Nezamyslicích
    Mlýn v Nezamyslicích

Miroslav Svoboda

Miroslav Svoboda (jediný syn Ireny a Ludvíka Svobodových; vnuk Anežky Stratilové) se narodil 15. května 1924 v Kroměříži. Svoji školní docházku zahájil v Užhorodě, ale ve 30. letech 20. století (než se Irena a Ludvík natrvalo přestěhovali do Kroměříže) navštěvoval (spolu se svojí sestrou Zoe) měšťanskou školu v Uherském Brodě. Oba sourozenci (Miroslav a Zoe) bydleli u babičky Anežky a dědečka Eduarda v Předbranském mlýně. Po skončení školy nastoupil ke středoškolským studiím na gymnáziu v Kroměříži. Na podzim roku 1941 byl v septimě, když se vydal do Nezamyslic varovat před zatčením svého strýce Jaroslava Stratila (a jednoho z parašutistů z výsadku S1/R, který se v Nezamyslickém mlýně skrýval). Miroslav Svoboda byl zatčen (ve svých necelých 18 letech) gestapem dne 25. listopadu 1941 v Nezamyslicích. Zavražděn byl 7. března 1942 v koncentračním táboře Mauthausen údajně na útěku (podle záznamů gestapa), ale podle dohadů spoluvězňů mu byla vpíchuta benzínová injekce do srdeční krajiny.[5]

Anežka Stratilová

Mlynářka Anežka Stratilová byla zatčena v listopadu 1941[2] v Kroměříži společně se svojí švagrovou Marií Stratilovou-Holíkovou, kterou přijela navštívit.[p. 4] Anežka Stratilová byla odsouzena stanným soudem v Brně 22. prosince 1941 pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti, pro sabotážní jednání a pro zločin velezrady k předání gestapu a zabavení veškerého majetku.[1] Byla vězněna na více místech (v Kroměříži, v Ostravě, v Brně v Kounicových kolejích, v Osvětimi) a nakonec v ženském koncentračním táboře v Ravensbrücku. Do Ravensbrücku dorazila s transportem 30. září 1944 (pod vězeňským číslem 73385).[1][p. 5] Zde byla (krátce před koncem druhé světové války) dne 30. března 1945 zavražděna v plynové komoře (spolu s 3 660 ženami z mnoha Němci okupovaných zemí).[5]

V koncentračním táboře Ravensbrück byla vězněna i do pomoci výsadkářům zapojená hospodyně rodiny Svobodů a Stratilů. Jmenovala se Filomena Málková–Vrbecká (* 1905) a věznění přežila.[2]

  • Další odbojáři z okruhu ilegální skupiny Ireny Svobodové
  • Antonín Rait (1891–1942)
    Antonín Rait (1891–1942)
  • Filomena Málková–Vrbecká (* 1905)
    Filomena Málková–Vrbecká (* 1905)

Připomínky

  • Jméno Anežky Stratilové je uvedeno na pomníku obětí druhé světové války v Uherském Brodě.[1]
  • Její jméno rovněž figuruje na tzv. Velkých schodech, což je historická dominanta města (propojuje centrum Uherského Brodu s vlakovým nádražím).[1]
  • Její kenotaf (symbolický hrob) je na čestném pohřebišti na hřbitově v Kroměříži (oddíl 16).[1]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Předbranský vodní mlýn se nacházel na jižním předměstí Uherského Brodu pod Nivnickou branou a jeho tehdejší adresa byla Uherský Brod číslo popisné 416. Jednalo se původně o panský (vrchnostenský) mlýn, který byl poprvé zminován v roce 1667. Mlýn byl původně navržen a zbudován pro pohon spodní vodou z potoka (Olšava), jehož voda tekla předměstím k Rybářské ulici. Tento mlýn sousedil s budovou pivovaru a spolu s blízkou pálenicí tak zapadal do komplexu panských stavení situovaných na předměstí Uherského brodu. V roce 1914 předbranský mlýn vyhořel a zbyly z něj jenom sutiny. V roce 1928 jej jako zchátralý koupil, opravil, opatřil novou technologií a zprovoznil (v listopadu 1928) mlynář Eduard Stratil starší (1873–1948). Mlýn se nedochoval, byl zbořen v 70. letech 20. století. Nacházel se asi 150 metrů vzdušnou čarou jihovýchodně od kostela M. Jana Husa v Uherském Brodě. V Muzeu Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě se dochovala černoblílá fotografie Předbranského mlýna ze druhé poloviny 20. let 20. století pořízená Ladislavem Vladykou.[7][8][9]
  2. ↑ Bohuslav Němec byl zatčen 1. listopadu 1941 v Ostravě; František Ryš byl zatčen v květnu 1942; František Brauner byl zatčen 4. listopadu 1941 v Ostravě; Jan Kasík byl zatčen 6. listopadu 1941 a stal se konfidentem gestapa.
  3. ↑ Vodní mlýn v Nezamyslicích nad Hanou (na tehdejších číslech popisných 50 a 41) okres Prostějov se nacházel mezi ulicemi Mlýnská a Sportovní severně od (a v těsné blízkosti) dnešního (rok 2024) koupaliště a fotbalového stadionu. Původně vrchnostenský smíšený mlýn využíval vodu z řeky Hané. Jeho prvním provozovatelem byl mlynář Stratil, dalším majitelem pak (rok 1833) Jan Vitásek, po něm pak vlastnil mlýn (rok 1930) Josef Gottwald. V roce 1939 odkoupil zadlužený a zanedbaný mlýn v Nezamyslicích mlynář Jaroslav Stratil (1910–1942) a uvedl jej do provozu. Po druhé světové válce byl mlýn zbořen a na jeho místě bylo v roce 1960 postaveno fotbalové hřiště.[15]
  4. ↑ Marie Stratilová-Holíková byla sestrou Anežčina manžela Eduarda Stratila staršího, v době zatčení jí bylo 80 let.[5]
  5. ↑ Pramen[2] uvádí, že mlynářka Anežka Stratilová byla do Ravensbrücku deportována v lednu 1942, bydlela na 8. bloku a pracovala jako pletařka; přechodně byla zřejmě převezena do Lublinu.[2]

Reference

  1. ↑ a b c d e f MENŠ. Anežka Stratilová rozená Trávencová (* 1. června 1883 Skržice, dnes část obce Soběsuky, okres Kroměříž – † 30. března 1945 koncentrační tábor Ravensbrück) [online]. Internetová encyklopedie města Brna, rev. 2022-02-25 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e PLACHÁ Pavla. České ženy jako rukojmí v Ravensbrücku IN: Terezínské listy (Sborník památníku Terezín); vydavatel: Památník Tereznín; číslo 47, ročník 2019, 225 stran, strana 49; ISBN 978-80-88052-19-7
  3. ↑ MENŠ. Antonín Trávenec – v roce 1883 byl hostinským na Olšině u Skržic; syn Vincence Trávence (rolníka ze Soběsuk) a Anežky, rozené Zapletalové [online]. Internetová encyklopedie města Brna, rev. 2020-03-21 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ MENŠ. Marie Trávencová rozená Aberlová byla dcerou Josefa Aberle z Jedinova a Veroniky, rozené Veselé [online]. Internetová encyklopedie města Brna, rev. 2020-03-21 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Rodina Stratilova – oběti nacismu [online]. Město Uherský Brod [cit. 2024-12-13]. Významné osobnosti města Uherský Brod. Dostupné online. 
  6. ↑ MENŠ. Eduard Stratil starší (* 12. března 1873 Cvrčovice, okres Kroměříž – † 11. června 1948 Kroměříž, okres Kroměříž) [online]. Internetová encyklopedie města Brna, rev. 2020-03-22 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ Předbranský mlýn (2. pol. 20. let 20. stol. Foto: Ladislav Vladyka) [online]. Muzeum Jana Ámose Komenského v Uherském Brodě [cit. 2024-12-18]. Fotografie Předbranského mlýna. Dostupné online. 
  8. ↑ Předbranský mlýn [online]. Vodní mlýny cz [cit. 2024-12-18]. GPS souřadnice: 49° 1' 17.0, 17° 38' 57.7 (49.0213889N, 17.6493611E). Dostupné online. 
  9. ↑ Markéta Švehlíková. Rybári, rybníky a mlýny. IN: Brodský zpravodaj (vydává město Uherský Brod jako měsíčník) číslo 5; ročník 2024; strana 8 ze 36; dostupné zde
  10. ↑ MENŠ. Marie Stratilová [online]. Internetová encyklopedie města Brna, rev. 2020-03-22 [cit. 2024-12-13]. Pohřbena na hřbitově v Kroměříži. Dostupné online. 
  11. ↑ MENŠ. Anežka Straková (rozená Stratilová) (* 28. července 1902 Cvrčovice, okres Kroměříž – † 23. červernce 1954) [online]. Internetová encyklopedie města Brna, rev. 2020-03-23 [cit. 2024-12-13]. Pohřbena na hřbitově v Kroměříži. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e f g MENŠ. Eduard Stratil (* 5. června 1906 Cvrčovice, okres Kroměříž – † 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie města Brna, rev. 2020-03-18 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d e f MENŠ. Jaroslav Stratil (* 13. dubna 1910 Cvrčovice, okres Kroměříž – † 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. Internetová encyklopedie města Brna, rev. 2020-03-22 [cit. 2024-12-13]. Dostupné online. 
  14. ↑ KOPEČEK, Pavel. Národní odbojové hnutí na Přerovsku v období let 1939–1942. Olomouc, 2011 [cit. 2024-12-10]. 233 s. Doktorská disertační. Katedra historie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. s. 79, 84, 85, 91, 92, 98, 218, 219. Dostupné online.
  15. ↑ mlýn v Nezamyslicích [online]. Vodní mlýny cz [cit. 2024-12-01]. GPS souřadnice: 49° 19' 44.5, 17° 10' 6.1 (49.3290278N, 17.1683611E). Dostupné online. 
  16. ↑ MENŠ. Vlasta Stratilová (rozená Varhaníčková) [online]. Internetová encyklopedie města Brna, rev. 2020-03-22 [cit. 2024-12-13]. Sňatek: červenec 1941; gestapem zatčena 25. 11. 1941 ve mlýně v Nezamyslicích spolu v manželem Jaroslavem a synovcem Miroslavem Svobodou. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Anezka Stratilova Travencova (1883 1945).jpg
Anežka Stratilová rozená Trávencová (* 1. června 1883 Skržice, část obce Soběsuky, okres Kroměříž – 30. března 1945 koncentrační tábor Ravensbrück) byla tchýně Ludvíka Svobody a matka jeho manželky Ireny Svobodové. Anežka Stratilová se za Protektorátu Čechy a Morava zapojila do pomoci v odbojové skupině její dcery Ireny Svobodové (1901–1980), která podporovala parašutisty z výsadku S1/R a prováděla zpravodajskou činnost.
Irena Svobodova Stratilova (1901 1980).jpg
Irena Svobodová, rozená Stratilová, (* 10. ledna 1901 Cvrčovice – 17. července 1980 Praha) byla první dáma Československa a manželka sedmého československého prezidenta Ludvíka Svobody. Za Protektorátu Čechy a Morava (spolu se svou rodinou) spolupracovala (mimo jiné) se členy sovětského paradesantního výsadku S1/R. Po prozrazení této parašutistické mise (ke konci roku 1941) Irena Svobodová se svojí dospívající dcerou Zoe Svobodovou unikaly (od listopadu 1941 do května 1945) zatčení tím, že se obě ženy skrývaly na různých místech Moravy.
Eduard Stratil mladsi (1906 1942).jpg
Eduard Stratil mladší (* 5. června 1906 Cvrčovice – 7. května 1942 koncentrační táboř Mauthausen) byl starší bratr Ireny Svobodové (1901–1980); starší syn Anežky Stratilové (1883–1945) a jejího muže Eduarda Stratila staršího (1873–1948). Za Protektorátu Čechy a Morava byl mlynářem v Předbranském mlýně v Uherském Brodě. Za pomoc parašutistům z výsadku S1/R odsouzen stanným soudem v Brně 22. prosince 1941. Vězněn v Ostravě, Brně a Mauthausenu, kde byl 7. května 1942 zavražděn.
Jindrich Klusak (1892 1967) civil.jpg
Jindřich Klusák (* 7. července 1892 Stareč, okres Třebíč – 13. listopadu 1967 Třebíč) byl příslušníkem československých legií na Rusi. Po návratu do Československa zůstal jako voják z povolání v československé armádě. V roce 1938 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a těsně před vypuknutím druhé světové války velel jednotkám budujícím opevnění v československém pohraničí. Za Protektorátu Čechy a Morava unikl 27. května 1942 zatčení gestapem a od té doby až do konce druhé světové války se skrýval v ilegalitě na různých místech. Do činné služby nastoupil do skončení druhé světové války od 10. května 1945 a v říjnu 1946 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Vojenskou kariéru ukončil v roce 1950 ze zdravotních důvodů odchodem do výslužby.
Mlyn Nezamyslice.jpg
Vodní mlýn v Nezamyslicích nad Hanou (na tehdejších číslech popisných 50 a 41) okres Prostějov se nacházel mezi ulicemi Mlýnská a Sportovní severně od dnešního (rok 2024) koupaliště a fotbalového stadionu. Původně vrchnostenský smíšený mlýn využíval vodu z řeky Hané. Jeho prvním provozovatelem byl mlynář Stratil, dalším majitelem pak (rok 1833) Jan Vitásek, po něm pak vlastnil mlýn (rok 1930) Josef Gottwald. V roce 1939 odkoupil zadlužený a zanedbaný mlýn v Nezamyslicích mlynář Jaroslav Stratil (1910–1942) a uvedl jej do provozu. Po druhé světové válce byl mlýn zbořen a na jeho místě bylo v roce 1960 postaveno fotbalové hřiště.
Filomena Malkova Vrbecka (1905).jpg
Filomena Málková–Vrbecká (* 1905) byla za Protektorátu Čechy a Morava hospodyní v rodině Svobodů a Stratilů. Zapojila se aktivně do odbojové činnosti (v roce 1941 pomáhala parašutistům z výsadku S1/R). Byla vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, věznění přežila. Na fotografii neznámého autora je zachycena před rokem 1954.
Predbransky Mlyn Uhersky Brod.jpg
Uherský Brod, foto neznámého autora, 30. léta 20. století: Ulice Dolní Valy, v pozadí továrna na výrobu cukrovinek Orion-Maršner, uprostřed budova Předbranského mlýna, zcela v popředí pálenice Mojžíše Rosenfelda.
Jaroslav Stratil (1910 1942).jpg
Jaroslav Stratil (* 13. dubna 1910 Cvrčovice – 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl mladší bratr Ireny Svobodové (1901–1980); mladší syn Anežky Stratilové (1883–1945) a jejího muže Eduarda Stratila staršího (1873–1948). Za Protektorátu Čechy a Morava byl mlynářem v Nezamyslicích. Za pomoc parašutistům z výsadku S1/R odsouzen stanným soudem v Brně 22. prosince 1941 pro rušení veřejného pořádku a bezpečnosti, pro sabotážní jednání a pro zločin velezrady k předání gestapu a zabavení veškerého majetku. Trest smrti byl vykonán 7. května 1942 (kolektivně na 72 osobách) v koncentračním táboře Mauthausen.
Ludvik Svoboda (1895 1979) Civilni Foto.jpg
Ludvík Svoboda (1895–1979) na civilním snímku (s brýlemi) pořízeném neznámým autorem mezi léty 1940 až 1941, kdy v hodnosti podplukovníka v SSSR připravoval podmínky pro československo–sovětskou vojenskou spolupráci. Měsíc po napadení SSSR nacistickým Německem byla československými politickými představiteli dne 18. července 1941 podepsána dohoda se Sovětským svazem o obnově diplomatických styků a vzájemné spolupráci ve válce proti Německu. Dohoda umožňovala organizovat v Sovětském svazu samostatnou československou vojenskou jednotku.
Franisek Rys (1905 1942).jpg
František Ryš (* 28. dubna 1905 Svinov – 29. května 1942 Kounicovy koleje, Brno) byl československý důstojník a příslušník paradesantního výsadku S1/R popravený nacisty.
Bohuslav Nemec (1913 1942).jpg
Bohuslav Němec (* 2. listopadu 1913 Olomouc – 7. května 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byl československý důstojník v hodnosti nadporučíka a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
Miroslav Svoboda (1924 1942) Postava.jpg
Miroslav Svoboda (* 15. května 1924 Kroměříž – 7. března 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl český odbojář, jediný syn generála Ludvíka Svobody a jeho manželky Ireny Svobodové. Dne 2. listopadu 1941 byl zatčen gestapem u svého strýce Jaroslava Stratila, mlynáře v Nezamyslicích, společně s dalšími členy rodiny a spolupracovníky, kteří se podíleli na ukrývání parašutistů z výsadku S1/R. V lednu 1942 byl odsouzen stanným soudem v Brně za účast v protinacistickém odboji na území Protektorátu Čechy a Morava k trestu smrti.
Zoe Klusakova Svobodova (1925 2022).jpg
Zoe Klusáková-Svobodová (* 4. prosince 1925 Užhorod – 12. prosince 2022) byla česká pedagožka, spisovatelka, překladatelka a ekonomka, dcera armádního generála Ludvíka Svobody (prezidenta ČSSR 1968–1975) a jeho manželky Ireny Svobodové. Manželka diplomata a dlouholetého ministra kultury ČSR Milana Klusáka. Během druhé světové války byla pronásledována gestapem pro spolupráci s československým paradesantním výsadkem S1/R ze Sovětského svazu. Se svou matkou Irenou Svobodovou unikaly zatčení a skrývaly se na různých místech Moravy – nejdéle (1943–1945) v obci Džbánice (nedaleko Moravského Krumlova).
Jan Kasik (1916 XXXX).jpg
Jan Kasík (* 16. června 1916 Lyžbice, okres Český Těšín) byl bývalý hutník (dělník), který se dostal po vypuknutí druhé světové války k československé jednotce v Polsku a s ní se posléze dostal do SSSR, kde jej podplukovník Ludvík Svoboda vybral (po absolvování odpovídajícího výcviku) pro tajné úkoly v Protektorátu Čechy a Morava. Do protektorátu seskočil v noci z 9. na 10. září 1941 u obce Dřínov na Kroměříšsku jako jeden ze čtyř členů paradesantního výsadku S1/R, který byl organizován československou vojenskou misí v SSSR pod vedením Heliodora Píky. V odboji měl Jan Kasík krycí jméno Božena. Jan Kasík ale výsadek S1/R zradil. Byl zatčen gestapem 6. listopadu 1941 ve vlaku z Otrokovic, kde se skrýval u svého bratra. Po zatčení se stal konfidentem gestapa, přijal německé státní občanství a po vstupu do německé armády byl (po krátkém pobytu v Berlíně) odvelen na italskou frontu, kde zahynul.
Antonin Rait (1891 1942).jpg
Antonín Rait (* 1. června 1891 Třebichovice, okres Kladno, Středočeský kraj – 7. května 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl bývalý příslušník československých legií na Rusi. Za Protektorátu Čechy a Morava se zapojil do protiněmeckého odboje. V roce 1941 byl v těsném kontaktu se členy paradesantního výsadku S1/R, pro které zajišťoval potravinové lístky a falešné osobní průkazy.